Bokovka

Režiséru Alexandru Payneovi se podařilo stvořit skutečné překvapení roku. Bokovka totiž nemá chybu od začátku do konce. Nejdřív se smějete, abyste vzápětí přišli na to, že je to občas tak trochu k pláči. Oba hlavní hrdiny máte vlastně rádi a morous Miles je sympaťák, ať si záletník Jack říká, co chce. Občas byste ale oba vzali motorkářskou helmou po hlavě (kdo viděl, ví o čem mluvím :). Tenhle Pinot má prostě vynikající barvu, sytost, vůni i ovocnost. (05.02.2005)

In vino veritas! (...in vagina penis... - dodávali jsme za mlada... ;o) . . . Ne bobule, ale bokovka! Ano, to je to pravdivý víno! . . . Rozkošný filmek, jak víno polosladké s lehkým buketem suché hořkosti a prosvětlený kalifornským sluncem (...byť na konec i trošku zapršelo ale bláta z toho deštíku zas až tak moc nebylo...) o věcech lidských jak provinilými věcmi jsou... Tak tak, i starší pánové mají právo na svoje pozdní sběry a Mr. A.P. dokázal na to téma natočit vlídně jizlivý film s naučením, že ta láska nakonec i kdesi z boku přichází, nenecháte-li ji s hloupým čelem projít bokem. A nakonec i to slavné a na víbůhjakou marnou největší událost šetřené Chateau Cheval Blanc ročník 1961 je jen víno, že... No, ty dvě hodiny obsáhnuvší jeden týden ze života dvou kumpánů na přelomu mladého věku utečou se svěžestí mladého vína a tak jen doufám, že krásná, citlivá a moudrá Maya nakonec tomu >outloňovi< Milesovi otevřela... A jestli neumřeli, koštují spolu dodnes... :-) - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách vybočených /na dvd s původní zvukovou stopou a titulky a originálním formátem obrazu/, hodnocení 20.9.2011 provinile až po repete 3747., komentář zde v dobrém ranním rozmaru lehce ovíněný - však bez kocoviny - jako dvěstědevadesátýprvní - 20.9.2011) (20.09.2011)

Takovej malej, milej film. Bohužel naprosto o ničem. Víno nepiju a rozlišim od sebe akorát červený a bílý, takže mě fakt nebralo, když postavy půlku filmu akorát ochutnávaj víno a kecaj o tom, jakou má to víno barvu a jestli voní nebo smrdí. Označení komedie je dost mimo. Já jsem se zasmál poprvé asi 15 minut před koncem a podruhý, když jsem tady zjistil, že v tom hrál Adolf Hitler. Ale vůbec jsem si ho ve filmu nevšim. Asi hrál hosta na svatbě a ztratil se v tom davu lidí. Jinak když jsem tady zahlídnul v komentáři od Civala něco o přirození, tak jsem si už skoro začal myslel, že taky jednou napsal komentář k věci. Chtěl jsem mu dát v první chvíli za pravdu, protože jsem si hned taky pomyslel cosi o píčách a kokotech. Ale on to s tim přirozenim myslel evidentně nějak jinak... (03.01.2014)

9 / 10 Hlboké, no prchavé a v pomalom bluesovom tempe sa nesúce životné pravdy zapíjané trpkým Pinotom Noir patria medzi moje obľúbené nápoje - Bokovka je film zrejúci ako víno, o ktorom (no nielen o ňom) pojednáva, a jedna veľká, nezabudnuteľná cesta vstriec viničným sadom v Santa Ynez Valley v príjemnej spoločnosti úžasného a hlavne uveriteľného hereckého dua Giamatti-Church. Neviem ako vy, ale ja sa s nimi vždy veľmi rád zveziem. (11.02.2006)

Když jsem si poprvé před lety pustila Bokovku, po několika minutách jsem to s myšlenkou "Co tohle kurva je?!" zase vypnula. Uplynuly dva nebo tři roky a já se s menší averzí do filmu pustila s tím, že bych ho mohla dokoukat. A zamilovala jsem se do něj. Jako bych v tom filmu viděla odraz svojí osobnosti, i když o nějakých třicet let starší a opačného pohlaví. Miles byl takovou zvláštní paralelou na to, jak bych asi dopadla jako muž ve středních letech, že je to až neuvěřitelný. Zvlášť, když Jack svým charakterem jako by byl napsán podle jedné z mých kamarádek. Ano, je to těžko popsatelné a silně silně subjektivní, ale Bokovka je pro mě už navždy symbolem toho filmu, který nelíčí osudy několika nereálných vymyšlených postav, ale živých bytostí... (03.02.2006)