Bez svatozáře

„Nejraději by nás hodili do starýho železa i s fabrikou...“  Tenhle Helgeho film do "starého železa" rozhodně nepatří, i když nad některými dialogy se člověk musí trošku pousmát. Ale faktem je, že ono tu ani tak nejde o tu starou fabriku, která je na zavření, jako spíše o universální schéma, kdy staří mají pocit, že už tu jen překáží a jsou na obtíž, zatímco ti mladí nutně chtějí převzít otěže a žít si po svým. Celkově má film dosti posmutnělou atmosféru, ale dojde i na několik humorných hlášek (viz třeba když se Pešek hájí, že zastřelil zajíce: ,,To není žádná pytlařina, vona to byla sebevražda! Vstříc omezenosti života, to se stává i zvířatům, zeptejte se myslivce! Takovej zajíc je příkladně starej, nikdo už ho z rodiny nechce, jenom užírá potravu mladým. Tak jde sám proti hajnému: 'Prosím vás, kdybyste byl tak laskav a píchnul mi to sem za ucho, aby to moc nebolelo, já měl moc těžkej život.'"). Jinak škoda některých hlušších míst, které celkovou stopáž filmu zbytečně natahují. Ale i tak celkově hodnotím jako lepší průměr. (17.04.2022)

Zajímavý dobový počin. Kvalitní herci v dá se říct neobvyklém atmosférickém, místy existenciálním filmu, kde lidé bojují se svými strachy a démony jako v roce 1933 nebo v bitvě na Piavě. Jasně, je tam mezigenerační střet, ale boj za svůj vlastní význam a pocit smysluplnosti bytosti v kole dějin...⌛. Klade se tam také více důraz na individualitu a její prožívání. 66%. (27.11.2023)

Zvlastni, ale zajimave udelanej film z prostredi starnoucich delniku zavirane tovarny... Udelil bych i vyssi hodnoceni (uz jen za to obsazeni by si to zaslouzilo), ale vadila mi podivna muzika a obtizna sledovatelnost. Ale nebal bych se to doporucit, zvidavym divakum... Helge proste tocil takovym sveraznym zpusobem, ktery ne kazdemu sedne, a ktery neni uplne jednoduchy na sledovani. 3+ (08.06.2015)

V březovské (Velký Chlumec poblíž Sedlčan) Myšárně (šamotka) končí jedna průmyslová technologie a s ní kádr pracovníků včetně ředitele (Růžek) a mistra (Mistr Štěpánek), kteří jsou s ní bytostně (až přebytostně) spjati. Analogická situace s dnešní dobou, kdy se zavírají celé fabriky, kdysi tak (zvláště pro Čechy už od Rakouska-Uherska) lukrativního oboru, jakým bylo strojírenství. Davy zaměstnanců spjatých s různými strojírenskými obory (třeba s výrobou tiskových strojů jako já) odcházejí do předčasného důchodu nebo na pracák. Nikoho nenapadne, aby stávkoval (už je to zas povoleno!), provedl nějaký anarchistický kousek (na to pozor! hrozí podezření z terorismu!) nebo se jakkoli oficiálně ozval. Dělníci ze šamotky by rádi viděli stav světa za 50 let - a viděli by právě tohle. Na druhé straně málokdo z naší generace touží po spatření tohoto světa v roce 2065. Helgeho film, byť slabší než Velká samota (snad o rozdíl mezi Otčenáškem a Křížem), si i přes své "mládežnické archaismy", uchovává dost šťávy, aby dokázal zaujmout i dnes (a není to jen díky bájné/báječné herecké generaci). (01.01.2015)

Téměř poetická oddechovka Ladislava Helgeho ze života dělníků v 50. letech. Ne, v podání tohoto osobitého režiséra nejde o žádnou budovatelskou agitku, ale zcela realistický pohled na tohle téma. Oproti Velké samotě navíc s přidaným nostalgickým či humorným zabarvením a vynikajícím obsazení celé řady bardů z Národního divadla; užil jsem si tady velký herecký koncert Otomara Krejči, Ladislava Peška, Martina Růžka, Karla Högera a dalších. V 100-minutové stopáži dojde i na pár hluchších míst, ale rozhodně bylo na co koukat i poslouchat, scénář Jana Otčenáška ukrývá v sobě spoustu zajímavých myšlenek a bonmotů. Jako ukázku uvedu alespoň Peškovu obhajobu proti zastřelení králika: ,,To není žádná pytlařina, vona to byla sebevražda! Vstříc omezenosti života, to se stává i zvířatům, zeptejte se myslivce! Takovej zajíc je příkladně starej, nikdo už ho z rodiny nechce, jenom užírá potravu mladým. Tak jde sám proti hajnému: 'Prosím vás, kdybyste byl tak laskav a píchnul mi to sem za ucho, aby to moc nebolelo, já měl moc těžkej život.'" (80%) (31.07.2017)