V peřině

Film, na který jsem šla z recese, a tak ho i hodnotím. Místy jako velmi zábavný (při závěrečné scéně, kde Roden vede kachny jsem vyprskla smíchy), většinou ale kvůli nekonečným písním poměrně zdlouhavý. Což by tedy tolik nevadilo, kdyby hudba posouvala děj někam kupředu, jenže ona je pro příběh asi tak nelogická, jako kdyby někdo vydal CD písní a následně se rozhodl vymyslet film, kde všechny tyto skladby zazní. Což možná odpustíte zábavnému a chytlavému Zpívání v dešti, ale rozhodně ne V peřině, kde maji všechny hudební hity totožnou melodii a zaznívají v nich inteligentní texty ve stylu: "Skok je víc než krok" nebo "A co takhle Simona? Nutil mě nosit kimona." O co tomuhle filmu šlo doteď netuším (dědeček zmizí, všichni sténají, ale nikdo ho nehledá, a když se nakonci filmu konečně tatínek dozví, kde dědeček uvíznul, rozhodne se o tom nikomu neříct a nechat dědečka, aby si poradil sám), osobně ho ale podezírám z feministického extremismu. Ve kterém jiném filmu narazíte na muže, který si ani neumí zavázat tkaničku u boty a i při zpěvu oslavných písní na ženu působí jako gay? Nebo jiného muže, který kdyby žil o dvacet metrů výše nad úrovní moře, asi by se závratí ani nepohnul z místa? (21.07.2011)

Rozpačitý muzikálový experiment kamerového mistra Brabce, který asi nikdy nebude doceněn. V sychravém počasí však tenhle film docela bodnul, protože se s ním dá zalézt pod peřinu a strávit s ním neškodných 100. minut. Zavedl mě do malebně stylizovaného městečka, kde jsou lidé na sebe hodní a peřiny se čistí i od zlých snů. Běda však tomu, kdo pod peřinou usne, protože v imaginárně snovém světě peřiny, je možné všechno, a to pak prostřednictvím snů ožívají milé cukrové barbíny z plakátu, podivní chlápci v klobouku unášejí malé děti v pytli, anebo vás začne pronásledovat strašidelná pekařka. F.A.Brabce podezřívám, že mu asi dokonale hráblo, a než byl zase při smyslech, tak natočil v tom deliriu tenhle stylizovaný muzikál s pohádkovými motivy, s hustě stylizovanými postavami a chytlavými písničkami s naivními texty. Když byli na scéně Mádl, Moravcová a Stropnická a řešily se jejich peripetie s láskou, byl film super. Jenže ve filmu nehrají jen tihle tři, ale je v něm doslova přetlak postav, a aby se na všechny spravedlivě dostalo, tak se také všichni museli spravedlivě podělit o vymezený prostor a přijít s nějakým lepším či horším muzikálovým číslem nebo hereckou kreací. Kdyby byl Brabec soudnější, jistě by uznal, že takový přetlak na filmovém poli bude znát, a scénář by pak jistě důsledně proškrtal. Mám rád české filmy a tenhle muzikál není vůbec špatný, ale jen doplatil na režisérovu nestřídmost a chabý odhad, co ve filmu má být, a co z něj s klidem vypustit. Pro mě byl film takové milé pohlazení, ale v tomhle nevděčném světě jsem od něj sotva mohl čekat vřelé objetí. Ale i tak nebudu mít problém se za čas na něj podívat znovu, a možná až to uzraje, zvýším svoje hodnocení. 60% (21.11.2011)

F. A. Brabec se pomalu ale jistě mění v režijního satana. Opět totiž přesvědčuje, že Kytice byla jenom jeden velký omyl a servíruje nám tuhle přerůžovělou a přepištěnou ptákovinu pro dě.....no vlastně ani pro ty děti to moc není, protože i těm se to prostě musí zdát naprosto dementní. Příběh, jestli se to tak dá vůbec nazvat, nedává žádnej smysl a chvilkama jsem si řikal, vo co že tam sakra jde. Postavy mizej a zase přicházej dle libosti, rozverné písničky se vždycky objeví na tom nejmíň vhodném místě a celé je prostě špatné odvyprávěný a natočený. Ty písničky jsou zde teda nakonec tím nejmenším problémem. I když poslouchat stále dokola ty samý 4 melodie a refrény typu ,,Jsem sen lalalalala" dá vašim mozkovejm buňkám taky docela zabrat. (17.11.2011)

Po prvním (nekompletním) rozpačitém shlédnutí jsem se na tento muzikál musel podívat znovu od začátku. A musím jednu hvězdu přidat. Písničky a muzikálové výstupy nejsou úplně špatné, ale jsou samoúčelné, působí dojmem rychlokvašky a nesnaží se (podivný) příběh rozvíjet a posouvat vpřed. Nad vodou celý film drží především písně zpívané Lucií Bílou. viděno v tv (26.12.2012)

Zrovna jsem psal břitký koment, přitom ale heboučký, barevný, a rapující, též vysoce umělecky ztvárněný (začínal nějak jako „až vyjde rádoby měsíc nad krajinou přílivu, roztančí se zhulení rebelové po neTerryho návsi tak radostně, až fláknou držkou o kandelábr u samoobsluhy...") kterým bych zdůvodnil udělený odpad!, když k nám přišla na návštěvu osmiletá neteř. „Jé, ty píšeš o V peřině? To bylo pěkný, strejdo, viď? Dáváš tomu aspoň čtyři hvězdičky?“ A ta princeznička na mě tázavě upřela svoje důvěřivá nevinná kukadla. A teď (Perin)babo raď... Jak srozumitelně sdělit nebohému děcku svůj sofistikovaný kinofilní názor na hen-tůto-onou rozp(á)rávku a přitom tak citlivě, aby neutrpělo trauma (a já pro ni nebyl za blbce, nebo za dacana, co jí schválně zkazil radost)? Tak jsem si dal s psaním oraz a vyrazil (pěšky i po síti) za dětmi sousedů a kamarádů. Výsledek ankety cca pětadvaceti tázaných nevinňátek: od jedné do pěti hvězd, odpad žádný... zprůměrováno za 72% ... Heh... Vox populi, vox Dei? Tak mám dětem zkazit radost, nebo jim nechat zkazit vkus ? A kdo vůbec jsem, abych jim říkal, co se jim má líbit a co ne, když v tom koneckonců nebyly žádý kozy, krev, ba ani kopání lidí do hlav... Vždyť já vím, kdo jsem – obyčejná zbabělá krysa! Takže dávám aspoň dvě hvězdy, abych nemusel kvůli té malé princezničce chodit kanaláma :-) (01.01.2013)