Ztraceni ve vesmíru

Až skončí ta videohra začne film? komentovala slečna první minuty filmu.. musel jsem s ní souhlasit. .. Vizuální ztvárnění bylo opravdu na úrovni lepší počítačové hry, což já člověk odkojen na Blade Runneru či Vetřelci , rozhodně nemůže pozitivně ohodnotit. Taktéž přehrávajícího herce, který pak našel uplatněni v oblíbeném seriálu, který právě na přehrávajících hercích staví..... (22.12.2008)

Ak si dobre spomínam, toto bolo hustá volovina už v dobe svojho vzniku. Ťažkopádny dej, slabučké a smiešne efekty, uznávaní herci v úlohách tajtrlíkov, príšerné dialógy. Po vyše dvadsiatich rokoch je z toho ale veľmi slušné WTF, kedy častokrát neveríte svojim očiam, napríklad pri súboji Hurta s transformovaným pavúkom. Ak by to ale tak vtipné nebolo, bola by to iba nuda, takto vás má stále čo pobaviť. Samozrejme v momentoch, kedy je brané všetko smrteľne vážne. V podstate to najhoršie a najgýčovejšie z deväťdesiatkových sci-fi, čo si dokážete predstaviť. Či tomu dáte odpad, dve, tri hviezdy, alebo nekompromisnú plnú paľbu, je jedno. Objektivita tu nemá čo hľadať. (10.03.2020)

Po mnoha zklamáních z filmů poslední dekády mám neustále tendenci vracet se k 80. a 90. filmům, které se už dneska jednoduše netočí. Tentokrát to „schytala“ klasika Ztraceni ve vesmíru. A protože zbožňuju filmy z vesmíru, ve kterých se někdo ztratí a musí čelit neznámu (a že se dají spočítat na prstech jedné ruky), fakt jsem se po nepočítaně letech těšil na další zhlédnutí. A víceméně jsem nebyl zklamaný. Jasně, CGI bylo tehdy v začátcích a jde to poznat (vesmírná obludka, kterou naši hrdinové najdou na lodi je opravdu... obludná), nejmladší dcera je tam jaksi navíc a k tomu je strašně otravná a Matt LeBlanc hraje Joeyho, ale já jsem se bavil. Tyhle nedostatky vyvažují Gary Oldman a William Hurt. Sci-fi elementy a nápady to jen hýří a nakonec opíšeme krásný oblouk. Na rozdíl od většiny dnešní produkce to navíc dává smysl, což se cení. Hodně mě bavili mimozemští pavouci, kteří mi připomněli Replikanty z Hvězdné brány. Vrcholem všeho byl zmutovaný doktor, který je prostě boží. P.S. Až teď jsem si uvědomil, jak moc mi ve filmech chybí „map paintings“. (21.09.2023)

Stephen Hopkins, režísér mojej obľúbenej piatej časti "Nočnej múry z Elm street" a druhého pokračovania legendárneho "Predatora" ma v roku 1998 znova potešil, keď natočil parádny, zábavný akčný sci-fi film "Stratení vo vesmíre". Pri vesmírnych dobrodružstvách päťčlennej rodiny Robinsonovcov som sa výborne pobavil. Páčil sa mi aj Gary Oldman, ktorý si tu strihol úlohu sympatického záporaka doktora Smitha. Malo to zaujímavý scénar, rýchly spád, kvalitných hercov a profi réžiu. Dobrý trojhviezdičkový snímok. *** (07.09.2018)

Jak bezpečně poznáte, že děláte špatné sci-fi? Váš robot opakuje slovo zničit. Rodina letící okupovat nový svět; morální tlak na hrdinu, aby nekašlal na syna; průlet rozpadající se planetou; padouch, co se sám za padoucha prohlašuje; infantilní mimozemská opice!!! Ugh, kdybych měl vyjmenovat všechno, co je na snímku špatně, už bych vám ho mohl rovnou odvyprávět scénu za scénou. Je tuze naivní myslet si, že kvalita vašeho sci-fi je v přímé úměře s množstvím použitých prvků údajné budoucnosti a počítačových triků. Naivita je odpustitelná vlastnost, u tohoto snímku je ovšem kalibrovaná do něčeho neomluvitelného. Malé hlouposti obvykle u filmů ignoruji, je-li tím dosaženo nějakého efektu - hlouposti navršené na další hlouposti, které mají za efekt tuctový rodinný film, to si pod tím bohužel nepředstavuji. Dám jednu hvězdičku za obsazení, jistý smysl pro humor a nějaký ten koncept... sem... tam. (10.07.2011)