Nezapomenutelné dětství

Musím říci, že jsem velice příjemně překvapen - jedná se o sympatický režijní počin Davida Duchovného, který dokáže diváka potěšit, příjemně pobavit a v neposlední řadě dojmout. Velmi silná je především poslední třetina filmu, kdy si vzala život Tomova matka. Film v sobě obsahuje velmi zajímavé prvky, kamerové záběry i pozoruhodné dialogy, a přesto že tento film k sobě nepřitáhne masy diváků, mám po jeho shlédnutí velmi silné dojmy a naprosto zaslouženě mu dávám čtyři hvězdičky. Robin Williams se rolí bláznů, polobláznů a snílků už asi nezbaví, ale tentokrát mi připadá celkem nevýrazný, naopak poměrné dobrý dojem na mě udělala Téa Leoni v roli Tomovy matky. (05.02.2012)

Dojemný příběh o dospívání. 1) 44letý režisér a scénárista David "Mulder" Duchovny si v překvapivě emocionálním snímku i sám zahrál. 2) Hvězdou filmu a jediným důvodem, proč jsem dílo sledoval, byl 15letý Anton Yelchin. Nezklamal mě herectvím ani vzhledem. 3) Zpočátku se film dost táhl, zajímavé okamžiky střídaly pásy nudy, ale pak nabral dech a drama získalo na obrátkách. Na konci jsem slzel, až stydno. 4) 1984. Sometime in the spring. I went from retard to mentally handicapped. And then in 1987-88, I went from handicapped to challenged. I changed again. I'm probably changing right now. Who knows what I'll be next? (06.08.2011)

Jde sice o vcelku zajímavý snímek (asi jen díky tomu nenudí a vysloužil si alespoň ty tři hvězdičky), ale jinak kde nic tu nic. Ačkoli jakýsi hlavní nápad se mi líbil, byl docela špatně a dost mělce zpracovaný. Nakonec pak člověk ani neví, o co tam vlastně jde, kde je ten problém, který nám tam servírují, ani co si z toho má vůbec odnést. Každopádně jestli je pravda, co jsem tu někde četla, že scénář vznikl během šesti dní, tak by to tomu tak akorát odpovídalo... (01.02.2012)

Proč byl sakra Williams namaskovaný jak vosková figurína? Tohle mě trápilo celý film a pořád jsem si opakoval "proč vypadá jak kašpar? a proč má takhle pořád ten pysk". Jinak je to ale docela fajnový tragikomický příběh, který nabídne místy silné drama a místy pěkné lidské momenty. David Duchovny se nemá jako řežisér a scénárista zač stydět. (11.03.2015)

D. Duchovnyho nevyhľadávam, ale tento príbeh ma oslovil a som rád, že som mu dal šancu. Duchovny tu toho veľa nenahral. Svoj part odohral až v záver a niečo málo sa mihne hneď v úvode, kde nám začína rozprávať príbeh svojho detstva. Celé detstvo, ktorým nás postupne sprevádza sa striedajú humorné pasáže, v ktorých vystrája s retardovaným kámošom Pappasom s dramatickými , kde to má so svojou mamou niekedy ťažké. Pripočítajte si k tomu jeho prvú lásku a všetky tie detské kecy okolo dospievania, do ktorých zapadá i vekovo podstatne starší retard Pappas a máme tu solídny filmový základ. Atmosféra 70-tych rokov je slušná, ale chýbali mi tam slávne songy tej doby. Tempo a atmosféra upadla až tesne pred záverom, kde sa vrátime do súčastnosti, ale aj tak nejdem pod štyri. 70%. (13.10.2013)