Velké nic

Čekala jsem v tom víc humoru a nadsázky. Přitom mi to přišlo spíš jako sestřih odpoledních zpráv. Chyběla mi data, možná větší vhled do politické situace. Vyhrocené příběhy např. z pohostinství nebo porodnictví. Nejvíc bych to přirovnala k domácímu fotoarchivu - ten, kdo to prožil to spoustu věcí připomene, ale když se na dokument podívají naše děti nebo cizinec, tak nepochopí souvislosti. (22.04.2024)

Vůbec jsem se na tenhle dokument nechtěl koukat, protože kdykoliv slyšim slova jako covid, očkování, testování, opatření, rouška, respirátor, konspirátor a podobně, tak se ve mně vaří krev. Vůbec nemám chuť si tu dobu, kdy se Babiš pasoval do role diktátora a společně s blbečkem v červený mikině nám zavedli skoro na 2 roky koronavirní džihád, připomínat. Ale z nějakýho masochismu jsem se nakonec na dokument podíval. Dneska už se člověk tomu i zasměje, když třeba sleduje záběr na nudisty v rouškách. Nebo jsem se musel smát, když tam nějaký krávy smrtelně vážně prohlašujou, že zachraňujou svět tim, že šijou roušky. Teď to je k smíchu, ale tenkrát vás přesně tenhle typ lidí napomínal někde v obchodě, že nenosíte roušku. Jinak ze strany opačnýho tábora si museli vybrat zrovna Peterkovou, aby to jako vypadalo, že odpůrci opatření jsou úplný magoři a dezoláti. Ale další roky nakonec ukázaly, že tzv. dezoláti měli v hodně věcech pravdu. Jinak já jsem opatření nedodržoval, účastnil jsem se i několika dezolátských protestů a očkovat jsem se samozřejmě nenechal. Zajímavý je, že v letech 2020 a 2021 mi za to lidi nadávali a přáli mi, abych chcípnul na covid. V roce 2023 mi každej tvrdí, že se choval úplně stejně. Jinak nevim, za co tady dávat hvězdy. Snad hvězdu za toho vožralýho bezďáka, co se někde na ulici válel po zemi, ale problém byl v tom, že mu během toho válení v hovnech spadla z xichtu rouška. (22.09.2023)

Nejlepší Klusák od dob, kdy to ještě táhl s Remundou. Čistý, autentický, výstižný, vtipný i hořký zároveň. Ta pachuť na patře z celé té pandemické taškařice je zde zachycena se vší parádou. Palec nahoru za užitou techniku, ten film totiž opravdu vypadá jak ze žurnálu. A díky panu režisérovi za zajímavou předpremiérovou besedu v ostravském Minikině, byl to moc fajn večer. Naštěstí bez respirátorů. (06.03.2023)

Vzhledem k tomu, že jsem se stal malým finančním podporovatelem, tudíš i srdcovou záležitostí tohoto dokumentu, hodnotím ho samozřejmě jen v tom nejlepším světle. :) The Great Nothing zachycuje v bezbarvé artové formě velmi specifickou dobu, která kdoví proč konkrétně vznikla. Číňané stihli všechno uklidit nežli vpustili světovou kontrolu na návštěvu. Ale to bych zase šířil konspiraci, které se tak začalo dařit po spuštění neuvěřitelně fatální zdravotní situace na celém světe. Z odstupu času vzpomínám jak sme si nechávali od kamarádů lahvičky s dezinfekcí za dveřmi. Jak jsem koupil vystrašenej z nedostatku předražené roušky od dealera na černo. Jak jsem se zastihl někdy v březnu 2020 u stolu u oběda a čuměl zaseklý do blba..´´Tak už je to tady, to je konec světa, umřu nebo mi umřou stárnoucí rodiče?´´ Schůzky kamarádů na tajňáka, chlastačky, šití roušek na mašině. Hádky lidí u obchoďáků. Zpívající lidé na balkonech. Odnětí svobody chlapovi, co v nouzáku ukradl rohlíky. Babišova nezvládnutá garnitura. Ukřičené dezinformační a konspirační figury nadávající epidemiologickým expertům. Vlastenecká shromáždění na náměstích. Tlučení provokatéři na ulicích. Vylidněná prostranství. Sportování s rouškou na ústech, strach opustit územní část své obce. Práskání zaměstnanců, kteří nosí roušku na půl huby. Epidemie se cyklicky vrací, vždycky tu byli s námi, aby ukázali, kdo měl jaké štěstí na sílu organismu a ducha a jak se s tím dokážeme vyrovnat. Osobně jsem nebyl nikdy očkován z vlastního rozhodnutí a také trochu lenosti a covid19 mě stejně taktéž zastihl a doslova vypnul na 3 týdny. Z lidí, kteří chodili po nemocnicích s telefonem v ruce a řvali, že covid neexistuje mě bylo vždycky smutno. Dokument nám to na 100minut zpřítomní, abychom si uvědomili jak křehcí a naivní jsme. Zvlášt poděkování všem doktorům veškerému personálu a záchranným složkách a zvlášť poděkování za filozofické úvahy Karla Vachka, který se nádherně poslouchal. (24.08.2023)

Působivý dokument. Klusák a Pecháčková výborně vybrali různorodé respondenty a krásně zachytili ty covidové hrůzy. Za sebe můžu říct, že na mě příliš nefungovalo filozofování Karla Vachka. Přišlo mi, že to žádnou hloubku nemá, byť v to filmaři doufali. Bylo spíš x-krát slyšené banality jako např., že je nás na planetě moc. Promluvy některých žen, které šily roušky, mi přišly mnohem hlubší a zajímavější, ač v pozadí neměly obsáhlou knihovnu. Nicméně alespoň Vachkova reflexe vlastní smrti byla zajímavá. RIP. (19.03.2023)