Pozemšťané

"Nechutnost" - toto podstatné jméno asi nejlépe charakterizuje to, co dokument popisuje. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se lidé po zhlédnutí tohoto snímku staly vegetariány či vegany, protože to, co je divákům předkládáno, si vyžaduje velmi silné žaludky. Nedivila bych se, kdyby někteří dokument vypnuli po prvních minutách, občas jsem od toho také neměla daleko. Každý záběr, který je divákovi servírován, je naprosto otřesný, odstrašující a nepochopitelný. Dokument na mě působil jako encyklopedie toho, co nejhoršího se dá v rámci chování na zvířatech nejen skrytou kamerou natočit. Protože některé činy se nedějí skrytě, jsou všeobecně známy a pouze tiše akceptovány. Osobně si kladu otázku, zda mám zapotřebí sledovat 95 minut takto nechutné záběry a dospěla jsem k názoru, že ano. Dokument byl za tímto účelem natočen, jeho cílem je ukázat, jak se lidé dokáží nelidsky chovat, ale chovají se tak mimo jiné proto, že spotřeba a především poptávka po mase či kožešinách neustále vzrůstá. Dokument je nepochybně jednostranný, zachycuje pouze to nejhorší, co se za poslední dobu lidem podařilo natočit. Jedno je ale jisté, zmíněné chování není výjimka, v některých případech se opravdu jedná o zajeté postupy, což je ještě více zarážející. Earthling si bere na mušku velice silné téma, po druhé bych asi nebyla schopna jej opět zhlédnout, jednou opravdu stačilo. Jediným pozitivem snímku pro mě představoval komentář Joaquina Phoenixe, jehož hlas byl velice příjemný. (23.06.2011)

Ano, dokument je to jednostranný, generalizuje, vyhání skutečnosti do extrému a kromě letmé zmínky nenabízí žádné řešení popisovaného problému. Tedy na dokumentární film docela zásadní prohřešky... Přesto bych si ho netroufl odsoudit - Toto je totiž dokument o morálce, tedy o něčem, co je absolutní a nejvyšší imperativ. Snímek nedělá nic jiného, než že zobrazuje ve vší nahosti náš vztah ke zvířatům jako využitelným věcem. Přitom Descartovský přístup, že zvíře je jen necítící stroj, je už dávno překonaný - ze záběrů to však patrné není... Shodneme se snad na tom, že utrpení, které bylo možné vidět na šokujících záběrech, může nechat lhostejným nebo dokonce činit potěšení jen člověku citově prázdnému až sadistickému, příp. sadisticko-nekrofilnímu. A právě to nutí člověka k zamyšlení, je-li zavedený životní standard správný, když vede k takovým excesům. Dokument nikoho k ničemu nenutí, nepřesvědčuje - za celou dobu je slovo "vegetarián" (či jeho variace) zmíněno pouze 2x a to ještě v souvislosti dosti neutrální. Nastíněným řešením je pouze věta: "Nadešel čas, aby každý z nás přehodnotil své stravovací návyky, své tradice, styl a módu a především své myšlení." Nic víc, nic míň - vlastně je to vágní výrok, který by zapadl i do dokumentu třeba o problémech třetího světa, globalizaci, ropě, globálním oteplování atd. Není to vegetariánská agitka, člověk si může udělat názor sám - Ovšem názor na co? Jestli jíst maso, nebo na způsob jeho získávání? Já jsem v průběhu sledování přemýšlel především o tom druhém. Pokud někdo byl na brigádě v drůbežárnách, tak ví, že ta generalizace, kterou předvádí Shaun Monson, není zase tak přehnaná - problém je právě v tomto. V mnohých názorech je Monson sice radikální, přesto je jeho pohled cenný a i přes fyzickou nevolnost, kterou člověk při sledování tohoto dokumentu zažívá, jsem rád, že jsem ho viděl. (25.07.2008)

Bezesporu zajímavý dokument ukazující tvrdou a krutou realitu. Lidská rasa je zkrátka taková a já nevěřím, že tomu bude někdy jinak. Každý trochu citlivější člověk při sledování tohoto filmu jistě odvrátí oči hrůzou, znechucením (mě dostali delfíni). Nejsem vegetarián, maso jím celý život a nehodlám s tím přestat, takže tvůrce asi zklamu. To vyprávění ve stylu "kdo jí maso, je zrůda" mi docela vadilo. (21.05.2013)

Ano, lidí jsou krutá a odporná stvoření, která dokáží naplno využívat svou nadřazenost. A na kom ji využít nejlépe než na zvířatech, že ano... Doteď jsem již viděl dost dokumentů na toto téma, takže už jsem byl při sledování dá se říct ostřílenější a všechny ty obrázky mě tentokrát nevehnaly krev do žil a kudlu do ruky v takové míře. To nic nemění na faktu, že ty zrůdy, co vymyslely všechny "přístroje" na zabíjení zvířat by měli shořet v pekle, stejně jako všichni ti zamindrákovaní lidé, kteří si své problémy na zvěři v těchto sádkách smrti vybíjí. Nedivil bych se, kdyby polovina z nich byla vrahy lidí. Jakýkoliv soucit jim totiž schází. Co mě dostalo do kolen, tak svlékání lišek z kůže. Zaživa. Větší odporností je snad už jen zabíjení delfínů. Dokument samotný je dnes již notně zastaralý a já doufám, že tyhle praktiky již vymizely. Nejsem tak naivní abych si myslel, že zvířata jsou zabíjena "v klidu", protože to vždy bude stresující faktor, ale dá se to dělat humánněji. Dokud ale budou existovat fast foody a superkarkety, tohle masové šílenství neskončí nikdy. Kapitolou samu pro sebe je zabíjení zvířat pro radost (tímto zdravím všechny hajné a lovce) a užívání zvířat pro experimenty. (24.10.2014)

Původně jsem chtěl napsat něco siláckého jako, že ani kdybych si to měl pouštět každý den před večeří, tak bych stejně maso jíst nepřestal. Earthlings se ale nezabývá jen a pouze problematikou masa/jatek, nabízí náhled na celou problematiku zacházení se zvířaty. Spoustu věcí odsuzuji také, i když je zde samozřejmě vše hnáno do extrému a předkládáno jako všudypřítomná rutina. Možná jsem naivní, ale prostě věřím, že ne vždy tomu taky musí být a že tomu tak je. Uhrančivý komentář Joaquina Phoenixe stejně jako podmanivá hudba od Mobyho dotváří tísnivě nepříjemnou atmosféru tohohle dokumentu a to je dobře. Maso jíst nepřestanu, ale už nikdy nepůjdu do cirkusu, to je dobrý začátek ne? (14.07.2013)