Obsahy(2)
Tým pražských cimrmanologů se vydal do Liptákova v Jizerských horách. Cílem bylo prozkoumat drsný kraj Cimrmanova stáří. Již sama cesta byla dobrodružstvím a výsledek stál za to. (oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (169)
Jednoduchá, ale zábavné dílo Divadla Járy Cimrmana (nutno podoknout, že mám nahrávku z roku 1997). Dva semináře, zabívající se pobytem járy Cimrmana v podjizerské obci Liptákov, kam údajně přišel roku 1902 a nechtělo se mu hned jíti pryč a dvě jeho krátké hry, zde nalezené: Posel světla o bezcitném pokroku, který se snaží smést i své nejbližší, a Vizionář, který nejednoznačně varuje před válkou a nástupem komunistů k moci. Čtyři herci vystačí bohatě. Vynikající Miloň Čepelka v roli matky ve hře první a v roli zvídavého uhlobarona Ptáčka ve hře druhé. Neméně výborný Jaroslav Weigel v roli trochu nechápavého otce ve hře první a v roli věštce Hlavsy ve hře druhé. Užívající si Ladislav Smoljak v roli bezcitného Standy ve hře první a v roli smrtky ve hře druhé. A Petr Brukner v roli domácího mluvícího Artura ve hře první a v roli Františka, syna Hlavsy, ve hře druhé. Určité ubíhání do jakéhosi puberťáckého humoru je včas zastaveno a celkově to působí velmi dobře a nesmírně zábavně. Navíc takový univerzální ptakopysk je zvíře velmi užitečné. ()
Já miluji Divadlo Járy Cimrmana a v podstatě všechny jejich hry. A všechny jsem viděl. Takže abych se neopakoval, vezmu to porůznu. Například tahle hra je skvělá, ale k mým úplně oblíbeným nepatří. Hned po jejím shlédnutí jsem však tušil, že se komunistům musela líbit. Já si však nejvíc pamatuji hlášku: "No prosím, mě už půl hodiny běhá po hospodě cikán s kudlou v zádech." ()
Jedna z nejlepších cimrmanovek, seminář a Vizionář naprosto perfektní, Posel světla mě zas až tak úplně nenadchl, neb byl trochu krutý. V semináři zejména září popis cesty do Liptákova, to je čistá esence cimrmanovského humoru. U Vizionáře se mi víc líbí verze se Svěrákem a Vozábem, kterou je možno shlédnout ve filmu "Nejistá sezóna", neb působí mrazivěji. ()
Na stěnách hostinské místnosti jsme odkryli celkem 8 Cimrmanových nápisů, seřadili jsme tak, jak je Cimrman pravděpodobně během večera psal. Přečtěme si je: Za první půllitr věnoval Cimrman hostinskému tento nápis: Lepší pivo v žaludku, nežli voda na plicích. Druhé dvojverší upomíná patrně na bankrot správce Liptákovské kampeličky Jaroslava Richteříka: Varuj se hazardu, vzpomeň si na Jardu. Třetí pivo vypil Cimrman za epigram: Nechoďte na dvorek, máme tu záchodek. Čtvrté pivo ho inspirovalo k nápisu: Sirotek je naše máma. Tak je to nápis pěkný, bohužel nějaký vandal k němu připsal: Sirotková je náš táta. Páté pivo: Nový York a Liptákov mé obce nejmilejší. Šesté pivo, to je nápis, který už známe: Do hospody s umytýma nohama. Sedmý půllitr: Teplé pivo je horší, než studená Němka. A po osmém pivu napsal Cimrman už jen: CHLAST, SLAST. Tím vážení přátelé nápisy končí, umělec zřejmě cítil, že již dovrčil svou míru. Tolik tedy k nápisům... ()
Kdo by neznal Divadlo Járy Cimrmana, skoro jako kdyby neznal u nás divadlo žádné. Tohle už stará česká klasika, kterou musí mít snad každý rád. Tvůrci Svěrák a Smoljak si tu střílí prakticky ze všeho inteligentním způsobem a vtáhnou tak diváka do děje dříve, než by stačil mrknout. Ač se jednotlivé díly liší kvalitou, vždycky je dobrá podívaná, co stojí za to. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (21)
- Hlas hostinského Sirotka, který na otázku, zda se stěny škrábaly, odpověděl: „To ne,“ namluvil Oldřich Unger. (mnaucz)
- Legrační slovo „štrajchpudlíci“ ve hře „Posel světla“ je skutečné, jednalo se o dětské pomocníky v tiskárně kartounů. Jakub Arbes napsal sociální román „Štrajchpudlíci“. (sator)
- Schvalovací představení proběhlo 14. dubna 1977, tedy týden před premiérou, a Janu Zvolskému se líbilo, vyjádřil se jen, že by v něm uvítal více angažovanosti a kritiky soudobých nešvarů. Například jak vzpomíná Svěrák na konkrétní připomínku ředitele: „V těch vašich konferencích (to jsou semináře) byste měli popularizovat myšlenky kodexu kulturně výchovné práce. Soudruh Husák, jak víte, hovořil nedávno o stavebnictví. A vy to umíte, jak to napálit, ty nešvary v tom stavebnictví. Dám vám příklad, jak by to šlo: Jak jedete do toho Liptákova, tak po cestě třeba byste mohli vidět chlapa, jak se opírá o lopatu a nic nedělá, tak ho pěkně pokritizovat. A vy na to máte. Já nechci agitku, já chci plný sál.“ V komisi tehdy kromě Zvolského seděla také soudružka Kepáková. Ta si v průběhu představení dělala poznámky a s ředitelem nesdílela jeho nadšení. Mimo jiné se jí nelíbila část, kde zazní zpráva o počasí, jakou tehdejší diváci mohli slyšet z rádia, nepochopila, co by na tom mělo být vtipného, pasáž jí přišla nezajímavá a nudná. Navíc pronesla pro autory jistě nezapomenutelnou větu: „A rozhodně tam nesmí být věta ,A není to komisař Rudé armády, ale gauner 107‘“, která, jak se ukázalo, byla v úplně jiném představení, které soudružka předtím hodnotila. (mnaucz)
Související novinky
Zemřel herec Jaroslav Weigel
Ve věku 88 let zemřel známý cimmermanovský herec Jaroslav Weigel. Weigel se kromě herectví věnoval také grafice, malířství a scénografii. Byl dlouhodobým členem divadla Járy Cimrmana, kde za více než… (více)
Reklama