Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Krása a štěstí obvykle vyvolává závist. Černý mág Háderun závidí králi Eleriánovi půvabnou ženu Elóru a unáší ji do svého hradu, aby ji donutil vzít si ho za muže. Jen čisté lidské srdce dokáže Elóru vysvobodit, a tak kouzelník Gigli, při všech pochybách, vsadí na rozmarnou dívku Markétu, která se zaváže ke splnění tohoto nelehkého úkolu. (Česká televize)

(více)

Recenze (22)

akisha 

všechny recenze uživatele

Fuj, fuj, tak tohle ne. Studiový pohádky už tak nesnáším a tahle je jedna z těch nejhorších, všichnni herci hrajou v úděsnejch maskách, šíleně gestikulujou rukama, snaží se vypadat co nejstrašidelněji (král hadů v hábitu ověšeným hadičkama), k čemuž má asi přispět skutečně "pochmurná" atmosféra poloprázdnýho studia s pár světýlkama, papírovejma rekvizitama a efekty jako svíčky vzhůru nohama trčící z horního rámu obrazovky. Nejhorší jsou pak haluškoidní výstupy Goldflama se psama nebo když lidi začnou zpívat. A Hrušínskej se tváří celou dobu jako jelito, že by tam něco dokázal krom toho, že zkamení a pak se chová ještě přihloupleji, se říct nedá. Prostě peklo. Nedoporučuju žádné věkové kategorii. ()

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Tak temná pohádka, že bych ji snad ani dětem nedoporučoval. On si taky Jan Hrušínský není úplně jistý, že Markétě (Veronice Žilkové) chce pomoci. V jednu chvíli dost zaváhá, čímž tu najednou nemáme pohádkového hrdinu, ale prostě jen člověka. A tak se nejvíc vyřádili maskéři, kteří pohádce dodali tu správnou temnotu, kterou navíc podpořil značně Boris Rösner. A Václav Sloup nám zastoupil humornou stránku. Při své délce ale pohádka nemá moc co zajímavého nabídnout. ()

Reklama

Jezinka.Jezinka 

všechny recenze uživatele

Dost, ale opravdu dost divná pohádka. Pamatuji si premiéru z dávnověku, kdy jsem byla ještě hodně malá, školou povinná, z té temné pohádky vyděšená. Hodnotit to tehdy, jdu asi mnohem výš. Hlavně mě fascinovala ta skleněná lebka, podoba zakleté Markétky a její maska. Pohledem dospělého mám pocit, že to je splácané z několika (tří a dvou třetin abych byla přesná) různých příběhů, které tak úplně nedrží pohromadě. Nejpekelnější prvek byl Arnošt Goldfram, netančej, Arnoštku, ani nezpívaj, už nikdy. A když jsem tak u toho, raději ani nemluvěj. V té pohádce je docela dost životních pravd a myšlenek, ale to se tříská (říkám, splácané s několika příběhů) s pohádkovými částmi, vztahy mezi postavami nejsou úplně vyjasněné a vysvětlené. Nakonec z toho vychází, že nejlepší byla práce maskérů, hlasy pana Lukavského a pana Rösnera, tři polární špicové a kočka (tuším anglická modrá) Olién, a to ještě pomíjím, jak pitomé jméno to je. ()

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Těžko bych napsal přiléhavější komentář, než kolegyně jezinka.jezinka. Tak jako ona i já si pamatuju tu premiéru, v té době docela ohlašovanou, s předem ukázanou skleněnou hlavou Jany Hlaváčové. Taky to pro mě tehdy bylo trochu nepřehledné a trochu strašidelné, přičemž ta nepřehlednost tak nějak zůstala. Hlavně v tom, že smysl některých postav nechápu ani teď, zejména tedy Kristiána a Šimona. Dobře, Šimon alias Mažňák ještě měl v jinak temném příběhu zastupovat komický prvek, ale Kristián? Typicky janohrušínovsky nefunkční nekňubový chasník, který svou milou nedokáže v její jiné podobě poznat, a to dokonce ani když mu to všichni ostatní okolo polopaticky vysvětlí, a jehož jedinou vlohou do příběhu je, že poponese těžký meč o cca 10 metrů. Přesně jak píše kolegyně, je to plné hezkých myšlenek, ale často neladících se zbytkem. Osobně myslím, že jako celek to mělo projít kontrolou nějakého dramaturga, který by osekal nadbytečné linky a nápady, které často samy o sobě nejsou špatné, ale mají málo prostoru, aby si zasloužily místo v příběhu. Druhou variantou by naopak bylo příběh roztáhnout a dát těmhle prvkům víc místa, aby do děje zapadly lépe. Ale už pro ty pejsky nemůžu dát nízké hodnocení. P. S. Boris Rösner si vlastně velmi podobnou roli zopakoval o dva roky později v pohádce Berenika. ()

Matematicka 

všechny recenze uživatele

V hodnocení této pohádky souhlasím s Tuaxem. Příběh má pěknou myšlenku (kromě viditelné vnímat i krásu neviditelnou), ale trpí i mnoha nelogičnostmi, především velkou pasivitou hlavního "hrdiny" Kristiána. Co se týče zpracování, zlo je tu opravdu odporné a masivní (myslím, že tu herci v záporných rolích převládají), což asi nepotěší malé děti, ale zase je to opravdu pohádkové. Happy-end z mého pohledu dost přitažený za vlasy: Proč musela Markétka za každou cenu získat zpět svou fyzickou krásu? Proč raději nezůstala s tím, kdo vnímal její krásu neviditelnou? Z herců se mi líbil Radovan Lukavský. ()

Galerie (3)

Reklama

Reklama