Sametová extáze

Už od prvních minut, plných křiklavě barevných písmenek, mně bylo jasný, že tenhle film bude patřit k velmi bizarním počinům. Glam-rockovou érou 70. let jsem byla totiž až doposud takřka netknutá. O to více mě ovšem film ve výsledku nadchnul. Blyštivé třpytky, zářivý make-up, šílené barevné kostýmy a boty na vysokých podpatcích u mužů i žen - šílenost, která mě ovšem zároveň hrozně bavila. Provokativní pózy, androgynní stylizace a bisexuální orientace hlavních hrdinů - extra-ordinérní výstřednost, která je možná pro řadu konzervativně založených jedinců nestravitelná, pro mě je ovšem skutečnou oslavou života a hédonismu. Pokud jde o hlavní herecké duo - Jonathan Rhys Meyers i Ewan McGregor jsou vynikající (a to dokonce i po hudební stránce), ovšem ani Toni Collette nebo Christian Bale nejsou špatní (k Baleovi bych chtěla jenom dodat, že mu v podstatě nebylo dáno zase tolik prostoru - ono, když máte hrát obdivujícího fanouška, který vzhlíží ke svým 2 zpěvákům - idolům, tak se asi s ohromujícím hereckým výkonem moc počítat nedá). Nicméně si myslím, že postava, kterou zde Bale ztvárňuje (fanoušek a později novinář), je v podstatě dost důležitá - je totiž jediný, kdo vlastně posouvá celý příběh dopředu a pomáhá jej rozplétat. No a nakonec k hudbě - podle mého názoru dokázal Carter Burwell velmi chytře poskládat hudbu plnou chytlavých melodií od známých interpretů (Roxy Music, Iggy Pop and The Stooges, Lou Reed atd.). Soundtrack vybrousil k dokonalosti i tím, že zde můžete slyšet v několika písních nadpozemský hlas Thoma Yorka z Radiohead. Mě osobně taky potěšila účast Briana Molka z Placebo, škoda jen, že se ve filmu objeví jen párkrát. (06.07.2010)

Glam rock mě nijak nebere, ale zároveň mi ani nevadí. Podobně je to s Velvet Goldmine. Sonda do života lidí, kteří chtěli změnit svět, než přišli na to, že se změnil sám. Nevýrazný Jonathan Rhys-Meyers (David Bowie?), strhující Ewan McGregor (Iggy Pop?) a naprosto mdlý a prázdný Christian Bale, který podle mě doopravdy neumí moc hrát. (13.07.2011)

Sametová extáze je těžce geniální. Playboyové Jonathan Rhys-Meyers a Ewan McGregor se před třinácti lety neskutečným způsobem odvázali (Christian Bale hraje tradičně druhé - nebo lépe řečeno třetí - housle) a předvedli výkony srovnatelné snad jen s Kilmerovým Jimem Morrissonem z The Doors. Skvělá kamera a především neoposlouchatelný glamrockový soundtrack, který z velké části nazpívali oba zmínění herci. Kdo to neviděl na velkém plátně, přišel o hodně. Žeru to! (10.11.2011)

Perfektní hudba, herecké výkony jako vystřižené z glamrockové éry (McGregor), herecké výkony nudné (Bale), vizuálně zajímavá stránka, špatný scénář, který ve mně nevyvolal žádné emoce...jen nudu. jedna má kamarádka všal byla unešena (ahoj Pájo:) tak věřím, že to taak zlé zas nebude... Dávám tři glamrockově třpytivé hvězdičky! (15.09.2004)

V době, kdy lidé tíhli ke spánku ne k životu, přišla křehká bytost, která bujarou náladou oslovila mladé, rozpoutala revoluci a přeměnila anglické domky v tepající doupě androgynů. Rodičovským zákazům navzdory. Ten rozpolcený anděl měl tvář J.R. Meyerse a tenhle herec měl zase talent Boha. Nadšeně jsem pobíhal naskytnuvším světem světel a jeho úderností, avšak občasná ztráta pozornosti (reportér a jeho pátrání), rozpoutala v mojí hlavě takovej binec, že jsem nerozeznal real od unreal, což - jak určitě sami znáte - je dost na pytel. Velvet Goldmine je dost svéhlavej film, což je předzvěst palce nahoru, nicméně o tři roky mladší Hedwig and The Angry Inch má, podle mě, větší tepovou frekvenci. Ale zaextázuju si ještě jednou. (18.07.2010)