Odpískáno

Dojemný i trochu furiantský pohled na konec jedné epochy v životě obyvatel malého hornického městečka. Jaké to je, když vás semele restrukturalizace ... přitlačí vás ke zdi a nemáte možnost cokoli zásadního změnit. Můžete pozitivně ovlivnit jenom drobnosti - ale i ty mohou být důležité. Jako třeba účast v soutěži hornických kapel - osudu navzdory. Film nemá jenom jednoho nebo dva hlavní hrdiny - jednotlivé postavy a jejich problémy dostávají přiměřený prostor a působí velmi věrohodně, romantická linie je spíš okrajová a téma zůstává stále aktuální - zvlášť v dnešní době. (27.01.2009)

"Brassed off", neboli "Odtroubeno žesti", nebo má někdo lepší nápad na překlad?, je filmem, na který jsem se asi nejvíce připravoval: 1. Syna mám v Ostravě, i když ne zrovna u OKD. 2. Seznámil jsem se s příběhem, který se mi zamlouval. 3. Přečetl jsem si (a to rozhodlo především) komentář Slavoje Žižka: "Brassed off se zaměřuje na vztah mezi ‚skutečným‘ politickým bojem horníků proti hrozícímu uzavření šachty a ‚idealizovaným‘ symbolickým výrazem pospolitosti horníků, jejich žesťovou kapelou. Na první pohled se zdá, že jsou oba uvedené aspekty v rozporu, horníkům, kteří jsou zapojeni do boje za ekonomické přežití, se jeví vyjádřený slovy jejich starého kapelníka: „Záleží jen na hudbě!“, jako zbytečné fetišizované lpění na prázdné symbolické formě zbavené své společenské substance. Jakmile však horníci svůj politický boj prohrají, jeví se tento postoj, jejich hraní a účast v soutěži, jako skutečný čin, který potvrzuje věrnost jejich politickému zápasu… a stává se znamením věrnosti obsahu (boje proti uzavření šachty, za další pokračování způsobu jejich života). Pospolitost horníků náleží k tradici, která je odsouzena k zániku – přesto je to právě zde, kde bychom se měli vyhnout pasti, že horníky obviníme z toho, že trvají na starém, zpátečnickém, mužsko-šovinistickém dělnickém způsobu života. Princip pospolitosti, který se zde objevuje, je hoden toho, abychom za něj bojovali, a rozhodně bychom neměli připustit, aby zůstal nepříteli na pospas… Oba činy z filmů Brassed Off a The Full Monty jsou počiny zatracenců – dva způsoby, jak se vypořádat s katastrofickou ztrátou, tj. trvat na prázdné formě jako na věrnosti ztracenému obsahu („Není-li žádná naděje, jsou tu alespoň principy.".... A výsledek? Vše se potvrdilo, navíc mi u anglické dechovky ukápla i nějaká slza (jinak nepláču, při hudbě se ale často zajíkám).... Pozn: Je jedno, zda jde o Darkov, Grimley nebo Duquesne, nebo tisíce dolů, které byly zavřeny krátce či dlouho předtím. Jde o to, jak se s tím kdo vyrovná. Však i Bob Dylan zpíva: "Can't you hear that Duquesne whistle blowing? / Blowing through another no good town /The lights on my native land are glowing /I wonder if they'll know me next time 'round'." (27.04.2017)

V životě není člověk schopen některé věci ovlivnit. Musíte jen sklopit hlavu, zatnout zuby a pokusit se jít dál. Pak jsou tu ale věci, které ovlivnit lze a pokud se při závěrečném koncertu v Royal Albert Hall přistihnete, že se usmíváte, nebraňte se tomu.. Jestli se vám líbil Billy Elliott či Full Monty, musíte vidět i tento jejich sice o něco komornější, ale o to působivější předobraz. (28.01.2009)

Spíš než komedii bych následující snímek označila sociálním dramatem. Drama, které velmi úspěšně navazuje na takové filmové hity jako je Billy Elliot (taktéž velmi doporučuji shlédnout). Dechové kapele držíte palce do konce, i přes mírně klišoidní závěr. Výběr hudby je excelentní, specificky a citlivě doplňuje děj. Hereckému obsazení nelze vytknout vůbec nic, především pánové svou trudnomyslností excelují. (28.05.2012)

Na jednu stranu labouristická agitka (otevřená kritika thatcherizmu a závěrečná ironie znějící nad tóny Země naděje a slávy, hymny konzervativců), na druhou stranu místy depresivní a šokující sonda do života těch, kteří na hospodářské změny doplácejí nejvíce - obyčejných lidí. Na tenhle film jsem se díval především z toho důvodu, že taky hraju v orchestru, shodou okolností hornickém, a i ten se v době po Sametové revoluci potácel v krizi, kdy přišel o zkušebnu, dirigenta, dvě třetiny hráčů a podporu zvenčí, ale přesto se jej díky obrovskému nadšení muzikantů a úctě k tradicím podařilo zachovat. Sledování ODPÍSKÁNO mě utvrdilo v tom, že muzikantské radosti a strasti jsou všude stejné. (442., leden 2009) (27.01.2009)