Obsahy(1)
Observační dokument o průběhu přijímacích zkoušek na pražské AVU. Jak lze ale měřit výtvarné nadání? “Zkouška umění je film, který složitý a intenzivní proces výběru uchazečů a uchazeček zachycuje skrze konkrétní fragment v celé jeho citlivé komplikovanosti. Jde o pohled do specifického prostředí plného upřímné i syntetické emocionality, provokativního tázání a hledání porozumění v nesrozumitelných věcech,” říká o filmu prof. Tomáš Vaněk, emeritní rektor AVU. Zkouška umění sleduje ve třech rozdílných ateliérech přijímací řízení na Akademii výtvarných umění v Praze. Adéla Komrzý a Tomáš Bojar natáčeli zákulisí přijímacích zkoušek v roce 2019. ”Ať se diváci na film podívají a uvidí sami. Třeba se s ním minou, třeba ne, ale všechno důležité, oč nám s Adélou a Hedvikou (střihačka) šlo, je v něm doufejme nějakým způsobem ukryt“, hodnotí poselství filmu režisér Tomáš Bojar. (Česká televize)
(více)Recenze (99)
Nesmírně zábavný dokument ze zákulisí "přijímaček" na Akademii výtvarných umění. ()
kateřino olivová a darino alster, jděte do svejch kund ()
Přijímací zkoušky na tři katedry AVU + vrátnice a vše sledované většinou staticky a bez komentáře. A ono není víc potřeba. Tenhle BIZÁR stačí jen pozorovat s otevřenou pusou a je na každém, co si z něho odnese. Vytknul bych jen, že jdou tvůrci možná až příliš na ruku těm, co mají o umělcích jen to nejhorší mínění. ()
Ok, napoprvé jsem to nedal, ale zkusil jsem to ještě jednou. První, co zaujme, jsou vratné, ty nemaj chybu a určitě by si zasloužily svůj vlastní celovecerak. Druhá, je jasně růžová a černá hlava. Tyhle dvě afektovana gender krávy mě serou prakticky kdykoliv, kdy se objevej nebo něco řeknou. Nebo oboje, objevej se a něco řeknou. Třetí, to jsou samotný uchazeči o studium. Nevím, jestli to myslej vážně, z prdele nebo oboje - z prdele vážně. Pedagogové (krom růžový a černý hlavy, který dokážou jenom rozebírat a diskutovat o genderu, a vezmou uchazeče do Stromovky tancovat bez hudby mezi stromama, jako mě se tohle na prijimackach stát, tak jim oběma řeknu, ať jdou do rite a jedu domů) je svejma otazkama krásně tlacej do kouta a zazenou je krásně do vlastní pasti. Ani jeden uchazeč mi nebyl sympatickej, všechno jsou to děti, který maj ještě mokrý maturitní vysvědčení a rádi by dělali umění, ale netusej o umění vůbec nic. Asi jsem z jiný sorty lidi, ale projít krovim, o kterém se mi dneska zdálo při změně počasí mi přijde vrchol imbecility a pokusu bejt umeleckej ZA KAZDOU CENU! Za každou... Zajímavá sonda do světa umělců... Ehm... "umělců". Dokument místy zdlouhavej, ale vtipnej. ()
Očekával bych, že dokument "Zkouška umění" bude formálně pojatý inovativně s alespoň nějakou uměleckou ambicí. To se (záměrně) nestalo, autoři jen stroze pozorují jednotlivé figurky velmi tradičním způsobem. Tím víc však vynikne obsah, tedy absurdita situací a charakterů žáků i učitelů - co se zde odehrává, nad tím zůstává místy skutečně rozum stát. Je to směšné, ovšem velmi brzo smích tuhne divákům na rtech, a alespoň mně z toho nakonec vyloženě mrazí v zádech. Utěšuji se tím, že tohle je skutečně velmi specifická skupina osob, a širší společnost tam venku, mimo planetu AVU, je přece jinde. Mnohem víc, jak to říct - normální, v tom pozitivním slova smyslu. Je to tak, že? ()
MFF KV 2022: Jeden z nejzajímavějších filmů, který jsem letos ve Varech viděla. Netuším však, zda hodnotím tak vysoce kvůli tématu a protagonistům nebo kvůli tomu, jak byl film udělán. To pro mě vytváří dvě roviny hodnocení. Dlouhodobě se zajímám o umění, ale nikdy jsem se na žádnou uměleckou školu nehlásila, proto mě nesmírně lákalo nakouknout za tajuplný závěs, který tenhle typ škol obestírá. A velmi mě to bavilo! Celý film - od profesorů přes uchazeče - přetékal inspirací a otázkami s nesnadnými odpověďmi. S čím jsem však měla problém, bylo pojetí dokumentu, který jako by se zejména uchazečům (kteří zde byli ve velmi křehké pozici) vysmíval a neustále se strefoval do genderové tématiky, kterou se většina z nich zabývala. Dalším faktorem, který můj filmový zážitek negativně ovlivnil, byli festivaloví diváci, od kterých bych čekala více tolerance a hlavně respektu k (doslova) obnaženým uchazečům. Doufám, že dokument nebyl oceněn právě kvůli tomu, co mi přišlo jako neúcta. Já obdivuji všechny lidi, kteří něco uměleckého vytvářejí, ať se mi jejich projev/ vzezření/ orientace líbí nebo ne. ()
V jednom ohľade je to zaujímavo poňatý dokument o priebehu skúšok uchádzačov o umeleckú školu, ale na strane druhej táto téma je značne špecifická a nesadne možno aj väčšine divákov, mňa nevynímajúc. Nie som veľkým fanúšikom umenia a preto mi niektoré vtipné poznámky neprišli až tak vtipné, ale zároveň niektoré aj áno, ale tých nebolo veľa. Pre milovníkov umenia je toto určite balzam pre dušu, ale ja to subjektívne hodnotím ako priemerný dokument. 55 % ()
Jedinečná možnost "být u toho". Zachycení autenticity je úžasný. Obrazové kompozice skvěle zapadají do celého konceptu a kontrast vrátnice se zbytkem ústavu, je geniální pohled do dvou světů existujících na témže místě ve stejném čase. Prošel jsem si trochu křovím :) ()
To je AVU naozaj taký bizár ako to dokument vykresľuje? Cez učiteľov, žiakov, až po vrátničku je to jedna veľká absurdná jazda. Zároveň ale trošku smutná realizácia toho ako asi v praxi vyzerá vážená univerzita. Tému, ktorú film spracoval by som si rád pozrel ako reality show, kde by ľudia mohli fandiť svojim favoritom s ich zábavnými pokusmi dostať sa na výtvarnú školu. Myslím, že panoptikum bizarných postavičiek by táto reality show obsahovala násobne viac ako ľubovoľný počin z rovnakého žánru :) ()
Dokumentární film Zkouška umění bych přejmenoval na Diagnóza: umění. Tenhle film je úžasný v tom, že nepotřebuje komentář. Stáčí jenom sledovat. Pro člověka zevnitř nic překvapujícího. Tohle je bohužel současný stav mnohých uměleckých škol v Čechách. Jako reklama na umění to zrovna super není. Spousta talentovaných umělců se raději takovým školám vyhne, studují v zahraničí nebo jdou rovnou do branže a učí se za pochodu. ()
Jediná normální osoba byla paní vrátná. ()
Jsem velmi prostý člověk, takže mi nebylo jasné, jakým způsobem film tematizuje otázku "co je to umění" nebo "jak můžeme objektivně posuzovat umění", přišlo mi spíš, jakoby si film pouze robil prču z pár netalentovaných individuí, kteří omýlají ty největší klišé a nemají sami moc co říct... Sranda to ale byla, to zase jo. "Připadá vám, že nějaké umění už je přes čáru? - No, mě by třeba přislo, že kdyby někdo použil krev, že to už je na mě moc. - A proč? - Jako tak, ta krev, to je takové fujky. - A kdybyste si měla vybrat hovno nebo krev? - Tak to tu krev." ()
Skvělá sonda do pražské umělecké subkultůry. Jakožto návštěvník Klubu AVU a nadšenec alternativních artsy holek jsem si nad pivem často říkal, jakpak to asi vypadá v budově vedle. Moje setkání s AVU tvorbou bylo totiž omezené na plakáty na chodbě, sochy za plotem a čmáranice na hajzlech. Tak už ne. Dokument krásně zobrazil otázku, jak vlastně filtrovat adepty na Akademii. Pro většinu běžných lidí končí umění u baroka a všechno ostatní je jen tvorba pár nepochopitelnych individuí. Nicméně dokážeme objektivně říct, že toto je a toto není umění? Proto nutnost přijímacího řízení. Problém však je, že pedagogové do adeptů zrcadlí svůj prototyp moderního umělce a docela by mě zajímalo, kolik lidí tento postmoderní dirty queer movement pouze předstírá, aby zapadlo. Toto vše hoďte do hrnce, nechte vařit s šikovným filmovým týmem a dostanete delikátní dokument. Pecička. ()
Myslím, že budúcnosť výtvarného umenia (a predovšetkým multimediálnej tvorby) je naozaj v dobrých rukách... Je to trochu kruté, ale ja som sa bavil. ()
upřímně: mně ani tak nevadily ty děti, který snad (aspoň doufám) z toho všeho vyrostou, ale jestli je taková úroveň pedagogů na "prestižní" instituci... přijímací pohovor, kde jsou kladeny naprosto mimózní otázky, aby uchazeč "byl vyveden z komfortní zóny".... nebo "slepý" děti vedený na provázku a tančící v parku... bože! dokonce i ten kokolia byl často mimo.... no nic. několikrát jsem to studem musel na chvíli vypnout... filmově zpracovaný to ale bylo skvěle!! - krásný kontrasty tomu dodávaly ženský z vrátnice a chlapi v montérkách... "a tohle je taky instalace? no to já nevim" ()
Skvěle natočený, vizuálně i obsahově promyšlený dokument. Veliká poklona filmařům i aktérům, že se pustili do tak intimní věci, která je navíc formálně skvěle zpřístupněná divákovi. Úža kamera, střih i režie! ()
Má to humor i katarzi! Odcházím pobavený i pohnutý. Střih výborný, jenom to mohlo být o 15 minut kratší, poněkud zdlouhavý rozjezd a v druhý třetině děj místy stojí, bez směřování k nějakému konci. ()
Absurdita situace, která pramení už z jejího principu (měření výtvarného nadání) je znásobená absurditou postav, které v tom vystupují (jak na straně uchazečů, tak na straně pedagogů) a kteří často ochotně zacházejí za hranici parodie a karikatury sebe sama, aniž by si to sami uvědomovali. A takhle astronomicky znásobená absurdita je geniálně posazená do kontrastu s všednodenní nudou vrátných a uklízečů na chodbách... asi hodinu a čtvrt jsem tomu filmu absolutně neměl co vytknout, jenom posledních 20 - 30 minut to bohužel začalo trošku vyhnívat a opakovat se. Což je škoda, protože s trochu radikálnějším střihačem by to byl absolutně bezvadnej film. I tak je to ale strašná sranda, a byla by, i kdyby to nebyla realita - jenže ona je to k tomu všemu navíc přesná sonda do dění na naší nejprestižnější výtvarné škole. Plejáda bizárů, mezi kterejma se občas objeví i pár dobrejcg postřehů o umění a jeho smyslu. 4,5* ()
Není jasné, co nám autoři dokumentu chtěli sdělit. Zda jim jde jen o zábavné nahlédnutí do kabinetu kuriozit, či o výsměch krotkému a pseudointelektuálnímu genderismu, křečovitou mystifikaci či odvážné zpochybnění existence AVU. Z dokumentu se zdá, že systém je nastaven tak, že selektuje exhibicionisty a patologické osobnosti. Obstál by člověk se skutečným talentem, který je introvert? Prošel by dnes tímto sítem člověk jako Medek? Byly ty talentovky vůbec o talentu nebo o schopnosti šokovat? Kdo z adeptů byl nakonec vybrán ke studiu a proč zrovna jsou pedagogy ti, kteří je vybírali? Jak se umělkyně z ateliéru Nová média, poplatné současným módním vlivům, extrémně maloměšťácky konvenční a konformní vůči bulvárnímu hysterickému duchu doby, stanou vyučujícími na AVU? A jak by si se zadáním úkolů poradili sami zkoušející? Je smyslem přijímacích zkoušek vyselektovat partičku sebestředných autistů? Netuším. ()
Reklama