Bokovka

Rozjezd filmu je pomalý a víceméně nudný. Zlom nastane asi tak v polovině. Bokovka je najednou svižnější a zábavnější. To ovšem nemění nic na tom, že zde se - stejně jako na začátku filmu - neustále mluví o vínu, pije se víno a navštěvují se vinice. Došlo to tak daleko, že ač víno nepiju, po příchodu z kina jsem si rozdělal flašku. Kvalitu jsem sice nehodnotil, ale půl flašky jsem stáhnul sám. Lze takto ohodnotit dobrý film? (19.05.2005)

Takový malý nenápadný filmový klenot. Scénář i režie mě několikrát překvapily tím, že místo očekávaného nabídly něco daleko logičtějšího a pravděpodobnějšího. Herecké sestavě vévodí Paul Giamatti, ale příjemným překvapení jsou i pro mne prakticky neznámý béčkař Thomas Haden Church a stále krásná a přesvědčivá Virginia Madsen. A co mě přesvědčilo, abych dal 90% filmu plný počet? Jednak si myslím, že až budu ve věku bližším hlavním hrdinům, bude se mi líbit ještě víc, a také ve mně vzbudil chuť na sklenku vína (což je v mém případě něco zcela nevídaného). (24.04.2005)

Režiséru Alexandru Payneovi se podařilo stvořit skutečné překvapení roku. Bokovka totiž nemá chybu od začátku do konce. Nejdřív se smějete, abyste vzápětí přišli na to, že je to občas tak trochu k pláči. Oba hlavní hrdiny máte vlastně rádi a morous Miles je sympaťák, ať si záletník Jack říká, co chce. Občas byste ale oba vzali motorkářskou helmou po hlavě (kdo viděl, ví o čem mluvím :). Tenhle Pinot má prostě vynikající barvu, sytost, vůni i ovocnost. (05.02.2005)

Občas se stává, že víno nedozraje, nevykvete jeho buket, někdy dokonce i přezraje a jeho čas vyprší, a zrovna tak po nevyvážené křivce vadnou či vzkvétají lidské osudy. Depresivik Miles sice víno umí vychutnat, ale rád se po něm i opíjí, takže nápad vzít kamaráda Jacka na poslední předsvatební jízdu po kalifornských vinicích, se zdá být docela fajn. To by ovšem Jack nesměl být prvoplánovitý kurevník, kterému nestačí jen vlastní potěšení, nýbrž má nesmírnou snahu obšťastnit nějakou tou děvou i svého přítele. A tak balí, využívá a klame a do toho všeho zatahuje i stále více depresivního Milese. A jaké poučení z toho všeho plyne? Tak třeba - Cheval Blanc ročník 1961 nejlépe chutná z plastového kelímku, zajídaný hambáčem :) 75% (05.01.2011)

Vcelku příjemný filmeček, postavený především na skvělých hercích a zajímavém scénáři. Škoda nevyváženého tempa, které je obzvláště ze začátku značně ubíjející, nepomáhá ani prolínačkový střih a občas značně nevhodně zvolená hudba (Dal bych přednost spíše nějaké Powellovštině, než nijakému jazzíku). Takové normální 4 hvězdičky, o Schmidtovi se mi líbilo mnohem MNOHEM víc. (14.01.2008)