Aftersun
Aftersun
Aftersun
Aftersun
All Inclusive
Režie:
Charlotte WellsScénář:
Charlotte WellsKamera:
Gregory OkeHudba:
Oliver CoatesVOD (3)
Obsahy(1)
Někdy v devadesátých letech, kdesi v tureckém přímořském resortu tráví dovolenou rozvedený mladý otec Calum (Paul Mescal) se skoro náctiletou dcerou Sophií (Francesca Corio). Pohodové vystupování táty, který žádnou legraci nezkazí a baví se tím, že jej okolí považuje za dívčina staršího bratra, však zastírá znepokojivý závoj melancholie. Debut Charlotte Wells má nádech vzpomínky z dětství a nepotřebuje okázalá gesta k vystižení nepopsatelně intenzivních životních pocitů. Díky svému křehce impresivnímu vyprávění a ohromující empatii se stal diváckým hitem desítek festivalů, včetně Cannes, Toronta i Karlových Varů. (Aerofilms)
(více)Recenze (229)
Rozhodně neříkám, že je to fádní, a že mne konec trochu nerozbil, naopak. Jen je to opět (taková již skoro epidemie v indie světě) v mých očích často nefunkční koncept na první pohled všedního příběhu, jenž si důvod ke zvěčnění v podobě filmu vyslouží až "šokující" katarzí či vypointováním v posledních minutách filmu, kterým předchází dlouhá (a pomalá) expozice postav a jejich vztahů a zdánlivě nesouvisející střípky, které by si měl divák poskládat právě po prožitém vyvrcholení a prohloubit si tak zážitek... tenhle přístup ale na mě zafunguje málokdy - pokud je povětšinu času film odtažitý a emočně plochý, je pro mě těžké dostávat se mu pod kůži zpětně, i když často (a i v případě Aftersun) je možné dříve či později vytušit, k jakému vyústění příběh směřuje. Je to škoda, Paul Mescal i Frankie Corio jsou skvělí, přirození... jejich vztah krásný a postupně prohlubující se nepříjemné pocity ze stále jasnějšího vědomí, kam se neodvratně blížíme, určitě nemizí do ztracena. Zvláště v kombinaci s kontrastem letní atmosféry a sympaticky nepatetického přístupu. Ale je to prostě trochu málo. Možná to chtělo s Calumem a Sophií prožít trochu víc času, prožít nějakou emoci bez pomoci chytlavý songů, možná to chtělo méně "budovat atmosféru" příliš dlouhými záběry a více času věnovat samotným postavám... Možná je taková forma uchopení v jádru tísnivého a tragického příběhu jednoduše nefunkční. 6.5/10 ()
Hledání ztraceného času. ()
Sonda do života malé holky, která až děsivě zrcadlí to, co je mi povědomé. O to víc ve mně příběh doznívá i s odstupem času. A co víc, přidává emocím na intenzitě. Debutující Wells ponechává mnoho neznámých a rozumím tomu, když se její melancholické vyprávění s laskavým humor netrefí každému. Ovšem když se to sejde, věřím, že to v člověku zanechá spoustu dobrovolně nezodpovězených otázek a pocitů, k nimž si najde odpověď až časem. A jak jsem poznávala svět Sophii, tak díky neuvěřitelné autentičnosti Paula Mascala, slovním výměnám a i větám, které zůstaly nevyřčeny, jsem rozuměla pocitům a stavům, které měla postava otce. Vše podtrhávala kamera, která si častokrát vybírala neotřelé záběry a vytvářela tak atmosféru zasnění, snění až utopie. To vše v letním prosluněném resortu, kde se topit, není tak těžké. ()
Vcelku intenzívny zážitok. Veľmi intenzívne pocity sa filmu podarilo vyvolať najmä pár chvíľ pred koncom, konkrétne v často spomínanej "Under Pressure" scéne, ktorá je zároveň jednou z tých najpôsobivejších, aké som mohol na poli artového filmu minimálne za posledných niekoľko mesiacov vidieť. To, čo tomu predchádzalo (a nasledovalo) na mňa však pôsobilo skôr neutrálnym dojmom - celé to bolo natočené jemne, citlivo a pomalým tempom, pričom nás naprieč celým filmom sprevádzajú hlboké umelecké zábery a stále prítomný tiesnivý pocit, že sa stane niečo zle, no v závere sa bohužiaľ nedostavila dostatočne silná katarzia (byť nejaké pocity sa to vyvolať podarilo a podarilo sa jej taktiež podnietiť diváka k premýšľaniu), ktorá by vo mne dokázala niečo zlomiť. Neznamená to, že je to zlé, len na mňa tentokrát Aftersun nezabral tak ako mohol a vo výsledku je pre mňa teda skôr (aj keď stále uspokojivým) "sklamaním", hoc prakticky ide o stále brilantne natočenú pocitovú drámu. Silné tri hviezdy a v budúcnosti možno prihodím aj ďalšiu. ()
Vztah otce a dcery, už vybouřeného 30letého loosera s depresemi a jeho jedenáctileté dospívající dcerky (s počínajícími depresemi?), je zápletka, kterou jste ve filmu možná ještě neviděli. Minimálně ne takto pojaté. All Inclusive jede na pocity a náznaky, scénky bez kontextu, které ale postupně začínají dávat větší smysl. Škoda, že je to místy zbytečně natahované (asi k navození té pravé melancholické atmosféry) a hlavně konce, který zůstal otevřenější, než musel. Chvílemi film připomene např. The Florida Project, ale jinak se jedná spíš o typické britské sociální drama z nižších vrstev společnosti. ()
Klidná a melancholická dovolená, která pomalu ale jistě plyne. Nic neříká napřímo, jen tiše a klidně naznačuje. Nedá se říct, že by Aftersun při sledování nabízelo nějaký strhující zážitek, pod kůži se dostává velmi pomalu a s rozvahou. Závěrečné Under Pressure je pěkným zakončením, ale pravým finále jsou až nejisté pocity, které se dostavily až po konci závěrečných titulků. ()
Počas celej stopáže som nadával na bezdejovosť, absenciu akéhokoľvek reálneho konfliktu a najmä všadeprítomnú nudu. A v tom zrazu nabehli záverečné titulky, niečo vo mne cvaklo a ja som nevedel prestať plakať. Tomu hovorím slow burn. Je to strašne jemné. (SPOILER: Kľúčovou informáciou pre mňa bolo zistiť, že režisérkin otec spáchal samovraždu, keď mala 16.) ()
Proteplený snímek protkaný vztahy v náznacích... Kino Pilotů ()
KOMENTÁŘ OBSAHUJE MÍRNÉ SPOILERY Už od začátku filmu se mě zmocňoval jakýsi svíravý, nepříjemný pocit. Nic nebylo explicitně řečeno, ale přesto jsem byla přesvědčená, že se na plátně brzy odehraje něco moc tragického. A tahle úzkost mě neopustila až do samého závěru, kdy už bylo jasné, co se vlastně ve filmu děje. Charlotte Wells dokázala ve své prvotině něco téměř neuvěřitelného - přenášet emoce jen pouhou prací s kamerou, beze slov či výrazné gestikulace herců. Všechno to prostě jen tak visí ve vzduchu. Tenhle film by měl být povinným materiálem pro všechny, kteří mají kolem sebe někoho, kdo bojuje s depresí. Jestli ani po zhlédnutí tohoto filmu nebudete alespoň trochu chápat, co se děje uvnitř lidí, kteří se s depresí potýkají, pak už vám nepomůže vůbec nic. Nejlepší reprezentace boje s duševní chorobou, jakou jsem kdy viděla. ()
Velmi komorní drama o mladém rozvedeném otci a jeho 11 leté dceři na dovolené u moře. Otec je docela akční, působí vesele a bezstarostně, s dcerou vychází dobře. Mají moc pěkný vztah. Mimochodem výběr herečky na postavu Sophie byl povedený, sympaťačka. Dny pohodově plynou, ale postupně stále více vnímáte, že otec má nějaké problémy, které jsou pro něj velmi těžké. Byla jsem stále ve střehu, co se bude dít. Konec filmu je však otevřený, což mi nevadí, protože má fantazie pracuje naplno. Musím ještě pochválit výbornou hudbu. ()
Nádherný emotivní snímek o lásce napsaný z lásky. Autentické, melancholické, chvílemi depresivní vyprávění z pohledu vzpomínek v podobě nahrávek budící vnitřní útěchu, ale i smutek. Na první pohled optimistická dovolená plná zábavy a radosti, z druhého koutku smutný vyhořelý otec ve vnitřním boji, jehož posledním štěstím je jeho dítě. ()
Keď som videl to vysoké hodnotenie (78%) a lákavý popis, tak som sa celkom potešil. O to väčšia sklamanie to potom napokon pre mňa bolo. Prekvapený som jedine z toho, aké ódy tu ostatní v recenziách zanechali. Nič proti psychologicko-filozofickým monotónnym filmom, ale toto bola nehorázna nuda. Čakal by som, že prostredie tureckého rezortu a dovolenka otca s dospievajúcou dcérou prinesie nejakú sviežejšiu zápletku. Ale tu v podstate zápletka ani nebola, skôr to pôsobilo dosť lyricky a celé je to sústredné skôr na vnútorné emócie postáv. Na môj vkus to bolo až príliš komorné, a hlavne nudné... 1* ()
Film, ktorý si vyžaduje dlhý komentár :-). A vraj ešte jedno pozretie. Aftersun som mala v pláne, no recenzia užívateľa Muel ma tak navnadila, že som si ho musela pozrieť hneď! Keď si po skončení filmu ešte dlho hľadám ďalšie informácie a so zvedavosťou čítam názory a postrehy divákov, keď mi film potom ešte vrtá v hlave, tak asi to je dobrý film. Aftersun si v každom prípade vyžaduje od diváka veľkú trpezlivosť a povedala by som aj určitú vyzretosť. Čo sa týka tempa, tak Aftersun sa až vlečie, miestami je to neuveriteľne zdĺhavé. Je to taká tá typická artovka, ja som to dala na dvakrát. Ešte asi nie som filmovo dosť "vyzretá", pretože som ho úplne hneď nepochopila a došlo mi "to" až neskôr! Paul Mescal je taký strašný sympaťák :-), jeho herecký výkon bol slušný, ale žeby až oscarový to sa mi nezdá. Malá debutantka Frankie Corio bola tiež super. Pri sledovaní filmu ma dosť rušila roztrasená kamera a teda všetky tie domáce videá, pripadali mi také dosť nudné, na druhej strane obdivujem ich prirodzenosť a nenútenosť. Tiež mi trochu vadili niektoré kamerové zábery, keď sme napríklad videli Sophie a Caluma len v odraze, alebo snímané príliš zdiaľky alebo príliš dlhé zábery na nič (aspoň takto sa mi na prvý pohľad javili). Rušili ma aj tie strihové disco záblesky tancujúceho Caluma v nejakom dave, strih a tak zase dookola. Páčil sa mi vzťah otca a dcérky, je tu veľmi pekne zobrazený. A ďalej už SPOILER!!! Vedela som, že s Calumom sa niečo deje a že Sophie si to ešte neuvedomuje, no nenapadlo mi, že sú to silné depresie, myslela som si, že trpí nejakou nevyliečiteľnou chorobou a že len on si je vedomý toho, že toto bude ich posledná spoločná dovolenka. A do istej miery som to vlastne odhadla dobre. Aftersun je zaujímavý v tom, že príbeh tu nie je vyrozprávaný chronologicky, ja som ho tak brala a potom mi niektoré veci nedávali zmysel! Napríklad, že prečo nešiel hľadať Sophie, ale išiel v noci na pláž. Keď sa neskôr nad tým človek zamyslí, nemohlo to byť v ten večer, keď Sophie spievala karaoke. Aj tak mi niektoré veci v Calumovom konaní nedávajú úplne zmysel, napríklad prečo kupoval ten drahý koberec alebo prečo nechal 11-ročné dievča samé v ten večer. Očividne ho niečo trápilo, možno ešte rozvod, možno finančné problémy. Tušil alebo už bol pevne rozhodnutý vziať si život, bola to jeho rozlúčka nielen so Sophie, ale aj so životom. Myslím si, že preto tento film zbiera ocenenia. Jedna vec mi tam ale pripadala trochu účelová alebo "predpísaná" a to, že z dospelej Sophie urobili lesbu - nijako to s dejom nesúviselo, bolo to tam len, aby bolo. Pekný film, ale myslím, že jedno pozretie mne osobne stačí. 70%. (Váham medzi 3 a 4*). Ešte dodatok (takisto spoiler): Sophie svojho otca z celého srdca milovala, paradoxom je, že jej dieťa otca nikdy mať nebude. Film mi ani po niekoľkých dňoch (!!!) neschádza z mysle, no teda :-). Fakt zaujímavý film🙂!!! ()
Komorní festivalová artovka, kde sice někde pod povrchem probublává pocit že ne všechno je tak idilické jak se zdá, ale díky tomu že se tady zas tak moc nestane si u toho divák zase tak moc neodnese. Čekal jsem nějakou brutální katarzi v závěru a ta bohužel nepřišla…60% ()
4.5/10. Závidím všem, který tento film zasáhl. To se u mě nestalo ani při druhé projekci. Pokud se budu chtít dojmout, fungují na mě jiné filmy. Konec jsem pochopil a respektuju ho, ale to je prostě vše. Nic mi to nedalo. ()
Typický festivalový snímek, které má pomalejší tempo a dokážu si představit, že kdybych ho viděla na festivalu v KV, tak v tom sále usnu. Není to nic záživného a něco se to začíná dít až tak v poslední půl hodině. Tam už vidíme i starší Sophii, takže je nám pak jasné, že tahle dovolená mohla být ta nejlepší vzpomínka na svého tátu. Deprese, kterou Calum trpí je tam docela upozadněná, až postupem filmu je to vidět víc a víc. ()
Tak ako môže tento film pôsobiť banálne, tak je premyslený a komplikovaný. Scenárom, kamerou, strihom a celkovou naračnou skladbou s 3 vrstvami: VHS záznamom, spomienkami, vlastnými predstavami. Žiaden "coming-of-age" film. Dospievanie je tu zastúpené epizódne. Toto je dojemný melancholický poklad o spomínaní, smútení, prehrávaní si minulosti a potrebe si skompletizovať pocity, kde sú všetky tieto obsahové aspekty premietnuté do funkčného filmového jazyka. SPOILER: Oslavovaná "under pressure" sekvencia je zmyslovou metaforou snahy dostať sa po rokoch pod kožu (stratenému) otcovi a vyskladať si o ňom kompletný obraz. KONIEC. ()
Aftersun mě dokonale ubilo. Opatrně jsem se těšil na indie žánrovku, která se dostala do nejednoho shortlistu kdejakých filmových ocenění, ale dostal jsem pouze takové prázdné cvičení o vztahu dcery a mladého otce, kde není rozhodně všechno řečeno na plnou hubu a v povzdálí se vznáší určité znepokojivé ozvěny minulosti. Oceňuji výkony obou hlavních představitelů, ale absolutně jsem v Aftersun nenašel, to co jsem hledal. ()
Ono predstava traveni dovolene v tureckem resortu je hruzostrasna sama o sobe... Ale dal jsem dvojici sanci. Otec mi sympaticky nebyl, holka v pohode. Porad jsem cekal, jak film bude gradovat... Ale nejak to cele vysumelo. Za me nicim vyjimecny film. ()
Související novinky
Co dalšího chystá Nolan a jaké filmy si loni oblíbil?
Když jste jeden z nejúspěšnějších a zároveň nejoceňovanějších filmařů světa, máte tu výsadu, že vaše vyjádření ohledně kinematografie sleduje a dá na ně dost široká obec. V nedávné době tak tvůrce… (více)
Třicátý ročník Dnů evropského filmu již brzy!
Jubilejní třicátý ročník festivalu Dny evropského filmu (DEF) letos proběhne od 20. do 25. dubna v Praze, Brně a Ostravě a od 26. do 30. dubna v dalších městech celé České republiky. Žánrově pestrá… (více)
Ceny BAFTA ovládla válečná vřava
V neděli 19. února se v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre uskutečnil 76. ročník slavnostního předávání prestižních cen Britské akademie filmového a televizního umění (BAFTA), na němž… (více)
Gladiátor 2 má datum premiéry
Historické drama Gladiátor dodnes patří mezi kriticky i divácky nejúspěšnější filmy Ridleyho Scotta, a zvlášť v dnešní „zlaté éře franšíz“ je těžko se divit, že na něj chce navázat. Jedinou otázkou… (více)
Pozadí (některých) rodinných dovolených. Schválně píšu některých, jelikož bohatí nebudou ani na vteřinu řešit finance a i ti ostatní si ji můžou užít bez minulých/budoucích problémů a na čas se od nich naprosto odpoutat, nedá se to škatulkovat a každý to bude mít jinak. Ostatně, sami jsme strůjcem svého života, jak ho prožijeme a jak ho budeme vnímat je jen na nás. Takhle na úvod a teď se o tom víc rozepíšu - mám totiž problém s tím, jak to uchopit. Jestli Charlotte Wells chtěla primárně natočit film o Calumově depresi, tak je Aftersun nepovedený film, jelikož tohle je tam tak okrajové, že z toho nic většího neplyne, než jen "má depresi". Pokud se ale vykašlu na to, jak bych měl oficiálně film vnímat a budu se řídit tím, jak jsem ho pochopil já, tak je to povedený, sympaticky minimalistický a nečekaně vrstevnatý film o krásných chvílích, které si člověk už nikdy nezopakuje. Melancholie sálá ze spousty scén, krásné chvíle jsou lemované občasnými vzpomínkami na to, co vše vedlo k tomu, aby se mohly stát (nejvíc to je vidět na scénách, kde se mluví o penězích - čím více se blíží konec dovolené, tím více Calum dbá na to, kolik co stojí) a snahou vyždímat z toho krásného co nejvíc, navzdory k tomu, že cesta k tomu lehká určitě nebyla. No a tady je vše složitější o to, že Sophie vyrůstá v rozvedené rodině a že začíná dospívat. Všechna ta přátelství se staršími dětmi a první láska ji spadnou do klína až nedůvěryhodně snadno, ale jelikož to byl spíš symbol pro tuhle vrstvu, nemám s tím problém. Vrátím se ještě k tomu minimalismu, který se mi na tom tak líbí, jelikož tenhle film po divácích chce, aby při tom zapnuli mozek a vnímali každé slovo, jelikož se tu důležité detaily objeví za celý film často jen v jedné větě a film se k nim nevrací, přičemž jsou důležité k pochopení postav, jejich situace a vlastně všeho. Dá se na to ale dívat i bez vnímání detailů, ale to vám pak zbyde jen film zachycující jednu dovolenou, kterou si buď s postavami prožijete nebo se u ní unudíte, ale nic víc. Mimo ten minimalismus mě ale hned do děje vtáhlo mysteriózní ladění, protože vrazit do pohodové scény temnou ambientní hudbu může buď jen neschopný idiot, nebo někdo, kdo přesně ví, co dělá - a tady se naštěstí jedná o druhou možnost. Vnímal jsem v tom i určitou mikro-vrstvu, jen si nejsem jistý, jak moc jsem si ji tam sám dosadil, ale přišlo mi, že je to trochu i o tom, že dovolená v plně vybaveném resortu je sice oddechová a plná zážitků, ale naprosto nepoznáte zemi, ve které právě jste - a vnímal jsem to hlavně při scéně s koberci. Ze scén se zde všude zmiňuje ta se skladbou Under Pressure, ze které tu je nejeden uživatel nadšený a považuje ji za vrchol filmu, ale tady musím jít proti davu a říct, že sice povedená je, ale (vzhledem k tomu, že je to dlouhou dobu očividné ticho před bouří) taky poněkud očekávatelná a chtěná - jak se tam začnou prolínat záběry z klubu, je to víc než jasné. Za mě jsou vrcholy filmu všechny scény natočené Sophií na ruční kameru, karaoke a ta úplně poslední, protože to jsou přesně ty chvíle, ty specifické momenty, které vám nejvíc uvedou, o co tady především jde, nakolik se ty scény můžou zdát o ničem. Plus je skvělá ještě scéna, ve které vidíme pozadí natáčení úvodní scény, jelikož tohle tak dokonale zarámovat muselo dát neskutečnou práci. Dojmy mi ale shazuje to, jak se zde "pracuje" s Calumovou depresí, jelikož, jak už jsem výše naznačil, se v ní ta deprese prostě projevuje a nikam dál se s tím nepracuje. Mohlo to být stejně důležité, jako ostatní vrstvy, ale místo toho to působilo jakoby navíc a to navzdory tomu, že Caluma to představí dostatečně (aspoň pro zvolený formát), byť bych nebyl proti, kdyby to takhle krásně nenápadně o něm řeklo víc. Calum se sice srovnává, že už roste a nebude z ní pořád malá holčička a taky je vidět, že není schopný se v životě nějak ukotvit, ale pořád je to málo na to, aby to tuhle rovinu povýšilo výš než na to, co je celou dobu vidět i při nejběžnějším vnímání filmů. Vadí mi ještě ta sice krátká, ale do celku nesedící scéna s dvěma líbajícími se homosexuály, která tu je asi jen proto, aby to tu nechybělo. Pouštěl jsem si ji dvakrát, abych zjistil, jestli jeden z nich náhodou není Calum, protože pak by měla smysl, ale ne, je tam prostě proto, že tam je. Jinak je to ale velmi příjemné překvapení, jelikož už jsem ani nečekal, že by dneska mohl někdo tvořit takhle důmyslně promyšlené minimalistické nezávislé filmy, které vypadají, že jsou naprosto o ničem, ale přitom je v nich hodně. A těší mě, že za tím stojí A24, od kterého jsem v poslední době viděl samé líbivé pseudo-arty, ale o to víc mě těší, že pod jejich hlavičkou stále vznikají takové filmy. Poslední podobně propracovaný minimalismus, který jsem viděl, je vlastně taky od nich (The Florida Project), ačkoli ten má úplně jinou náladu, odlišnou filmovou řeč a naprosto jiné poselství, ale v základu podobnou výstavbu. 4* () (méně) (více)