poster

Jestli jednou odejdu (TV film)

Komedie

Československo, 1985, 93 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • dr.fish
    ****

    Klasická televizní komedie z normalizačních dob. Jejím černým koněm je ale František Filip coby režisér, který dokáže prkenným postavám komunistických inscenací a seriálů doslova vdechnout život. A tak i tento sterilní příběh jedné rodiny, v níž je matka stala automatem na uklízení a vaření, stává se pod Filipovou taktovkou vcelku brilantní situační řachandou. Janžurka je ideální model kuchyňské husičky, vzbouří se, prchne z domu, doufajíc, že rodina si její kvality uvědomí a přileze ke křížku. Vše se ale zamotá, když se o ní začne najednou zajímat několik mužů. Více ani není nutno prozrazovat. Situace jsou sice klasické, ale obsazení natolik výborné, že se člověk stejně smíchu neubrání. Jak říkám, dobrá komedie. 80%(9.4.2012)

  • dashwoody
    ****

    Jedna z těch lepších studiových televizních inscenací s výbornou Janžurovou a Bydžovskou, jejíž typický smích žádná herečka asi nepřekoná... "Helenko, já jsem vám přišel říct, že jsem všechny pustil k vodě." - "Jo? Pustil k vodě? Vy chováte kachny?" "Počkejte, počkejte, to už nemluvíte vy, to už za vás říká nějaká putička." - "Za člověka v životě mluví tolik lidí, že už mi to ani nepřijde." "Počkej, nesměj se jako tele..." "Já jim udělám čtyři fotky 18x24 a ony mi za to daj kilo." - "Kilo čeho?" "Podívejte se, jak jsem nádherně vypral prádlo!" - "Komu?" - "To je otázka, peru nám všem!" - "Nojo, ale todle nejsou naše povlaky..."(11.3.2012)

  • DoneyGal
    ****

    Je to skutečně pozoruhodná bilance naší filmové a televizní tvorby: místo toho abychom rezolutně zabouchli pomyslné dveře za počiny, vyprodukovanými před rokem 1989 a zhluboka si oddechli, že máme konečně tuto dobu za sebou, děje se spíše pravý opak. Jaká byla ve skutečnosti tato epocha našich dějin z pohledu jak československých tvůrců, tak televizních a filmových diváků? Na straně jedné rádi o této době říkáme, že byla plná cenzurních zákazů, děl natočených na politickou objednávku, preferovaných a také zakazovaných umělců, na straně druhé pořady jako Televarieté nebo Hitparáda televizní zábavy stále lámou rekordy sledovanosti a to i přesto, že je ČT vysílá prakticky nepřetržitě už 20 let. Rozum nám říká, že bychom se s chutí měli podívat na současné inscenace a příběhy a blahořečit jejich tvůrcům. Často se nám ovšem nad soudobou produkcí doslova zvedá žaludek – z neúčelné agresivity a brutality, z neustálých vulgarismů, nemajících v příběhu a ve scénáři žádný funkční důvod, z prázdných dialogů a lascivních gest. To co mě osobně nejvíce chybí na současné tvorbě je, že postrádá byť sebemenší pozitivní náboj. Přestali jsme zcela vnímat krásu a zobrazovat příjemné hezké věci. Bonmot "čím hůře tím lépe" začíná nabývat doslova děsivých rozměrů. A tak si raději otevřeme youtube (a tímto děkuji všem uživatelům, díky jejichž nezměrnému úsilí máme stále tyto klenoty k dispozici) a pustíme si takové rodinné stříbro jako například Jestli jednou odejdu. Na doslova televizním mikroprostoru dokázali scénáristka Bohumila Zelenková a režisér František Filip rozvinout inteligentní, důstojný a přitom poutavý příběh postarších manželů a jejich moderně progresivních dětí. Úspěšnost takového dílka byla vždy záležitostí hvězdného obsazení a ani zde tomu nebylo jinak – pokud se jména jako Janžurová, Brabec, Maciuchová, Císler nebo Brzobohatý objevila na titulcích, byla kvalita snímku prakticky zajištěna. Často si kladu otázku, proč je současná generace tak jiná. Protože srovnávat uvedená jména s „herci“ typu Liška, Macháček, Mádl, Geislerová, Vilhelmová, Holubová, vnímám opravdu jako zásadní problém. Nepříznivá je nepochybně celková atmosféra současné doby, která je příliš rychlá, příliš nervózní, prestižní... Těžko říci, snad budoucnost přinese televizní a filmové zábavě lepší časy. Zatím se ale současná generace tvůrců má od té předchozí stále hodně co učit. Například to, že poctivé řemeslo se nedá nahradit ani PC animací ani 3D technologií. Zůstává stále jen a jen ta „obyčejná“ práce a schopnost ovládat řemeslo, která se bohužel vytrácí nejen z oblasti českého filmu .(24.10.2012)

  • sona123
    ****

    Příjemný televizní film mezi tou velkou záplavou amerických trháků na jedno brdo. Stará dobrá Janžurová, Brzobohatý, Zedníček...je to vtipné, kouká se na to se zájmem i sentimentem (a samo - při těch soudružkách a líčení idylky za totáče, nikdo nepracuje a všichni se náramně baví a mají se rádi - taky trochu s husí kůží). A navíc, je to ze života!(14.7.2012)

  • D.Moore
    ***

    Tenhle film s doslova a do písmene excelující Ivou Janžurovou je na můj vkus bohužel příliš dlouhý. Příjemně napsaný, jednoduchý scénář kvůli přehnané stopáži totiž obsahuje několik naprosto zbytečných scén (především nudné a natahované nedorozumění v chatě) a chybí mu spád, který má na začátku a na konci. Z herců mi kromě Ivy Janžurové byli nejsympatičtější skvěle civilní Vladimír Brabec a přirozená Zuzana Bydžovská. Radoslav Brzobohatý naopak takovým odpudivým dojmem nepůsobil snad ani v roli čaroděje Mrakomora. Tři a půl.(5.1.2012)

  • - Trio hereček Zázvorková, Janžurová a Bydžovská si záhrála ve stejných rolí babičky, matky a dcery i ve filmu Ten svetr si nesvlíkej (1980). (M.B)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace