Pravý břeh, levý břeh

Vidím v hlavní roli Gérard Depardieu a očekávám vydařenou Francii. Ostatně jako obvykle u filmů z Francie, kteří jsou natočeny mezi sedmdesátými a osmdesátými. Tenhle ale vypráví hodně zajímavé téma (aktuální i dnes) tak, že ve dvou třetinách se neděje skoro nic. Gérard hraje penězi nasáklého právníka a pak prozře. Jenže jak jsou dvě třetiny nezáživný, tak poslední třetina se rozjede a je v ní jedna absurdní scéna vedle druhé. Nejdříve jsem nechápal, jak tam Gérard ťukne do auta a oni z toho udělají nehodu takovou, jako kdyby spadl s autem z padesáti metrového srázu. No a pak mě dostal závěr, který jsem očekával brutální, jak to tak na Francii bývá a nakonec jsem dostal bitku, která skončí dřív, než vůbec začne. Tomu, co ho Gérard mydlí totiž upadnou kontaktní čočky, tak je spolu hledají, pak si podají ruku a film ukáže titulky. (13.09.2014)

Hustá atmosféra, Gérard jako sukničkář (ačkoliv okolnosti jeho chování jsou vykresleny pečlivě a divák tak chápe, že žije v nefungujícím vztahu, i když není jasné, kdo s nevěrou začal dřív), jeho krásná žena Carole Bouquet hraje pořádnou mrchu, o něco méně sympatická Nathalie Baye osudovou ženu. Ten odklon od profesionální advokátní etiky trochu násilný, ale jinak asi směřovat nešlo. Parádní dabing (nezvykle Viktor Preiss na GD) a samozřejmě také Karel Heřmánek jako druhý společník nejlepší advokátní kanceláře v Paříži a hlavně Ilja Prachař coby proradný president Pervillard (Bernard Fresson). Za mě palec nahoru, takových filmů je málo, a pochvala Cinemaxu, že nechali původní dabing. (31.05.2016)

Když jsem tento film viděl poprvé, byl jsem ohromen jeho přímočarostí a otevřeností. Druhé shlédnutí mě přimělo k zamyšlení o hranicích morálky, kam je možné zajít a neztratit sebeúctu ať už v očích ostatních a především v těch vlastních. Přestože film není právě nejnovější, jeho téma je stále velmi aktuální. Film rozhodně stojí za shlédnutí. (07.11.2010)

Je moc příjemné vidět Gérarda Depardieu v době, kdy z mnoha různých a často i bohulibých důvodů ještě nebral horečně vše, co se namane...v době, kdy producenti nevyužívali jeho hvězdného jména jen k zvýšení prodejnosti filmu, ale těžili z hercova talentu a zajímavosti. Film samotný je pak ukázkou francouzských dramat té doby: vedle dnešních rychlých, drsných a často smutně vyprázdněných podívaných působí až starosvětsky, přitom divákovi předkládá zásadní otázky o hranicích morálky a svědomí. Čas od času po tom filmu sáhnu, vždyť nejenom pro tu legendární scénu, v níž v přímém televizním přenosu politické debaty si Paul uvědomí veškerou ubohost té situace, stojí za vidění! Aneb: "Jsem sám hajzl, když obhajuji hajzla?" (06.11.2007)

Asi nejmrazivější na celým film je kouzlo nechtěnýho a to fakt, že mocipáni i třicet let po uvedení filmu jsou pořád stejný svině a představitelé největšího zla a špíny týhle planety. Film má v sobě reálnou syrovost, která člověka umí slušně ponořit do děje. Horší situace je se scénařem, kterej v některých fázích děje zbytečně kličkuje a ubírá na napětí. Film z obodbí, kdy Gerardova hlava nereagovala na každou filmovou nabídku jak zaseklý jojo a tak se nám předvádí ve výtečné formě a dokazuje že Gerard byl kdysi mistr živočišného herectví. (14.09.2014)