poster

Posel z Liptákova (divadelní záznam)

Komedie

Česko, 1997, 100 min

Scénář:

Zdeněk Svěrák (divadelní hra), Ladislav Smoljak (divadelní hra)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Sinn
    ****

    Vzhledem ke svému studiu v Tanvaldu je pro mě tohle představení taková srdcovka. Cimrmanovci ji přijíždí každoročně předvést a vždy je to paráda. Je to navíc trochu raritka, dostává se nám dvojí porce jak přednášek, tak také her. Ta první, hra z budoucnosti, je roztomile zábavná. Druhá, Vizionář, je trochu kratší, ale o to zajímavější. Také zábavná, ale Smoljakův závěrečný úsměv do publika při jeho "nashledanou" je zlehka strašidelný. Skvělé představení.(16.2.2011)

  • KafuR
    ****

    Pro mě Posel z Liptákova nepatří mezi to nejlepší, co nám Cimrman odkázal, úvodní seminář je sice skvělý, poté ale následují poměrně nevyrovnané pasáže, díky kterým mi občas přišlo, že by o trošku kratší stopáž určitě neuškodila. Povedených vtípků tu bylo však nepočítaně a svérázný humor také nezklame, takže s přimhouřením oka 4*. A pokud jsme u těch hlášek, tak u mě rozhodně vede: "TAK SE TOHO CHEMIKA PŘECE JEN DOČKAL.." ;)(24.1.2014)

  • pursulus
    ****

    Hry Divadla Járy Cimrmana.¬         Hry Divadla Járy Cimrmana zařadil bych někam mezi řádné divadelní hry a kabaretní vystoupení. Že jsou schopny překonati řadu těch i oněch přesvědčil jsem se právě na Poslu z Liptákova; žel, mnohé další znám pouze z gramofonových nahrávek. Kumšt obou stran se tu spojil do významného, vysoce pravděpodobného svědectví, vrcholícího geniální — jak jinak! — divadelní hrou zesnulého velikána, Visionářem. Budou-li vás poněkud nuditi výklady o oškrabávání staré omítky v liptákovském hostinci, dejte si šálek... a počkejte si na Visionáře.(8.2.2011)

  • Šakal
    ****

    Tentokrát místo samotného komentáře lehce zneužiju místní csfd k soukromému inzerátu. Snad mi promine(te). „Ztratil se (mi) resp. hledá se, univerzální ptakopysk. Poznávací znamení. Slyší na jméno Jindra a naposledy byl viděn jak si to uhání (bez nožičky, je však možné (pravděpodobné), že již dorostla) s rozcupovanou ponožkou v hubě, po náměstí Liptákova. Šťastnému nálezci náleží odměna (batoh včetně jeho obsahu), kterou ochotně dodal kolega Brukner. Avšak né hned, až příležitostně :-) Konec inzerátu. Co dodat. Geniální seminář(e) tentokrát předčí hry, avšak tím nechci vůbec naznačovat, že kvalita her samotných by absentovala. Osobně mám o pověstný chlup raději Vizionáře (to v alternaci s L. Smoljakem), avšak musím uznat, že při závěrečném rozloučení se Z. Svěráka s publikem, (téměř) tuhne krev v žilách. Tak na (brzkou) shledanou, mistři. 90%(8.1.2013)

  • Dan9K
    ****

    Píšete, že slabší Cimrman, podle mě nesmysl. Mně se líbil skoro nejvíce ze všech, až tolik, že nechybělo mnoho k pěti. Originální schéma, kratší ale o to údernější hry, geniální semináře s největším počtem dokonalých hlášek a pověstný závěr ve Vizionáři. Opravdu téměř geniální...a k tomu ta úžasná mezihra hraná na rozladěný klavír...(5.9.2005)

  • - Miloni Čepelkovi se hra natolik nelíbila, že dokonce odmítl v ní hrát a bylo mu vyhověno. Časem jí ovšem přišel na chuť. (Kulmon)

  • - Legrační slovo „štrajchpudlíci“ ve hře „Posel světla“ je skutečné, jednalo se o dětské pomocníky v tiskárně kartounů. Jakub Arbes napsal sociální román „Štrajchpudlíci“. (sator)

  • - Schvalovací představení proběhlo 14. dubna 1977, tedy týden před premiérou, a Janu Zvolskému se líbilo, vyjádřil se jen, že by v něm uvítal více angažovanosti a kritiky soudobých nešvarů. Například jak vzpomíná Svěrák na konkrétní připomínku ředitele: „V těch vašich konferencích (to jsou semináře) byste měli popularizovat myšlenky kodexu kulturně výchovné práce. Soudruh Husák, jak víte, hovořil nedávno o stavebnictví. A vy to umíte, jak to napálit, ty nešvary v tom stavebnictví. Dám vám příklad, jak by to šlo: Jak jedete do toho Liptákova, tak po cestě třeba byste mohli vidět chlapa, jak se opírá o lopatu a nic nedělá, tak ho pěkně pokritizovat. A vy na to máte. Já nechci agitku, já chci plný sál.“ V komisi tehdy kromě Zvolského seděla také soudružka Kepáková. Ta si v průběhu představení dělala poznámky a s ředitelem nesdílela jeho nadšení. Mimo jiné se jí nelíbila část, kde zazní zpráva o počasí, jakou tehdejší diváci mohli slyšet z rádia, nepochopila, co by na tom mělo být vtipného, pasáž jí přišla nezajímavá a nudná. Navíc pronesla pro autory jistě nezapomenutelnou větu: „A rozhodně tam nesmí být věta ,A není to komisař Rudé armády, ale gauner 107‘“, která, jak se ukázalo, byla v úplně jiném představení, které soudružka předtím hodnotila. (mnaucz)