Piano

Scénář: Jane Campion .. Žil jsem v domnění, že hereckého Oscara má za Piano pouze Anna Paquin. Když se mi tento letitý rest dostal nyní na obrazovku, říkal jsem si, že to není možné, že ta její mamka (Holly Hunter) hraje přímo božsky, tak jak mohla udělat Akademie zrovna tady chybu? Po filmu, až jsem si projížděl jeho profil, bylo vše jasné. Můj omyl. Jinak jen lehce nadprůměrný film, nic čím by mne vyloženě drancoval, ale herecky má své kvality a hudba skrze piáno, můj oblíbený nástroj, má své kouzlo. (08.09.2011)

Tento film mi príde ako taká hra na diváka. Od začiatku teda úvodných titulkov tu máme načrtnuté postavy matky s dcérou. Dozvedáme sa že Ada ide na nový zéland kde ju čaká manžel. Ide tam. Čaká na pláži. Muž príde a jedinú vec ktorú má rada nechá na pláži. Potom sa pred nami rozvíja hutná dráma , plná túžob, intríg, zmyselností a erotického náboja, ktoré pôsobia depresívne a preto hodnoverne. Už dlho som nemal pocit že sledujem skutočne dokonalý film. Campion najednoduchšie scény podáva s takou precíznosťou že vyrážajú dych. Pokus o znásilnenie, odseknutie prstov, prvé milovanie. Každopádne to bol jeden veľký zážitok, ktorý bol podfarbený klavírnou hyamovou hudbou. Herecké výkony je zbytočné komentovať, všetci podávajú neskutočne presvedčivé výkony a vyzdvihnúť toho alebo toho by nemalo zmysel pretože všetci hrajú dokonalo a držia príbeh po kope. Lenže potom príde niečo neočakávané. happyend. V depresívnom filme. A to zrazilo filmu jednu hviezdičku. Nech je tento film akokoľvek dokonalý po všetkých možných stránkach práve tento koniec pre mňa znamenal najväčšiu podpásovku a najväčšie sklamanie. Pretože ako som podotkol film sa niesol v realistickom štýle a ten koniec je akoby z iného filmu a je to tam vidieť takže sa nakoniec žiadny ošiaľ alebo masterpeace nekoná. Je to skvelé ale aspoň si uvedomíte ako na konci záleží. tu to nevyšlo a to ma mrzí lebo to malo skutočne dobrý potenciál. (13.08.2008)

Audiovizuálně podmanivý film, s překrásnými obrazy a s čarokrásnou klavírní hudbou, ze starého dobrého 19.století, ze starých dobrých koloniálních časů britského impéria. Po jeho skončení jsem měl výjimečně blažený pocit. Je to taky hodně o hercích, respektive o hereckých výkonech a musím říct, že všichni tři hlavní představitelé své role zahráli prvotřídně. Z postavy Harveyho Keitela se vyklube kladný a v jádru něžný samorost, ačkoliv zprvu ve mně vzbuzoval spíš negativní pocity, oproti tomu Sam Neil se projeví jako tyranský omezenec (což mi bylo jasné hned) a to mě uspokojilo, protože tenhle herec je mi strašně nesympatický. A Holly Hunter zahrála emocemi přetékající němou ženu naprosto parádně a nezapomenutelně, viděl jsem ji v tomhle filmu poprvé a měl jsem za to, že je to opravdu nějaká (hlucho)němá herečka. (25.02.2013)

Tak nějak nevím. Piano jsem chtěla zhlédnout již dlouho a nakonec to vypadá, že to bohužel bude jeden z těch filmů, od nichž jsem očekávala asi něco jiného. Obsazení je výborné, zejména Holly Hunter a Harvey Keitel excelují. O úžasné hudbě Michaela Nymana snad ani nemá smysl se více rozepisovat. Anna Paquin mě však nijak neuchvátila. Zřejmě je docela obtížné vyjadřovat se o hereckých schopnostech malého dítěte, ale musím říct, že výkon Anny mi na Oscara nepřišel. Zejména čin, jehož se dopustí v závěru filmu a zapříčiní tak, sice nevědomky, ale přece jen, sled docela krutých událostí, které následují, mi zajistil to, že její postavu, která mi už tak během celého filmu přišla jaksi nepříjemná, jsem v tu chvíli opravdu hodně neměla ráda. "Děcko blbé", pomyslila jsem si:) Přišlo mi, že se celý příběh v podstatě nikam příliš nevyvíjel, a až na klavírní scény a nahé scény Holly a Harveyho (mmm... dobré tělo má:), se tam toho příliš moc nedělo. Piano je vysoce kvalitním filmem, ale obsahově i emočně jsem toho čekala více. (12.06.2013)

Velmi zvláštní, podivné romantické drama. Jeho kouzlo mu dodává především přenádherná hudba (po předchozím minimalismu pro mě byl Nymanův soundtrack k Pianu mírným šokem). Nosným dílem tohoto filmu je jistě výborná Holly Hunter, která očima dokáže vyjádřit spoustu emocí, i když občas by menší nápověda neuškodila, těžko se v její hrdince zorientovat (natož pak nějak víc pochopit). Mužští jedinci, ať už šílený žárlivec či nadrženec jsou pro mě osobně postavy spíše podřadné. Naproti tomu Anna Paquin je výrazná až dost; směle se může přihlásit do soutěže o jedno z nejprotivnějších dětí v dějinách filmu (navíc ani motivy její postavy nejsou příliš dobře zvládnuté). Příběh je jinak docela tuctový, originálnějším ho dělá spíš prostředí, ve kterém se odehrává než jeho téma. Díky Holly Hunter a Nymanově hudbě ještě dávám slabší 4*. (05.07.2012)