Režie:
Karel SmyczekScénář:
Petr ZikmundKamera:
Vladimír HolomekHudba:
Zbyněk MatějůHrají:
Barbora Seidlová, Tomáš Masopust, Stanislav Zindulka, Oldřich Navrátil, Václav Postránecký, Jiří Strach, Oldřich Vlach, Emma Černá, Otmar Brancuzský, Adam Novák, Zdeněk Pecháček, Jitka SmutnáObsahy(1)
Nové televizní zpracování slavné stejnojmenné novely Jana Otčenáška vypráví příběh lásky dospívajícího chlapce a židovské dívky uprostřed války v době heydrichiády. Ester hledá úkryt, který jí Vojta poskytuje s vědomím rizika života. Od této chvíle se situace protagonistů příběhu stává jakýmsi existencionálním ostrovem, na kterém se prověřují základní lidské hodnoty - láska, smrt, věrnost i zrada. Tento zážitek poznamenává hlavního hrdinu příběhu na celý život. Komorní drama ztvárněné Karlem Smyczkem pozoruhodnými uměleckými prostředky je účinné svou naléhavostí a má nadčasovou platnost. Scénář je dílem zkušeného autora Petra Zikmunda. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (28)
Filmu není vůbec na škodu jeho komornost a minimalismus, spíše naopak. Po celou dobu na mě dýchala zvláštní pochmurná atmosféra filmu, která se lvím podílem podílí na 4hvězdičkovém hodnocení. Za vyzdvihnutí stojí taky herecký výkon Václava Postráneckého a Barbory Seidlové. Někdy příště se podívám znovu. ()
Neviem, či je chyba v knižnej predlohe alebo je iba toto televízne spracovanie natoľko hlúpe, ale Romeo, Júlia a tma pôsobí strašne amatérsky a detinsky. Dialógy sú nezmyselné, správanie postáv úplne nelogické (alebo som jediný, kto nemení náladu každých 5 sekúnd?) a navyše tento televízny film je spracovaný viacmenej ako divadelná hra (teatrálne hranie postáv, teatrálna réžia) a čo mi najviac skazilo dojem z celého tohto TV filmu bol záver (záverom myslím záver filmu, nie záver knižnej predlohy), ktorý je asi tým najhorším ukončením filmu, aký som kedy videl. ()
Typická veřejnoprávní nuda a fušeřina (mizerné postsynchrony, nepříliš přesvědčiví herečtí představitelé Pavla a Ester, konvenční zpracování poznamenané nízkým rozpočtem...). Na prvním místě se samozřejmě nabízí srovnání se starší filmovou adaptací stejnojmenné Otčenáškovy novely, kterou v roce 1959 natočil Jiří Weiss. Smyczek se dle mého soudu předlohy drží věrněji, většina replik postav je převzatých přímo z novely, rovněž děj až na malé detaily věrně kopíruje Otčenáškův text. Na rozdíl od vynikající Weissovy černobílé klasiky však Smyczek nepřichází filmařsky s ničím invenčním, co by zdůvodňovalo smysl nové filmové adaptace. Zatímco představitelé dospělých postav hrají svůj obvyklý standard (hlavně trio Postránecký, Zindulka a Vlach), zbytek hereckého obsazení za mnoho nestojí a snižuje dojem z této mdlé televizní inscenace, která by se mi spíše více zamlouvala jako divadelní představení. Vyloženě mi pak vadil závěrečný trikový záběr, kdy kamera zabírá Ester mizící v bílém světle, to si mohl Smyczek skutečně odpustit. Nechtěl-li se pouštět cestou naturalismu a kečupové krve, dalo by se to pochopit, ale potom mi tam neštymuje ta milostná scéna s přehrávaným vzdycháním Báry Seidlové, která tam působila jako pěst na oko (nota bene v porovnání s asexuální zdrženlivostí Weissova snímku). Podle mě zbytečný televizní film, který nestojí za vidění a který potvrzuje pravidlo, že historické filmy vypovídají v první řadě hlavně o době svého vzniku - tohle je dítko devadesátek jak vyšité. ()
Farebná prerábka niečoho, čo sa chcelo priblížiť originálu, ale už na poli herectva pokulháva. Žiaľ, pretože len ten príbeh samotný je tak nosný, tak silný, že stačí dobrých hercov, lepšie kulisy jedného baráku, a zrodí sa kvalitný film s neveľkým rozpočtom. Z tohto počinu však ostal vyžarovať len tie slabé financie a pomerne amatérske výkony na úrovni inscenácie. Kto si pozrie verziu z roku 1959, po desiatich minútach pocíti ten do neba bijúci rozdiel. Problém vidím tiež v scenári, kde sa vsunuli repliky moderného charakteru, maximálnu frázovitosť alebo slová, ktoré by v roku 1942 určite nemohli padnúť: „Nedám si dole tú hviezdu. Všetci ju nosia a ja sa za to nehanbím.“ V júni 1942 to bolo už tak 8-9 mesiacov, čo odchádzali z Protektorátu transporty. V skutočnosti, ak by niekto transportu unikol, tak posledné na čo by pomyslel je hrdo nosiť žltú hviezdu. Čo je najhoršie, tvorcovia tohto filmu úplne sprznili tú krehkú lásku, ktorú stvárnilo pôvodné dielo, filmové aj literárne. Po prvé: snáď si niekto naozaj nemyslí, že v dobe heydrichiády bude ukrytá Židovka hrať niekde v pivnici človeče. Po druhé: na čo tu boli dobré tie kvázi sexuálne scény16-ročnej Seidlovej, ktorá tu vzdychá ako nejaká Dolly Buster. Normálne by som to nazval až pošpinením samotnej pamiatky, akú mal film pôvodne prezentovať. ()
Knížku jsem četla asi před měsícem, takže jsem to ještě měla v živý paměti, a jak už to bývá, nejvíc jsem hodnotila výběr postav v závislosti na předloze. Hlavní hrdina mi do filmu typově velice sednul, vždycky jsem si ho představovala jako naivního mladíčka. O to míň mi tam ale sedla Bára Seidlová, Ester by podle mě měla být o něco mladší, rozhodně by neměla působit jako dvacítka a její herecký projev se mi nelíbil ani trochu... Herecké výkony ostatních jsou celkem ucházející, interiéry chudé, a celkově to působí dojmem typické televizní inscenace. Ani dobré, ani špatné, neurazí, neoslní, jednou zkouknout a ruce pryč. ()
Reklama