Tři zlaté dukáty

Pohádkově krásná, milá, Libuškoidní, zakletá panenka, za ni velká pochvala, tak má vypadat šikovná princeznička, a slušný pokus o atmosféru, který však opět nedopadl, protože režisérka laskavým, pohádkovým vypravěčen prostě není. Dramaturgie, dramaturgie.. Pohádka ale neobsahuje trapné pitvoření, bohužel je zbytečně unylá, bez humoru, na křečovitosti se podepsal i nechutný český dabing, který hercům nesedí na ústa, zní jako osmdesátková italská televizní škvára, což je ostuda děsná, rovná předabování Anděla Páně 2. do slovenčiny. Jinak jsou Tři zlaté dukáty nahrubo poskládané líbivé obrazy, chvílemi přemaštěné otravnou folklórní hudbou, u ktorej mala národňárská ministerka kultúry isto vyvrcholenie, komparz čítající patnáct lidí na jednom notoricky známém dvoře, (na tancovačku viditelně stačilo snad pouhé jedno natáčecí odpo) a obřidlivý NDR porno knír na jinak švarném pastevci (progresivní vynálezce- charakter- kulturista), který nebere na statky, ani dekolty, nemá v kebuli sval, což bylo jediným úsměvným na celém tomto počinu. Přesto moc nechybělo a pohádka mohla dopadnout skvěle. Vkus, nadhled a poučitelnost. Obšlehávání Třetího prince, Jakubiska či levná produkce nevadí. Absence lehkosti a zábavy, ano. Hudba a podmanivé záběry přírody na těžký žánr, jakým pohádka je, nestačí, přesto chválím kvalitní námět, obsazení, kdy ano, já se v pohádkách chci dívat na pohledné lidi, nelíbí se mi ošklivá, nesympatická prkna v hlavních rolích princezen, krásných mladých žen po světě běhá stále dost, čili zpátky s nimi na obrazovky, tady se mi to splnilo, za to pochvala, no a uzavřu konstatováním, že přes výhrady je tahle pohádka pořád lepší, než štědrovečerní Klíč sv. Petra a celá řada trapáren, které v tomto tisíciletí u nás vznikly. (26.12.2023)

Zoufale nedopečené, i když to mělo potenciál. Fůra svěžích nápadů, důvtipných vedlejších motivů a linek, náběhy k reflexi společenských uspořádání a objevů. Jen to vůbec nedrží pohromadě a selhává i v základní logice. Jako by si tvůrci jen načrtli, o čem to má být a jaká má být atmosféra, a pak už to z hrubého storyboardu nedotáhli nikam dál. Nejbolestivější byla taková přehlédnutí - zvlášť v pohádce, která se ohání např. tím, že máme vědět, kdy upálili Giordana Bruna za heretické teorie o nebeských tělesech - jako to nesmyslně pomalé přibývání Měsíce od čtvrti k úplňku, takže technicky vzato by panna Julie u Jury na salaši strávila max. dvě noci a dva dny (za které se ovšem naučila vařit, nosit vodu, uklízet, obstarat domácnost a vůbec všechno další potřebné ke službě na zámku a během kterých se s Jurou celkem dost sžili, jako by spolu strávili aspoň dva měsíce). Nebo ignorování podstatných informací - odkud se písař mohl dozvědět přesné znění kletby, když ji mimo přímé účastníky nikdo neslyšel? Proč se panna Julie chvílemi chová, jako by jí vůbec nedocházelo, že uběhlo tři sta let od jejího prokletí, a trvá např. na tom, že Jura a ostatní lidé by měli vědět, že ona je v kraji jejich paní a všichni by ji měli znát, opakuje mu, že bydlí na zámku, nechápe, proč se on posmívá jejím tři sta let starým šatům, ignoruje dějinné společenské posuny... S tím souvisí i podivná logika celé kletby a podmínky jejího zrušení (to, že někdo vrátí darovaný zlaťák, by musel být čistě slabomyslný akt náhody, když obdarovaný netuší, že by tím dotyčné nějak prospěl) i zkonstruovaná a nevysvětlitelná okolnost, že musel existovat písař, který kletbu a celý příběh zapsal, aby se o tom Jura mohl z písemného zdroje po třech stech letech dozvědět. Trapné jsou i další momenty, např. když střih bez komentáře přeskočí tanec Jury s Kateřinou a zůstane pouze u zahajovací nepatřičně lascivní scény, zato v dalším záběru je Jura chválen jako výborný tanečník, nebo moment, kdy kamera okatě zabírá nepřirozeně steroidové svaly polonahého Jury. V řadě scén se postavy chovají spíš jako ne úplně logicky jednající karikatury (hned v úvodu, kdy Kateřina děkuje Jurovi, že ji zachránil před vlkem, poté, co na ni jen roztomile dorážel jeho vlastní pes, kterého navíc musela dlouho znát) - celé to působí nesjednoceně, rozpadnuté do izolovaných momentů, které sledují jen vlastní záměr, nikoli to, jak vytvořit kompaktní celek s pointou. Celkem škoda. *** O Vánocích tradičně u TV s maminkou. *~ (27.12.2023)

Pěkný film, který uteče svižně jako voda v horské bystřině východního Slovenska. Konečně je možné vidět hezkou a sympatickou princeznu a životaplného a hezkého šuhaje. Jen to víc zahustit humorem, stejně jako halušky chtějí hodně brynzy jako sůl. Příběh je ozvláštněn reáliemi přelomu století. V originálním znění je pohádka lepší. (25.12.2023)

viděla jsem jen druhou půlku a musím pochválit krásnou přírodu a sympatické hlavní představitele, ale jinak marně hledám alespoň tu pohádkovou logiku v těch pohádkách. jestli je to opravdu tak těžké vymyslet jednoduchý pohádkový příběh, tak klidně natočte to, co už bylo v různých obměnách x-krát natočené, ale ať se na to dobře kouká a nesere mě nelogičnost příběhu.  A proč musel být vynálezce a proč nepouzil cizí kosti, proč ji rovnou nezabil, proč proč proč .... skoro v každé scéně. (27.12.2023)

Přirozené propojení středověku a "nové doby" pohádce sluší, je tu sympatická hlavní hrdinka, několik zajímavých vedlejších figur (Čvančarová a Isteník tu fungují velmi dobře), jediné, co mi brání dát čtyři hvězdy, je nesmyslné rozhodnutí hlavního hrdiny v závěru příběhu, které zvrátí až panna Júlia. (26.12.2023)