Lady Snowblood

Lady Snowblood je dítě láskyplné snahy a tvůrčího úsilí vynikajících filmových profesionálů. Všichni dohromady vytvořili dílo, které vysoce ční nad okolními filmy své doby, a jako mnozí před nimi i po nich dokázali, že i řemeslná komerční podívaná může být unikátním a osobitým dílem. - více v recenzi na Rejže.cz (05.04.2011)

Quentin Tarantino má tento film neskutečně v oblibě, protože se netajil tím, že jeho Kill Bill točil přesně podle něj, což u mě byl trošičku problém pobrat. Jeho filmy příliš v lásce nemám a očekával jsem něco podobného i u tohoto. Na film jsem prakticky koukal jen čistě ze zájmu o danou věc. Ve filmu ale prakticky příliš změn od Kill Billa není, myšlenka je totiž prakticky stejná a bezezměny. Prostě a jednoduše pomsta jako prase o které je řeč v řadě asijských filmech, ale nejenom asijských. Pomsta hlavně musí být velká plná krve, o tom je většinou řeč, a stejně je to právě i u tohoto filmu, který s filmy o pomstách tak trochu začíná, respektive s filmy které se vážou na pomstu, obsahují krev a jsou naprosto nekompromisní. Některé jsou originální sami o sobě, viz Lady Snowblood, některé jsou prostě originální a některé jsou průměrné, v dnešní době jich je celá várka, stačí si vybrat, ale základ bych hledal právě v tomhle. Pro mě je to průměr, zrovna tohle vidět dvakrát nemusím, ale oceňuji fakt, že v té době je něco takového vůbec natočeno. (08.05.2009)

Skupina padouchů přepadne manžele - manžel je brutálně zavražděn, žena několikrát znásilněna. Pomsta má však netradiční podobu, protože ačkoliv se znásilněná žena jednomu z padouchů pomstí, rozhodne si nechat "udělat" potomka, aby se mohl mstít za ni. A tak když krátce po porodu zemře, její dcera se stane nástrojem pomsty - ve skutečnosti ničím jiným než nástrojem ani není. Projde přísným výcvikem a stane se z ní stroj na zabíjení, spíše terminátor s mečem než člověk. Jde od padoucha k padouchovi, a když je tento náhodou mrtvý, případně se zabije krátce před jejím příchodem, jako by musela mít pocit, že ho skutečně zabila. V případě hrobu ranou meče poškodí náhrobní kámen, pokud se padouch zabil před jejím příchodem, přetne jeho mrtvé tělo v půli. Paradoxně nemá ke svému jednání žádnou skutečnou motivaci - jí nikdo neublížil a vzhledem k výchově, kterou prošla, ani nemůže vědět, co rodičovská láska je (rodiče ani nikdy nepoznala). Nelineárně (v kapitolách) vyprávěná Lady Snowblood je typickým představitelem exploatačních japonských filmů osmdesátých let - rychlé transfokace, krvavé atrakce, samoúčelné efekty (dvojexpozice s komiksem; zrychlování a zpomalování). (13.01.2006)

Čekal jsem podobnou pecku jako třeba "Vlk samotář a mládě" a dostal jsem mnohem míň. V tomhle filmu se totiž nic moc neděje. Začátek o zrození dítěte z nenávisti a začátek tý cesty za pomstou vypadá slibně, ale ouha. Akční scény jsou moc moc špatné a celé je to hrozně uondané. Občas zaujme i "hloubání" nad oprávněností pomsty, ale když se objeví ten novinář, začlo mě to nudit dokonale. (25.08.2008)

Tak jsem si doplnil mezeru v základním vzdělání obor Japonská (explotation/revenge) klasika a mohu se teď znovu podívat na Tarantinova Kill Bila, abych pochopil jeho snahu odkazovat na polozapomenutá díla. Jen je škoda, že tahle ikona, za kterou ji někteří mají je dost nudná. Na první pohled bylo jasné co si QT vypůjčil, ale nijak to nenadchlo. Nechci říkat, že schéma je ohrané, protože soudím z mého pohledu, který vyrůstal na filmech točených 85 a déle a tak se tomu vyhnu. Rozdělení na kapitoly mi přijde zbytečné a nepotřebné, ale jistým způsobem film zručně rozděluje na části které samostatně působí jako krátké díly jednoho seriálu. Krev má pravděpodobně vyšší symboliku. Akce mi ve filmu přijde slabá a to ani nemluvím o velkém počtu hluchých míst, kdy jsem opravdu uvažoval, že šáhnu po ovladači svého DVD a Lady Snowblood pošlu zase na dlouho do zaprášené skříňky s DVD. Možná je tohle kultovní záležitost, ale mě neoslovil a pochybuji, že jí ještě někdy shlédnu. (03.05.2007)