Sósó no Frieren

Sousou no Frieren je vynikajúce anime, pre mňa síce nepatrí k najlepším anime vôbec ako je to momentálne napríklad na MAL(myanimelist), ale toto dielo má svoje nesporné kvality vo viacerých aspektoch a pokúsim sa niektoré spomenúť. Prvou nespornou kvalitou je na túto dobu už mierne netradičnejšie rozprávanie príbehu, kedy vlastne sa veľa dielov nič nedeje, ale sa len postupne buduje príbeh, predstavuje svet a charaktery dostávajú hĺbku. V tomto je Sousou no Frieren jedinečné minimálne v tejto dobe, že aj tie vlastne vo svojej podstate diely, v ktorých sa nič skoro neudeje sú dostatočne zábavné, aby divák chcel vidieť čoraz viac a viac. Po týchto zdanlivo obyčajných dieloch (ale kvalitných) o putovaní Frieren dostaneme naozaj pár tak epických epizód až je to neskutočné a to je vlastne preto, lebo sme si tieto epické diely vybudovali tými obyčajnými naozaj dobrými dielmi. Humor, alebo komediálna časť je úžasná, nehráme sa tu totiž s nejakými prvoplánovými žartami, ale vtipné sú samotné postavy svojou osobnosťou a tým, že aj žiak vlastne komanduje svojho učiteľa. Frieren je neskutočne kľudná, ale ak niečo jej kľud narúša bojí sa a snaží sa to vyriešiť, Fern sa dokáže neskutočne "ofučať" (uraziť) a to hlavne na Starka, ktorý ani netuší čo sa deje a je vlastne neskutočne silný "zbabelec". Celý príbeh je neskutočne dobre prepletený s tým čo sa dialo v minulosti Frieren a výborne podchytáva to prečo by sme my ako živé bytosti mali využívať šancu kým ju máme, lebo nemáme tisíc rokov, aby sme pochopili, že sme niekoho ľúbili, alebo nemáme toľko času, aby sme sa učili si užiť tie najkrajšie chvíle, musíme si ich užiť kým tu sú. Čo sa týka magických súbojov tie sú zaujímavé, nie sú zas absolútny top v konkurencii, ale toto je hlavne by som povedal cestovateľské dobrodružné anime. (22.03.2024)

Osobně už jsem z žánru fantasy, na všech frontách, byla poněkud vyhořelá. Měla jsem pocit, že mi už nic nového nemůže přinést, protože se prostě vyčerpal a i proto jsem k Frieren přistupovala extrémně skepticky. Příběh o elfce, co cestovala s partou dobrodruhů a porazila krále démonů, co si tak nějak nikoho nechce pouštět k tělu, kvůli své nesmrtelnosti a koncept času, stárnutí a smrti je jí tak trochu cizí? To už tu určitě bylo. Ale i kdyby bylo, tak to není Frieren. Příběh a celý koncept seriálu, jeho vizuální podání, pacing, hudba, barvy, to všechno perfektně zrcadlí hlavní hrdinku, která strávila tisíce let svého života učením se nepodstatných kouzel a sledováním světa kolem sebe, se všemi jeho malými detaily a radostmi, protože ty jsou v kontextu nekonečnosti jejího bytí stejně podstatné, jako ty události, které změnily svět. A stejně tak, jako se jí setkání s lidmi, kteří se jí v jejím dlouhém životě jen mihli, mohla připadat nepodstatná, nakonec podstatná jsou, protože v ní zanechala víc, než si sama chtěla připustit. Celým seriálem se táhne krása. Krása pomíjivosti, krása obyčejnosti, krása každodennosti, krása toho prostě být, krása lásky a přátelství, krása, která se plně projeví, až když zmizí, krása smrti, krása v bolesti nekonečnosti a samozřejmě i krása vizuální, kdy animace snad ani jednou nepovolí otěže a je od prvního do 28. dílu dechberoucí. Příběh nikam nespěchá - ostatně, cesta je cíl a Frieren nikam spěchat nemusí, takže vám nezbývá, než opustit koncept spěchu a dynamičnosti, který se v našich dobách tak cení, a prostě se přizpůsobit jejímu tempu. A když na to přistoupíte, cesta, na kterou vás s sebou vezme, vám dodá do duše klid a dozajista zabrnká i na strunu uvědomění vaší vlastní smrtelnosti a toho, že život se má žít teď a tady, i kdyby před námi bylo ještě tisíc let. (24.03.2024)

Nezasvěceným stačí vědět, že Frieren: Beyond Journey's End přišel jako velká voda a přepsal žebříčky nejlépe hodnocených anime, a to k veškeré nelibosti fanoušků Fullmetal Alchemist: Brotherhood, který do té doby kraloval první příčce a každé anime, jemuž mu se podařilo vyšvihnout se na jeho místo, brutálním způsob degradoval do nižších pozic. Frieren však nastolil situaci z dlouhodobého hlediska nemyslitelnou stejně jako tu, kdy by přišel nějaký film a sesadil z prvního místa Shawshank - většina lidí si pomyslí, co za cucáka tady zkouší narušit zavedené struktury. Jenže Frieren, hrdinka seriálu, není žádný cucák, ba naopak - neskutečně dlouholetá elfka, jejíž charakter staví na dvou hlavních vlastnostech: její kontrastní mentální (a fyzická) nevyspělost a její zkušenost v magii a bojích s monstry i lidmi. V mnoha střetnutích ji lze dokonce považovat (mimo jiné díky reakci postav) za svrchovaný, skoro až fyzikální zákon. Její postavení ve světě je nezpochybnitelné a každý, kdo se Frieren postaví, tvrdě zaplatí. Jenže jelikož podobně mocní jsou i její společníci, z dramatických scén a bojů se vytrácí napětí, navzdory skvělé animaci animátorů z Madhouse typické svojí prací s kamerou a ručně animovaným pozadím. Naštěstí akce neurčuje žánr celého seriálu, tomu jde o něco úplně jiného. Vypráví totiž příběh po skončení toho hlavního příběhu: Frieren se skupinou hrdinů porazila Krále démonů, zachránila svět a děj samotného seriálu tak začíná až zhruba po 80 letech od těchto událostí. Vnímání plynutí času, jeho neúprosnosti a vliv na naše blízké - to je to, nad čím Frieren vybízí, aby člověk přemítal. Práce s časem a jeho zhušťováním je pak velmi emblematická a projevuje se kupříkladu ve velmi četném výskytu shrnovacích montáží, během nichž se odehraje celá řada zajímavých věcí jakoby mimoděk. ___ Frierenu tak chybí jistá větší dějovost či jasné směřování, protože se skládá více méně z oddělených epizodních příhod. Přesto však vykresluje vztahy konzistentně a duálně (současnost x flashbacky) - slovy Dr. "bomby zabíjí lidi?" Oppenheimera: je to paradoxní, ale přesto to funguje. Nejde totiž o odvyprávění ultimátního epického příběhu (neboť ten už skončil), ale o něžně plynoucí epilog hrdinů dávných časů očima nastupující generace. (03.04.2024)

Říkal jsem si někdy v průběhu minulého roku, že svět anime je v krizi. Ve chvíli, kdy jistoty typu Mušoku tensei zoufale zklamávaly, světové davy se rozplývaly nad naprosto plochým a dějově zmateným Šingeki no kjodžin, většina nových anime byli generické isekaie, středoškolské blbinky, zaměnitelné šouneny a nezábavné a neromantické shoujo, jsem moc neviděl světlo na konci tunelu a chtěl jsem si dát od anime pauzu. Ale podzimní sezóna 2023 a navazující zima 2024 mě vyvedly z omylu. Urodilo se totiž tolik skvělých věcí, že takovou úrodu za 25 let co sleduji anime nepamatuji. A nad vším na piedestalu zaslouženě ční Friren. Masterpiece, který je strašně těžké hodnotit slovy, jelikož člověk není zvyklý ze sebe sypat jen samé superlativy a zároveň si připadat, jako že to nevychválil dostatečně tomu, jaké to má kvality. Naposledy jsem u anime podobnou věc zažil, když jsem před 25 lety viděl svého prvního Miyazakiho, konkrétně Princeznu Mononoke. To že jsou díla studia Ghibli etalonem kvality anime je dnes asi už daná pravda. A tak nějak jsem si myslel, že lépe to už udělat nejde. Jenže dnes musím říci, že to není pravda. Frieren je totiž lepší! Je to nejen nejlepší anime seriál všech dob, ale nejlepší anime věc, který kdy vznikla. Vše dělá skvěle a já se teď těším, jak si celou první sérii dám teď znova budu vyzobávat další střípky, kterých jsem si při prvním shlédnutí nevšiml. To jak je to dobré nebudu už více rozebírat, protože bych byl moc dlouhý. To už jsem víceméně hodnotil u jednotlivých epizod a jiní to zde jistě shrnou znovu za mě. Nakonec už zbývá říci jen jedno. Já chci víc. 100 % (22.03.2024)

Sentiment the anime, byť se nepovažuji za sentimentálního člověka, přesto mě anime svou netradiční atmosférou celkem omámilo, kde opravdu neplatí, že má na vše dost času jen naše prakticky nesmrtelná elfka. Pomalé tempo je největší síla a zároveň i největší slabina. Docela mě bavilo to propojení dvou časových os, staré a nové party a jak se navzájem prolínají ve vzpomínkách Frieren a když se naše parta poprvé setkala s démony, doufal jsem, že příběh nabere obrátky a časové osy se začnou více proplétat, naneštěstí se ale jednalo jen o další vedlejší příběh, a následný „training arc“ mi přišel celkem zbytečný, s možná až moc vedlejšími postavami, byť mě i přesto některé z nich časem postupně začaly zajímat. V tom je anime dosti unikátní, nikdy totiž nevíte, která postava je vedlejší a která hlavní, všem se věnuje pozornost, některé se k partě na čas přidají a stejně rychle jak se objevily, se z příběhu zase vytratí. Za zmínku určitě také stojí produkční kvality, neskutečný cit pro detail, kde se detailně prokreslují i zdánlivě zbytečné scény, třeba i to jak postava skáče přes kaluži mi pak z nějakého důvodu utkvělo v paměti, nezáleží tak jestli se animuje zrovna epická bitka nebo taneční scéna, všemu se věnuje stejná péče. Povedený soundtrack, byť se v pozdějších částech začíná už poněkud nepříjemně opakovat, také dotváří specifickou atmosféru. (28.03.2024)