Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jen tři zlaté dukáty v dlani má zakletá slečna Julie k tomu, aby se mohla vrátit zpátky do života. Vždycky jen jednou za sto let… Juraj není jenom obyčejný venkovský pastýř ovcí, díky místnímu učiteli je vzdělaný, umí číst a psát v mateřštině i anglicky. A díky tomu se u něj z různých knih, novin a časopisů dozvídá o světě, o nových vynálezech a objevech z počátku 20. století. Jeho snem je cesta až do Ameriky. Na to potřebuje peníze. Když se jedna z oveček zatoulá k ruinám starého hradu, objeví se před ním nečekaně tajemná slečna Julie. Je krásná a tvrdí o sobě, že je majitelkou místního velkého panství i se zámkem. Nesmí ale nikomu říct, že někdy počátkem 17. století ji do věčnosti zaklela bohatství a moci chtivá teta, ani o tom, kdo a jak ji může prokletí zbavit. Z minulosti si odnesla jen tři zlaté dukáty, z nichž jen jeden může jednou za sto let nabídnout za vysvobození. Pastýř Juraj, kterého potkává s posledním zlatým dukátem v dlani je její poslední šancí. A Juraj zlatý dukát potřebuje. Za něj by si mohl koupit lístek na loď do Ameriky. Netuší ale, jaké problémy se záhadnou dívkou z časů dávno zapomenutých mu tím začínají. (Česká televize)

(více)

Recenze (255)

SeanLSD 

všechny recenze uživatele

Omnoho lepšie ako JASKYŇA, hoci aj len v televíznej produkcií. Čengel Solčanská tu pokračuje vo svojej tvorbe, z ktorej je evidentné, že ju nezaujíma žáner rozprávky, ale príbehu zasadeného do histórie. Fantastických prvkov je tu ešte menej ako v predchádzajúcom filme, vlastne je jediný a tento nadprirodzený motív kliatby tu pôsobí len ako spúšťač deja, ktorý sa následne celkom opúšťa. Všetko ostatné, čo nasleduje, je podriadené relatívnej historickej vierohodnosti doby, v ktorej sa dej odohráva. Už len počiatočné presné zasadenie deja do roku 1600 budí pozornosť a po (bohužiaľ nevyužitých) mikrozastávkach v rokoch 1700 a 1800 sa príbeh odohráva v reáliách doby roku 1900 a je do značnej miery založený na kontraste charakterov oboch hlavných postáv, mentálne oddelených stáročiami. Z toho vyrastá aj najväčšie prekvapenie -  vydarený a príjemný humor, to jest jav v slovenskej kinematografií naozaj vzácny! Podobne ako v predchádzajúcom filme tu defiluje dobre využitá a krásne nasnímaná slovenská krajina, ako aj množstvo postáv, ktoré sú však na rozdiel od JASKYNE zrejme vďaka prítomnosti spoluscenáristky naozaj využité a tentokrát aj do jednej perfektne obsadené a zahraté. Aj tá najvedľajšia postavička tu napokon má svoje opodstatnenie a dramaturgickú líniu dotiahnutú do konca. Práve kvôli tomu všetkému potom zarazí aj zamrzí uponáhľanosť a okatá scenáristická neobratnosť až lajdáckosť v poslednom akte na zámku. Vysvetľujem si to tým, že keďže ide o oficiálnu vianočnú rozprávku, bolo na ňu menej času než je obvyklé, keďže režisérka mala vianočný film aj minulý rok a popri tom ešte pracovala na svojom hlavnom diele - (ako inak) historickom filme SLÚŽKA. Škoda, mohlo to byť ešte lepšie, ale aj tak ma ten film naozaj potešil. ()

TomasKotlant 

všechny recenze uživatele

Zajímavá výprava, ale totálně toporní herci, kteří jsou nejspíš ještě zprznění nepříliš kvalitním českým dabingem. A jako bonus totálně stupidní scénář, který by snad lépe vygenerovala i umělá inteligence na první pokus. Nejlepší na celé pohádce jsou světýlka kolem oveček. Naštěstí  (nebo spíš bohužel) i tohle je možné. Stanislav Párnický se obrací v hrobě. //Dokoukáno s maximálním sebezapřením. ()

Reklama

Jezinka.Jezinka 

všechny recenze uživatele

Neb podle hodnocení měla letošní slovenská pohádka být výrazně lepší, než ta naše, plna entusiasmu jsem si ji pustila s denním zpožděním k žehlení. Říkala jsem si - slovenské hory, hora prádla, taková harmonická dvojka. K pozitivům, příroda je krásná. Technický pokrok přicházející do oblastí, kam tedy dodnes plně nedorazil, mě nerušil. Hlavní hrdinka je také krásná, sice na začátku trochu slaboduchá, ale zato, jak aspoň sama tvrdí, skvěle vyšívá zlatem i hedvábím, to jí je v místě mezi bytím a nebytím jistě hodně platné, by se nudou nekousala do pat. Hlavní hrdina je urostlý junák, na němž je údajně milo zrakem spočinout. Nic proti šimpanzům, leč tvář lidoopa přísluší pouze lidoopovi, mě ten opí nádech ve tváři hrdiny rozhodně nadšením nenaplnil. Dav obdivovatelek tedy nerozšířím, ač souhlasím s tím, že figurálně je vydařený. Jen tedy pro okouzlení hrdinou potřebuju víc, než aby nebyl krpatý chcípák. Kletba byla krutá, protože urozená panna Julie musela dukát nabídnout prvnímu, kdo byl ve stoleté výročí na ráně. Už v době vyslovení kletby bylo to místo trochu odlehlé a opuštěné, hrad vybydlený a napůl spadlý. Kdo by tam tak šel? Děti, bába kořenářka, hledač pokladů, místní antoušek, nebo taky vůbec nikdo, s čímž ovšem kletba nepočítala. Jak zmiňují jiní, ta kletba nedávala smysl ani stran onoho užití mince. Dotyčný ho nemá utratit ani schovat, ale do úplňku vrátit. Proč by to kdo dělal? I kdyby ho dostal nejušlechtilejší filantrop na světě ... vlastně ne, ten by to okamžitě vrhl do nějaké nadace na vzdělání osiřelých panen či tak, i kdyby ho dostal nejbohatší člověk na světě ... ale ten by to vrhl k ostatním svým pokladům a ani by po minci nevzdychl, i kdyby to dostal někdo .... kdo by to vlastně měl dostat, aby sám o své vůli zlatou minci buď nezaložil na horší časy, nebo neutratil, ať už na vlastní či cizí naléhavé potřeby, ale do časového limitu, o němž neví, vrátil? První dva pokusy vypadají, že lidstvo je ztraceno, ale jak ona mladá dvojice, co si za to nakoupila věci pro potěšení, tak ony malé holčičky, co si také koupily věci pro potěšení, ač ty panenky působí nevinněji než luxusní oblečení, se zachovali jenom hluboce lidsky, nikoli však sobecky, bezcharakterně či krutě. Do toho se motá šimpanz, co jezdí na kole a lakomý správce panství, který lidi ve vsi prachsprostě vydírá. A když pan učitel zalarmuje vrchnost, zatroubí klakson a pohádky je konec. Tak zase za rok. ()

Pierre 

všechny recenze uživatele

Chcete vánoční zamýšlení? Ty slovenské pohádky se mi zdají takové jiné než ty naše ,,ejchuchu,´´ Ačkoli já možná radši styl ,,ejchuchu´´, tak tohle se mi docela líbilo . Mohlo to být celé opět výrazněji a pečlivěji odvyprávěné, ale temnější motiv zakletí nebo fascinace novými vynálezy v rozvoji vědy a techniky se mi v této pohádce docela líbily, bylo to docela zajímavé, navíc s krásnými lokacemi a kamerovými záměry. Dokonce jsem uvažoval  i o čtvrté hvězdě. Stejně jako o štědrovečerní pohádce, můžu i o této  říct, že pro mě asi nepůjde o žádnou klasiku, kterou bych vyhledával i další rok. Ale dneska večer mě to nějak nezklamalo a zdejší relativní hate mě tentokrát spíš překvapuje. Jasně, jsou Vánoce. Takže jako každý rok můžeme diskutovat, o tom, co je adekvatní vysílat v Prime Timu na Boží hod,. Ale tohle mi přišlo minimálně jako  hodně snesitelný průměr. ()

Adramelech 

všechny recenze uživatele

Slováci zde vsadili na vděčné téma zakleté šlechtičny a vůbec neprohloupili. Urozená panna Julia, zakletá začátkem 17. století, čekala na své vysvobození tři sta let. Poté se ocitne v době na počátku 20. století, seznamuje se s jiným stylem života i myšlení a s technickými vymoženostmi oné doby, jako je třeba elektřina nebo automobily, což je nejzábavnější část filmu. Další děj akcentuje tehdejší sociální poměry na Slovensku, do nichž je tento jednoduchý pohádkový příběh organicky začleněný. Slušně odvedená filmařská práce. Přikládám záznam tematicky korespondujícího snu. - - - Sen o zakleté slečně (v noci z 20. na 21. prosince 2020) - - -     Je pěkný letní den. Jsem na výletě v nějakém městě s krásně restaurovaným historickým centrem. U starodávné brány stojí slečna, má na sobě šaty jako kdyby se chystala na ples a usmívá se na mě. Zastavím se a prohodím s ní pár slov. Ona mi navrhne, jestli bych nechtěl jít na hradby. Prý je z nich úžasná vyhlídka. Projdeme branou, zahneme vlevo, vyjdeme kousek nahoru a jsme na hradbách. Kochám se výhledem na okolí. Slečna stojí vlevo těsně vedle mě a nabádá mě: „Podívej se vlevo, ještě víc, víc...“ Poslechnu ji a hledím jí přímo do obličeje. Má přivřené oči a pootevřené rty, zjevně v očekávání polibku.      Políbím ji, jenomže má na rtech silnou vrstvu rtěnky a na obličeji spoustu mejkapu. To bych ji nejdřív musel umýt, aby se dala líbat. Všimnu si, že její šaty jsou nahoře rozpínací a že pod nimi zjevně nemá podprsenku. Povzbuzen jejím vzdycháním ji rozepnu a věnuji se jejím ňadrům. Ta má však silně napudrovaná a ten pudr nějak podivně voní. Začnu jí jazykem dráždit bradavky, ale i ty si patrně něčím ošetřila, protože jsou hořké jak pelyněk. Úplně mi to vezme inspiraci. Když to slečna zaregistruje, zmizí. V rukou mi zůstanou pouze její šaty, které se zmenšily, takže vypadají jako šaty na panenku. Leknutím je upustím a ony spadnou dolů z hradeb. Podívám se po nich, ale nikde je nevidím. Nicméně vidím bránu a u ní stejnou slečnu. Tentokrát má na sobě džíny a bohatě zdobenou halenku. Pohlédne na mě a řekne: „Já už fakt nevím, co bych si měla obléct, abych se chlapům líbila.“      Ukáže se, že mé erotické dobrodružství sledoval asi tucet lidí poschovávaných v okolí. „Tak se jí to zase nepovedlo,“ říká někdo. Zeptám se, o co tady vlastně jde. Dozvídám se, že slečna je zakletá. Zjevuje se u té brány už odnepaměti, a sice jednou ročně od pravého poledne do jedné hodiny po poledni. Vysvobozena může být tím způsobem, že ji během té doby nějaký muž ojede. Zatím to však nikdo nedokázal. Ptám, se proč na sebe strašidlo plácá tolik mejkapu. To pod ním vypadá jako mumie? Ale kdepak! Onehdy se ji snažila ojet jedna místní lesba a dobře se na to připravila. Vzala s sebou kabelu s odličovacími přípravky, lubrikační gel, vibrátor... Že prý když je dnes ta rovnost pohlaví, tak se musel změnit i smysl kletby a vysvobození může provést i žena. Odlíčila ji a pod mejkapem objevila svěží pleť, ale rty pořád chutnaly divně. Umyla strašidlu pudr z prsou, ale hořkost z bradavek nebylo možné ničím odstranit. Nakonec dostala strach a nechala toho. Říkám, že tu hořkou chuť pořád cítím v ústech. Přátelští domorodci mě informují, že se ta pelyňková pachuť dá dobře spláchnout pivem: „Nezajdeme na jedno?“      Zajímá mě, jestli se nikdy nenašel borec, který by strašidelné slečně jednoduše vyhrnul šaty, stáhnul kalhotky a šel rovnou na věc. Ve středověku se s tím chlapi asi moc nemazali a vzhledem k tehdejšímu stavu hygieny nikdo nijak zvlášť nevoněl. Vždyť tudy kdysi táhli Švédové, později Prusové a co já vím, kdo ještě. To přece není možné, že by ji nikdo nepřefiknul. Odpověď: „V městské kronice se o žádném takovém případu nepíše, ale kdyby se to stalo, tak by tady už nebyla. Třeba má dole také nějaký problém, kdo ví? Kromě toho je k dispozici pouze jednu hodinu ročně.“ () (méně) (více)

Galerie (53)

Zajímavosti (8)

  • Natáčení probíhalo na Oravském hradě v obci Oravský Podzámok na Slovensku, na hradě Beckov u Trenčína, v klášteře Rosa Coeli v Dolních Kounicích a v Muzeu oravské dědiny v Zuberci. (SONY_)
  • Pohádku, jenž se premiérově vysílala 25. 12. 2023 na televizní stanici ČT1, sledovalo přes dva miliony diváků starších patnácti let. Stala se tak nejsledovanějším pořadem daného večera. (rakovnik)

Reklama

Reklama