Bez svatozáře

Téměř poetická oddechovka Ladislava Helgeho ze života dělníků v 50. letech. Ne, v podání tohoto osobitého režiséra nejde o žádnou budovatelskou agitku, ale zcela realistický pohled na tohle téma. Oproti Velké samotě navíc s přidaným nostalgickým či humorným zabarvením a vynikajícím obsazení celé řady bardů z Národního divadla; užil jsem si tady velký herecký koncert Otomara Krejči, Ladislava Peška, Martina Růžka, Karla Högera a dalších. V 100-minutové stopáži dojde i na pár hluchších míst, ale rozhodně bylo na co koukat i poslouchat, scénář Jana Otčenáška ukrývá v sobě spoustu zajímavých myšlenek a bonmotů. Jako ukázku uvedu alespoň Peškovu obhajobu proti zastřelení králika: ,,To není žádná pytlařina, vona to byla sebevražda! Vstříc omezenosti života, to se stává i zvířatům, zeptejte se myslivce! Takovej zajíc je příkladně starej, nikdo už ho z rodiny nechce, jenom užírá potravu mladým. Tak jde sám proti hajnému: 'Prosím vás, kdybyste byl tak laskav a píchnul mi to sem za ucho, aby to moc nebolelo, já měl moc těžkej život.'" (80%) (31.07.2017)

"Ať mi někdo zkusí říct, že jsme tu překáželi a dám mu hned jednu po hubě!". Nostalgicky laděný příběh o generaci dělníků z třicátých let a jejich "boji" za své místo v nastávajících letech šedesátých. Jsme svědky jejich tragikomického snažení, vyobrazeného kupříkladu v údržbě prastarých automobilů, švejkovském přístupu, starostí o hygienu v polorozpadlé fabrice Myšárna či jednoduše v obavách o budoucnost. "Tak ses tý nezaměstnanosti dočkal, dědku...už tě nikde, nikdo dávno nepotřebuje.... Helge opět nastavuje celospolečenské zrcadlo a ke svému osobitému stylu vyprávění a psychologie přimíchává tentokrát i specifický humor. Horníček, jako hlas svědomí celé vesnice i každého jejího obyvatele, se obzvláště povedl. (24.06.2017)

„Nejraději by nás hodili do starýho železa i s fabrikou...“  Tenhle Helgeho film do "starého železa" rozhodně nepatří, i když nad některými dialogy se člověk musí trošku pousmát. Ale faktem je, že ono tu ani tak nejde o tu starou fabriku, která je na zavření, jako spíše o universální schéma, kdy staří mají pocit, že už tu jen překáží a jsou na obtíž, zatímco ti mladí nutně chtějí převzít otěže a žít si po svým. Celkově má film dosti posmutnělou atmosféru, ale dojde i na několik humorných hlášek (viz třeba když se Pešek hájí, že zastřelil zajíce: ,,To není žádná pytlařina, vona to byla sebevražda! Vstříc omezenosti života, to se stává i zvířatům, zeptejte se myslivce! Takovej zajíc je příkladně starej, nikdo už ho z rodiny nechce, jenom užírá potravu mladým. Tak jde sám proti hajnému: 'Prosím vás, kdybyste byl tak laskav a píchnul mi to sem za ucho, aby to moc nebolelo, já měl moc těžkej život.'"). Jinak škoda některých hlušších míst, které celkovou stopáž filmu zbytečně natahují. Ale i tak celkově hodnotím jako lepší průměr. (17.04.2022)

Narozdíl od padesátkových agitek skutečně realistické a lidské, příběh však až moc banální, místy nudný a vlekoucí se. Ovšem plně oceňuji výkon Otomara Krejči, který zde ztvárnil živelného a bodrého hromotluka s nevybraným slovníkem. Osobitá “Helgovština” je z filmu patrná, ale tentokrát to mělo k nadšení daleko. (13.10.2023)

Zvlastni, ale zajimave udelanej film z prostredi starnoucich delniku zavirane tovarny... Udelil bych i vyssi hodnoceni (uz jen za to obsazeni by si to zaslouzilo), ale vadila mi podivna muzika a obtizna sledovatelnost. Ale nebal bych se to doporucit, zvidavym divakum... Helge proste tocil takovym sveraznym zpusobem, ktery ne kazdemu sedne, a ktery neni uplne jednoduchy na sledovani. 3+ (08.06.2015)