Vyzvání k souboji

Challenge mi posloužil nejen pro ukázku Frankenheimerových béčkových kořenů, ale také pro styl hodnocení zdejších uživatelů. Než film začal (na jedné televizní stanici v pozdních hodinách), snímek neměl ani 20 hodnocení při 77%. Po 10 minutách tu bylo 21 hodnocení. Po hodině a 20ceti minutách tu bylo 25 hodnocení včetně 1* Radka99 (dokoukals?:))) a po konci filmu 32h. s průměrem 71%. Den po odvysílání 76 hodnocení a 63%... Musím říct, že 5* hodnocení tu byly v podstatě dřív, než film začal a naopak nízká hodnocení jako by přicházela během filmu:). Docela sranda, ale nic to nemění na béčkovosti, hlouposti a snaze obdivovat tradiční japonsko, které přeci je lepší a má větší význam než japonsko nové, přetechnizované. Naivita do poslední minuty s pár hlavami oddělenými od těl... PS: vtipné vzpomínky ve stylu Scott Gleen v hotelu kouká na film s (podle hlasu) Toshiro Mifunem vcelku potěšili:) (11.10.2009)

Natočily rákosky snad ještě něco jiného, kromě filmů, kde se mlátí šavlemi? Podle mě je to prostě "kuře 1000x jinak". Dejme tomu, že jsem byl k tomuhle jídlu pozván. Nezaujaly mě ani lákavé nabídky, jak je toto jídlo výživné a chutné, jaké má složení. A podle toho to také dopadlo. Rákosnické umění 1000x jinak, přitom těch výborných snad není ani setina. (11.10.2009)

To bol riadne debilný nápad obsadiť do hlavnej role Glenna aj s jeho sedemdesiatkovým hippi-három. Absolútne sa svojím zjavom i charizmou na rolu nehodí. Ešteže to nad vodou držali jeho japonskí kolegovia na čele s Mifunem (bohužiaľ pre neho, ako Japonca ho do lepších amerických filmov asi nebolo možné dostať). Príbeh v štýle Posledného samuraja, aj keď veľmi zrýchlene a oveľa horšie spracované, síce neoslnil, ale kedže akčných súbojov, v podstate dobrých súbojov, bolo relatívne dosť, celé dokopy to určite nenudilo. Napr. záverečný súboj v kanceláriách bol celkom originálny. (11.08.2016)

Kristovy rány! Tohle opravdu natočil John Frankenheimer? No jo, je tu akce odvozena ze sportovního tématu (stejně jako v režisérově The Gypsy Moths, Grand Prix nebo Jezdcích), je zde únos příchozího cizince do velkoměsta (což zase evokuje Francouzskou spojku 2) a spolu s tím zobrazena nevolnost člověka pod rukou mučitele (dávající vedle zmíněné "Spojky" vzpomenout třeba i na Fixera z roku 1968), dále typická kombinace akce s komorními momenty, ano... poznávám rovněž i v některých konkrétních scénách typický režisérův rukopis. Říkám si, kdyby to Frankenheimer pojal jako cílenou sebeparodii svých dřívějších filmů, mohlo to být možná i zábavné. :o) Ze strany režiséra je to tedy opravdové vyzvání k souboji, ale spíše s divákem, kterého pan režisér dokázal svými dřívějšími filmy hodně oslovit, ba přímo nadchnout a teď mu za odměnu (nebo za trest?) nabídl slátaninu plnou směšnotrapných akčních scén kombinující japonské bojové sporty s moderními zbraněmi. Bizarnostmi typu přerušení vysílání a TV signálu samurajským mečem se to v poslední půlhodince jenom hýři. Plus do všeho na chvilku z ničeho nic kýčovitá romantika a sex, to vážně? Nejhorší na tom je, že tahle ptákovina se po celou dobu bere vážně. Odpustil bych Frankenheimerovi nepříliš povedený film (každý má právo na slabší chvilku a v 80. letech kinematografie zažívala v mnoha ohledech krizovější období), možná i Frankenheimerův postupný přesun od několika umělečtějších snímků k čistokrevnému akčnímu béčku bych strávil a dokázal se nad tím pozvnést. Neodpustím ale přítomnost násilí pro násilí a přítomnost krve jen proto, aby tam ty červené tekutiny stříkaly a aby to bylo co nejvíce brutální (useknuté hlavy) a současně bizarní (vražda spinkovačem). Poslední půlhodina k nevydržení, tudy ne, Johne! 10% (17.02.2020)

Akční béčko, které chce být moderní variací na samurajskou klasiku Yojimbo. Zápletka je dost podobná. Je tu i Toširó Mifune v roli samurajského mentora. Zatímco Sergio Leone ve své westernové verzi Yojimba „Pro hrst dolarů“ vyměnil původní samuraje za kovboje a Walter Hill ve své gangsterské verzi „Poslední zůstává“ zase za gangstery, tak tady někteří samurajové „přežili“ až do dneška a stále udržují svoje tradice. Proměna zpočátku ignorantského boxera (Scott Glenn) v oldschoolového samuraje, který se řídí morálním kodexem Bušidó, je ale naprosto neuvěřitelná. Film nicméně nabídne solidní akční scény, které oslní nejen díky Frankenheimerovu osobitému vizuálnímu stylu, ale i díky solidní choreografii boje na blízko tehdy ještě neznámého Stevena Seagala. Finální scéna připomíná přehnanou závěrečnou "one-man-army" řežbu v pozdějším Komandu (s tím rozdílem, že zde si Mifune vystačí s pouhým samurajským mečem proti samopalům). The Challenge ovšem na rozdíl od Komanda chybí sebemenší nadhled a nerealistické akce servíruje se suchou vážností. Ale i tak to má něco do sebe. (20.04.2017)