Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (184)
Divadelní záznam z produkce divadla Járy Cimrmana působí energicky hlavně svým "odborným" povídáním v rámci závěrečné besedy a klade důraz (jako obvykle) na slovní obraty, přesněji hru se slovy. Ve smyslu minimalistického hraní se nese celá první polovina 95 minut a jednotlivé postavy představující odborníky na Cimrmanův život vnesou do obsahu věcné rozpravy určitou dávku vtipu a humoru. Samotná hra Lijavec prakticky navazuje na některé již zmíněné vodítka v rámci otázek a odpovědí a postupně dostává puzzle závěrečnou podobu. Z toho všeho vychází zábavné a důmyslné pojednání o Cimrmanově genialitě, přičemž tvůrci se snaží vnuknout ideu několika zároveň probíhajících linií děje. To co se odehrává na jevišti je skutečně rarita, protože je obdivuhodné, jak málo stačí hlavním protagonistům k tomu, aby vytvořili solidní komedii za účasti více scénářů než je obvyklé. ()
„Toto nevelké městečko vynikalo v Rakousku pouze ve dvou směrech: byla tu největší továrna na dynamit a také největší sirotčinec.“ „Ale záhy zjistil, že se problematika starobince a sirotčince v mnohém shodují: jeho dotazníková anketa připravená původně pro sirotčinec to také potvrdila, ukázalo se například, že všichni chovanci ústavu pro přestárlé jsou v současné době bez výjimky sirotky!“ „Hrabě Bohumil: Byl jsem hrabě a vlastnil jsem veliké panství. Ale chudoba mých poddaných mě tak dojímala, že jsem jim chodil pomáhat robotovat na svých polích“. Krásny prídavok – Elektrický valčík. Skvelý seminár, o niečo slabšie predstavenie. Ale! V tejto hre som pochopila, aká sila je spolupracujúce publikum. ()
Se hrou Lijavec je drobný problém. Hra Lijavec je totiž ze všech Cimrmanových her pravděpodobně ta úplně nejslabší a nejpodivnější - to znamená za čtyři hvězdy. Jenomže seminář, přátelé, je zcela bez debat tím úplně nejlepším, v pravdě nesmírně geniální záležitost, ze které pocházejí také všechny dobré hlášky tohoto představení (Možná si říkáte, proč také nepřemýšlím... to je tím, že já to organizuji). Vtipy o odstavené koleji, Elektrický valčík, šikana Čepelky, to jsou nesmrtelné momenty. Samotná hra je pak celkem fajn samochvála, ze které jsem ale já, sprostý člověk, byl trošku zklamaný, ovšem i tam se našlo pár fajn momentů (Už bych tam byl byl - A to zelený, to bude asi špenát, že jo? - Neexistuje. Píšu porodní bába, v závorce muž) a celé druhé polovině zcela jasně vládne Hraběta. Jako celek je ale celé představení opět výborné. 88%. ()
Je těžké psát komentář k některé z cimrmanovských her a nezredukovat jej pouze na přehled nezapomenutelných hlášek. Na druhou stranu, pro co jiného, než pro hlášky, které nestárnou, je obdivujeme? V Lijavci jich je plno, hlavně v přednášce předcházející samotné hře, jež, pravda, neoplývá kdovíjak skvostnými kvalitami, ale vychází z poměrně originální myšlenky a navíc – Svěrákova poslední prosba o zanesení jisté divadelní hry do jistého žižkovského divadla… velice sympaticky zaobalená samochvála. Ale teď už slibované hlášky, konkrétně ty, které mě nejvíce pobavily a které jsem si stihnul zapsat: - „Vystupoval jsem pod uměleckým jménem “Herma Frodit“ - "Jste tu celkem čtyři inteligentní lidé.......... jste tu celkem tři inteligentní lidé" – „Možná si říkáte, proč také nepřemýšlím - to je tím, že já to organizuju“ –„Není to, doufám, ten můj vagon s tím sýrem“ –„Jsem bezvýhradný ateista, až se někdy bojím, že mě za to pánbůh potrestá" (ti znalejší si jistě všimli, že všechny jsou řečeny právě během přednášky, kde je jejich koncentrace dostatečně vysoká na to, abyste se začali nudit, což – smiřme se s tím – nelze připsat na vrub hry samotné). 75% ()
Pumpa v zimě---Franta Pepa jednička--- Všechny hry (snad až na velmi slabou Afriku) jsou geniálním úkazem brilantního inteligentního humoru a na žádnou z nich nemohu použít nic jiného než superlativy. Pánové autoři (ať jste dosud mezi námi nebo již v českém nebi), smekám před Vaší inteligencí, všeobecným rozhledem, uměním pobavit, uměním hrát, předávat lidem radost a nenápadně šířit vědomosti o historii nejen naší země. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (30)
- V přednášce, kde se vysvětluje význam slova herberk, je řečeno: „To není jako tady docent Weigel, který se před představením oholil, umyl zasypal...“ Toto byla původně narážka na Jaroslava Vozába, který byl až přehnaně čistotný. „To nebylo vždy v textu, to byla improvizace z mé strany,“ říká Zdeněk Svěrák. „Prostě mě to napadlo a řekl jsem Pavlovi, že by to mohl zkusit říct. Nakonec to mělo úspěch a Jarouškovi to nevadilo.“ (mnaucz)
- V době, kdy Zdeněk Svěrák hrál ve filmu Obecná škola (1991), byl samozřejmě oholený (jak je vidět ve filmu). Když hraje Zdeněk Svěrák v „Lijavci“ Inspektora, Správcová mu v jedné části hry řekne: „Dej si pozor na obočí dědku šedivej, plesnivej.“ V té době však ještě představitel Správcové dodával „voholenej“. (mnaucz)
- Po revoluci se žádná hra nezměnila až právě na Lijavec. V něm prakticky se všechno vrátilo do původního stavu až na pár výjimek. Např. když na konci Vrchní Inspektor všech starobinců říká, že vyhynuli Pihrtové, tak to tam vráceno nebylo, avšak třeba to, že „provokační anekdota“ bylo nahrazeno za„"návnada pro lidové vrstvy“ nakonec ve hře zůstalo. A ještě ve hře byl původně seminář „Cimrmanův názor na sex,“ který sám o sobě zakázán nebyl, ve hře nakonec nezůstal. Zřejmě proto, že se autorům přestal líbit. (mnaucz)
Reklama