Julián odpadlík

Televizní filmy Jiřího Bělky, ať už se zasazením do historie nebo současnosti, neoplývají velkým rozpočtem. Přesto se Bělkovi podařilo v těchto skromných podmínkách i v rámci látky ze starověku navodit hodně slušnou atmosféru dávných dob, v níž Rudolf Hrušínský, Munzar a Cupák předvádějí doslova herecké orgie. Stejně jako v případě Ohnice nebo Posledního dopisu, i zde Bělkovi hodně k atmosféře napomáhá kamera Vladimíra Opletala, snímající často zajímavé detaily tváří protagonistů, a samozřejmě stylová Fišerova hudba (zde s temnými sborovými zpěvy v pozadí). Samotný obsah musel skrze silně náboženské téma zapůsobit především v době vzniku, ke mne pronikal (snad kvůli tomu zasazení do dávné historie) o cosi hůř, ale nakonec mne i díky hereckým výkonům a spoustě hlubokých myšlenek spolehlivě pohltil. Ač přiznám se, že cestu k tomuto dílku jsem si hledal dlouho a vznešená poetická mluva mi to spočátku rozhodně neusnadňovala. ,,Já se nenarodil k nenávisti. A ty? Nenávidíš mého Apolóna?" ------ ,,Jsi císař světa, svět je v rozpadu. Konej svou povinnost, vládni!" -------------- ,,Musím jednat jako barbar, abych přemohl barbary..." 75% (29.08.2019)

"Bohové nejsou aby vysvětlovali." "A nač jsou, aby se nám smáli?" Spravovať rímsku ríšu nie je pre každého, ako veľmi nevhodný typ sa javí nestály hlavný hrdina tohto filmu, potácajúci sa medzi spupnou aroganciou a filozofickými pokusmi o pokoru, striedavo velebiaci a haniaci staré aj nové náboženstvo, chvíľami vojvodca a chvíľami mierotvorca. Situácii nepridáva priveľká armáda s cudzorodými zložkami ako sú Germáni alebo kresťania, ani najbližšie okolie plné potenciálnych zradcov, čakajúcich na svoju šancu. Akcie sa tu nedočkáme, jedná sa ale o vynikajúco zahranú kostýmovú konverzačku. V cisárskej roli dominujúci Hrušínský, sekunduje mu nemenej skvelý mních Cupák, poradcovia/pobočníci Munzar a Řehoř alebo veliteľ pretoriánov Brousek. Historicky to síce nie úplne sedí, ale filmový zážitok mi to nekazí. Štyria uškrtení mnísi. "Máme jen jednu střechu nad hlavou, zapal si ji, ale aspoň mi řekni proč."  (27.11.2023)

Ze života a působení císaře Juliána vybral Šotola jen rysy, které se hodily k zadání dramatu vypovídajícímu o situaci státu a společnosti v srpnu 1968 a bezprostředně poté. Z pohledu diváka té doby jde o průhlednou alegorii vládnutí smířlivého a nerozhodného A.Dubčeka, proti němuž stála stranická garda nesmiřitelně pravověrných, konzervativních komunistů, v dramatu představovaná mstivými, vládychtivými biskupy a mnichy. (Koho zajímá skutečný osud a činy Juliána, může podstatné zjistit z Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Julianus.) Inscenace je kvalitní a děj uvěřitelný zejména díky herecké osobnosti Rudolfa Hrušínského. (04.08.2019)

"Nenávidět bývá těžší než milovat a méně příjemné, ale člověk se nenarodil, aby mu bylo lehko a příjemně." Tahle slova trochu překvapivě nezaznívají ze strany římského císaře Juliána, ale mnicha Řehoře z Naziánu. Střet starého římského světa a toho nového nastupujícího světa křesťanství tak můžeme v této historické televizní hře sledovat z poněkud jiné a netradiční perspektivy. Hrušínského Julián je "více člověk, nežli je přípustné", je to muž, kterému se "říká římská císař už jen ze zvyku", protože "římská říše už není". Duchaplných či rádoby moudrých monologů a dialogů je zde na jednu hru možná až trošku moc a tak se postupem času, i přes standardně výborný Hrušínského výkon, který skoro nesleze ze scény, začíná člověk trošku nudit a vlastně se už i těší na konec. Klade si přitom (pokud není znalec dějepisu) otázku, jak to vlastně s Juliánem skončí. I samotný císař se ptá: "Kdo mě zabije? Ježíš Kristus? Pošle kopí z nebe?" Nakonec to kopí nebylo z nebe, ale bylo perské. "Slavná smrt... Krásný konec..." (23.10.2017)

Zajímavá televizní inscenace s dobrým hereckým obsazením, přesto ale dialogy působí poněkud nepřirozeně, postavy jsou včetně mluvy až moc frázovité. I samotný Julián v podání Rudolfa Hrušínského působí na císaře přehnaně filosoficky nerozhodným dojmem, je to spíš poněkud planě mudrující stařec než vládce mocné říše. Zkrátka tomu jako celku chybí větší autenticita a uvěřitelnost. Za zhlédnutí však tato inscenace i dnes ještě stojí. (25.11.2020)