Vrata do podsvětí

Zatímco spousta lidí vyrostla na podobně laděných filmech, já byl spíš „odkojený“ na Vetřelcích, Orce a Čelistech. Navíc sám děcka zatím nemám, takže tyhle ty dětské – rodinné horory zrovna moc nevyhledávám ani v dospělosti. Přesto však pomalu uzrál čas, abych se více věnoval známým a nejznámějším hororovým sériím a zaplnil tak své značné „reservy“ na poli hororového žánru. Tibora Takácse mám však zafixovaného jako tvůrce nepříliš úspěšných (mnohdy spíše tragických) filmů, takže jsem do The Gate šel s velkými obavami. A ono světe div se, Tibor neměl ve svých začátcích ještě v hlavě úplně nasráno. Na jeho možnosti se mu podařilo stvořit vskutku zajímavý film, u kterého se pobaví nejen mladší publikum, ale i dospělí. Pokud samozřejmě nebude mít přehnaně vysoké nároky. Přesto všechno nám tento kousek nabídne slušnou dávku nadpřirozené (dalo by se říci i potemnělé) atmosféry, několik humorných situací i docela vydařená monstra. Ony celkově se speciální efekty v rámci možností vydařili a nemám vůči nim skoro žádné výhrady. To samé mohu říci i o hereckých výkonech. 60% (25.08.2017)

Klasika z detstva. Pekelná diera na záhrade, z nej vyliezajú malí opičí démonkovia, spod postele šmátrajú slizké ruky a okolo sa poneviera nejaký ten zombík, ktorý schytá barbínou do oka. Na záver potom jeden veľký démon ktorého však dokáže vyhodiť do vzduchu malý model rakety so silou niekoľkotonovej atómovky ( predtým si však chlapec musí vypichnúť oko čo mu vyrástlo na dlani ). Ale každopádne, pekné efekty a (ne)príjemná hororová fantázia to spoľahlivo ťahajú dopredu a ani po rokoch ma to nesklamalo. Je to síce viac-menej určené deťom, ale keby aspoň takto vyzerali všetky dnešné stupídne, vykastrované teen horory bol by svet o niečo krajší. (04.12.2011)

Dětský horor o dvou kamarádech, kteří najdou na zahradě jednoho z nich otevřenou bránu do samotného podsvětí. Dnes už lehce naivní, ve své době přesto parádní trikové sekvence, kterým kromě destrukčního finále vévodí hlavně ty pekelné stvůry. Stephen Dorff už jako čtrnáctiletý harant dokázal slušně zahrát a pro režiséra Takácse je to zřejmě nejlepší film, co kdy natočil. Když nebudete očekávat žádné ratoliště krve (přece jen je to film z osmdesátých let a je určený hlavně pro mládež), těch 85 minut bude pro vás slušnou zábavou. 7/10 (07.10.2010)

Vrata do podsvětí jsou evidentně zaměřeny hlavně na ty mladší ročníky, řekl bych čertvě náctileté, to jim však nijak neubírá na poměrně nezvykle obstojné kvalitě. Když jsem to viděl poprvé, bylo mi jen o něco málo více, než hlavním hrdinům a dost mě to bavilo, působila na mě hodně ta atmosféra, kterou se ve filmu podařilo vybudovat. A stejně tak mě to baví i teď, po nějakých 17-ti letech. Příběh není nijak moc originální, ale triky jsou překvapivě dobré. Zombík vypadá tak jak má, jako mrtvola, ne jako špatně nalíčená puberťačka na diskotéce, jak se občas u těch současných filmů stává, parádní je trik s okem na dlani, démoni jsou místy humorní, místy pěkně zákeřní hajzlíci a i na drsnější scény dojde (vypíchnutí oka panenkou). Vcelku povedený snímek, řekl bych, že provedením a trikově povedenější než část současných drsněji se tvářících hororů „pro dospělé“. (13.05.2009)

moji kamaráti yshish a blurec, s ktorými som tento film sledoval, dali síce iba 2, no ja dávam tri - a to silné tri; vysvetlím prečo: v prvom rade preto, že to treba brať v rámci kontextu žánrového a kontextu cieľového diváka; tieto kontexty nám hovoria, že sa jedná o béčkový (a výpravou skôr televízny) fantasy horor pre detského diváka (druhý stupeň základnej školy, v usa niečo, čomu hovoria junior high, čiže takých 10 - 14/15) a o koncentrované eighties s témou satanizmu (otváranie pekelnej brány, rituály, démoni). ak si to všetko zrátame dokopy, takto nastavený film, snímka s takýmito parametrami je pomerne ojedinelý počin (a to, že sa tu v kolonke podobné a souvisejíci filmy nachádza iba jeden jediný - a aj to je samotné pokračovanie tohto filmu, to čiastočne potvrdzuje). detských fantasy satanistických hororov nie je veľa. celkovo hororov pre mladistvého diváka je málo, všetky, o ktorých viem, vznikli v 80-tych rokoch (perinbaba, labyrint), no pritom žáner je to rozšírený napríklad v literatúre (dobšinský, roald dahl, aj alica v krajine zázrakov je hororová, napriek tomu, že ju všetci dramatizujú a sfilmuvávajú rozprávkovo/šialene a fantasy/surealisticky; a ostatne všetky tradičné rozprávky sú vlastne horory - len si napozerajte napríklad neila jordana!); ďalšie plus tohto filmu je, že má výborné (na kontext dobový a rozpočtovo-výpravný) béčkové efekty, príšerky, masky a atmosféra je tiež fajn; samozrejem, že týmto nechcem obísť a zakryť chyby, ktorými je naozaj insitné herectvo, nelogické správanie úplne všetkých postáv počas úplne celého filmu a značné scenáristické diery o veľkosti tej, ktorú tam vykopali pred domom; inak to môže byť zaujímavé snáď len (aj?) preto, že je to debut stephena dorffa (spomeňme si, ako debutoval napríklad dicaprio); ja som tento film mal paradoxne na watchliste kvôli ingrid veninger, kanaďanke slovenského pôvodu, ktorej režijný počin Modra som mal možnosť (spolu s ňou osobne) vidieť na MFF Bratislava; (26.08.2014)