V peřině

.. a protože tohle je něco strašnýho, pojďme si raději povědět mnohem méně děsivou pohádku. Pohádku od Martina McDonagha s názvem Polštářník: Bylo nebylo, žil byl jeden pán, který ale nevypadal jako obyčejní páni. Měl přes tři metry na výšku a byl celý z naducaných růžových polštářů: polštáře měl místo rukou, polštáře místo nohou, i břicho měl z jednoho velkého polštáře; z malinkatých polštářků měl prsty a i místo hlavy měl velikánský kulatý polštář. A na téhle hlavě měl dvě kukadla z knoflíků a velkou usměvavou pusu, kterou se tak na všechny culil, že mu byly neustále vidět zuby, které měl také z polštářků. Malých bílých polštářků. Polštářník takhle vypadat musel - musel se zdát měkounký a neškodný, a to kvůli své práci. Vykonával totiž velmi smutné a těžké řemeslo… Kdykoliv někde žil nějaký převelice smutný pán nebo paní, co si zakusili tak těžký a strastiplný život, že ho jednoduše chtěli ukončit, že s tím vším prostě chtěli skoncovat a učinit tak přítrž veškeré té bolesti, inu, přesně ve chvíli, kdy už se k tomu odhodlávali, kdy se už už chtěli podřezat, vystřelit si mozek nebo se udusit plynem, Polštářník za nimi přišel, přisedl si k nim, zlehka je objal a řekl: "Posečkejte ještě chviličku." Načež se čas začal tak prazvláštně zpomalovat a jak plynul pomaleji, Polštářník se vrátil v čase do dob, kdy ten pán nebo ta paní byli ještě malé děti, do dob, kdy ještě tak docela neokusili všechny své pozdější životní hrůzy. Polštářník pak měl před sebou velmi smutný úkol, protože jeho posláním bylo tyhle děti přesvědčit, aby spáchaly sebevraždu a vyhnuly se tak těm rokům útrap, které by pro ně beztak skončily úplně stejně: s hlavou v troubě, pohledem do hlavně brokovnice, na břehu jezera... Pokračování překladu Davida Korandy s jeho laskavým svolením zde. (25.12.2012)

Po prvním (nekompletním) rozpačitém shlédnutí jsem se na tento muzikál musel podívat znovu od začátku. A musím jednu hvězdu přidat. Písničky a muzikálové výstupy nejsou úplně špatné, ale jsou samoúčelné, působí dojmem rychlokvašky a nesnaží se (podivný) příběh rozvíjet a posouvat vpřed. Nad vodou celý film drží především písně zpívané Lucií Bílou. viděno v tv (26.12.2012)

Se vztyčeným prostředníkem na F. A. Milimetrově přesná (tedy dokonalá) kamera snímá vyglamourovanou směsici nevkusu (to by se ještě odpustit dalo) a kýče s pitvořením a přehráváním celé plejády tuzemských hvězdiček (i to by se ještě sneslo). Brabec je patrně vůbec první, kdo se nebál "všude a ve všem stejně vypadajícímu" Rodenovi nasadit knírek a zrzavé kudrlinky, a za odvahu a už zmíněnou kameru, ve které pro mě je českým mistrem, má jedinou hvězdičku. Od Máje však režisérský propad zpět a nasnadě je tolik proklamovaná pravda o ševci a držení se kopyta. Zcela děsivá a všechny dobré mravy urážející je složka hudební. Autora hudby namočit do louhu a pro textaře vymyslet torturu ještě horší, aby ho na rýmy typu "když se štípnu do pysku, tak nalistuju v notýsku" přešla chuť. (04.11.2011)

Od dob barevné (ale povedené) Kytice jsem si zvykl, že Brabec má rád vše v sytých barvách... Tady to už ale s teplem barev přehnal a to tak, že to možná ovlivnilo i výkon jednoho z mužských herců... :-). Při sledování jsem přemýšlel pro jak starého diváka to vlastně točil. Pravda viděli jsme to klasicky z DVD ve 2D. Můj šesti-letý syn se u toho chvílemi nudil a nedivím se, lecos bylo v ději pro děti překombinované. A ani animace mi nepřišly nijak zázračné. Teenager asi teplem sálajícího Mádla i krajkovou Barbie Nikol obloukem obejde a dospělý divák jen marně hádá čím že se to celý filmařský tým, včetně herců před natáčením tak sjel... Pár nápadů oceňuji, např. vtipnou konkurenci mezi čistírnou peří, která peřiny čistí i od snů a krámku naproti, který naopak sny vykládá.... Zbytek ale byla růžová halucinace a když už tedy pastelové barvy, tak si radši doma pustíme Tipa Ťapa se strýčkem Fidem. Hvězdička za snahu a za ten sen, coby bylo kdybych našel Nikol v peřině..... * (06.11.2011)

Očekávaná infantilita je přítomna (gagy na téma "někdo / něco někam padá a všichni kolem povykují"), je to celé hodně prvoplánové a navíc katastrofálně odvyprávěné, ale na nesnesitelnost Máje se to naštěstí nechytá. Dobrá zpráva je, že na plátně a ve 3D nevypadá obraz tak lacině jako v placatých trailerech. Špatná zpráva je, že film pravděpodobně neměl scénář a pokud ano, tak se skládal jen z citoslovců. Nějakou příběhovou výstavbu rozhodně nečekejte a pokud jste si náhodou mysleli, že písňové scény budou dějem nějak motivované, tak jste si to z větší části mysleli špatně. V peřině se objevuje několik dobrých nápadů, žel ty buď zůstávají nerozvedeny, nebo jsou do celku nelogicky zakomponovány (mohl by mi prosím někdo vysvětlit, jakým způsobem se dá dostat ze světa uvnitř peřiny, když to hrdinové dělají pokaždé jinak?); zakončení linie s Mádlem a jeho imaginární i skutečnou láskou je pak vrcholem scénaristické křeče. Přesto musím, podobně jako kolega gr8 escape, přiznat, že ač jsem měl proti filmu celou řadu vážných výhrad, stejně mě nedokázaly zatížit natolik, abych si občas nepodupával do rytmu, nebo se nezasmál některému z těch méně trapných vtípků. Proto nemohu náhodné kolemjdoucí od návštěvy kina vyloženě odrazovat. Ale uvědomte si prosím, že to říkám jako někdo, kdo ohodnotil třemi hvězdami Muzikál ze střední 3. _______________ P.S: Proč má ve filmu úchylný únosce dětí vzezření ortodoxního Žida? (Zlínfest 2011) (03.06.2011)