Kinoautomat: Člověk a jeho dům

V kine/divadle je premietanie a uvádzanie Kinoautomatu nesmierna zábava. Samozrejme musí byť vtipný moderátor, čo Matonoha zvládol a je otázka, či záleží aj na výbere možností. Osobne sa domnievam, že je to úplne jedno a v tom vidím menší nedostatok, alebo ako to lepšie nazvať, celého geniálneho projektu. Záver taktiež nijak zvlášť negraduje, avšak objektívne treba uznať, že nakrútiť niekoľko bláznivých záverov by bolo nad finančné a časové možnosti tvorcov. Dúfam, že tento projekt nikdy nezmizne z kín a bude predvádzaný ešte ďalším generáciám. Osobne by som privítal aj nejaké stretká fanúšikov, kde by sa rozoberali všetky rozvetvenia, na akom predstavení sa rozhodnutia divákov najviac líšili, čo z toho vyplýva a tak ďalej... (05.08.2017)

Bylo to první, byl to nápad, i když musím uznat, že větvení je až příliš malé, resp. žádné a šly by více využít možností, alespoň dva různé konce, pak by to mělo větší "smysl". Viděla jsem obě varianty od každého větvení a nepřijdou mi až tak odlišné. Chápu nákladnost a techniku televizní produkce, později se to opakovalo u Kuchaře Svatopluka, prostě mě přišlo že nebýt tam skvělý Horníček a další herci a nebýt celé té situace v Montrealu a šedesátých let, tak by to nebylo takové pozdvižení. Kdyby to chtěl dnes někdo zopakovat, musel by (díky digitální technologii) šáhnout víc do děje, víc větvení a třeba i různé konce. (03.12.2012)

Uvoľnená atmosféra 60. rokov, kedy boli traumy II. svetovej vojny i následných boľševických procesov smrti potlačené, cudzie vojská zatiaľ nebrázdili Československo krížom krážom a zákerný AIDS neexistoval. V ovzduší sna o spravodlivom a demokratickom socializme sa zrodilo množstvo výnimočných umeleckých diel, ktoré spoľahlivo bavia i dnes. Jedným z nich je Činčerov unikátny Kinoautomat. Banálna bakalárska príhoda o nahej susedke, zabuchnutých dverách a návšteve príbuzných z Moravy je pozdvihnutá nielen výberom hercov, ale najmä ich viditeľnou chuťou hrať, vstupom živého konferenciera do filmu a zapojením diváka do procesu rozhodovania o ďalšom deji (aj keď v skutočnosti ide o šikovne predostretú manipuláciu). Radúz Činčera, majiteľ myšlienky hovoril o tom, že najviac sú z jeho interaktívnych predstavení odvalení Japonci, ktorí sú zvyknutí akýkoľvek problém, vybočenie z poriadku a chybu riešiť zvolaním aktívu, hlasovaním a kolektívnym rozoberaním chyby a hľadaním riešenia. Naproti tomu v ČSSR bola situácia taká, že nefungovalo skoro nič a človek sa musel naučil okamžite jednať a improvizovať. Na tomto podklade vraj vznikol Kinoautomat, jeden z najhravejších projektov česko-slovenskej kinematografie. Jeho sledovanie v kine Světozor, kam sa jeho oprášená premiéra po štyridsiatich rokoch od vzniku na pár týždňov presťahovala je skvelým zážitkom. Pozn. Ohlásené je vydanie filmu aj na DVD, zaujímavé by však bolo pouvažovať o vydaní širšej kolekcie ďalších Činčerových multimediálnych prezentácií, robených pre zahraničné publikum na svetových výstavách, pritom v Česku, či na Slovensku takmer neznámych. Údajne ich bolo okolo 120, a vyznačovali sa mnohotvárnymi inováciami a novinkami, ktoré neboli inde použité. Hravosť Kinoautomatu naznačuje, že naozaj také boli. (12.06.2007)

Zajímavý nápad, který je zábavné zkusit si na vlastní kůži - mačkat tlačítka s pocitem, že můžete ovlivnit děj filmu, je prostě zábava sama o sobě. A máte z toho takový zážitek, že vlastně ani nevíte, co na vás působí víc - jestli film, nebo mačkání tlačítek. Nápad, který má potenciál, ale v dnešní době poněkud zpomaluje přítomnost moderátora (dříve Miroslav Horníček, dnes Tomáš Matonoha) - vypnutí filmu v nejnapínavějším momentu, aby se mohlo hlasovat tomu dodává atmosféru, ale promluva moderátora (byť zábavného a vtipného) před samotným plátnem značně zpomaluje a odvádí pozornost od samotného filmu. Každopádně česká rarita, která i v dnešní době neztratila nic na přitažlivosti - kdo by si nechtěl zmáčknout hlasovací tlačítko? :-) 75% (19.07.2017)

Pan Horníček je decentní a milý, ten je omluven... Ale jinak jsem byla naprosto znechucená. U jiných filmů se vždy snažím odmyslet si kino-zážitek a hodnotit snímek samotný, ale u tohoto interaktivního experimentu to jde těžko. Viděla jsem ho v Klubu kultury v Uherském Hradišti, moderátorem byl krajně nesympatický a trapný Eduard Hrubeš, moji spoludiváci vždycky odhlasovali jinou variantu než jsem chtěla já. Co si asi naivky mysleli, že se stane, když si pan Novák (decentní Horníček) pozve domů nahou sousedku? Mě by zajímalo, co by se stalo, kdyby zůstala na chodbě. Ale to je fuk. Stejně to byl banální příběh, jehož pointa byla naprosto jasná bez ohledu na nějaké hlasování. Oceňuji svěží (což nutně neznamená dobrý) nápad, pár vtípků a samozřejmě herce. (29.07.2007)