Dva tygři

Typická spotřební fraška, založená na jediné a nepříliš zábavné motivaci aneb Dej blbovi funkci. Umělecká dráha režiséra Blumenfelda se ubírala klikatými cestami, od dokumentaristiky přes filmy detektivního charakteru, ale de facto nikdy nezanechala výraznější dojem. Navzdory tomu si tu Věra Ferbasová vystřihla další půvabnou vedlejší roli a letmým pohledem se zde rozloučila se svým stabilním partnerem předkvětnové éry Jiřím Dohnalem, který nám bohužel za ta léta nakynul a zestárnul. Nicméně sumární spojení špílců sklerotické svědkyně a vášnivého filatelisty má něco do sebe i v tak mizerném filmu, jenž byl propadákem už v době svého vzniku. Inu, z vody se vaří těžko. (19.12.2010)

Jako by si komedie tak trochu utahovala z původních veseloher. Lubomír Lipský totiž působí jako parodie sebe sama. Možná tvůrci chtěli přiblížit, ale zároveň parodovat práci pomocné stráže VB. A proč ne, nacházíme se v roce 1966, to ještě byla společnost uvolněná. Faktem je, že komedie obsahuje jen pár humorných momentů. O ně se starají především tři persony: již zmiňovaný L. L., Ilja Prachař a Věra Ferbasová. Bez Lipského by ale snímek nebyl alespoň takto průměrný. (10.07.2024)

Jo, takoví byli naši "pomocnici", každý z nich měl jenom legraci, jeden můj prastrýc byl mezi nimi taky - a byl sousedům fakt pro srandu. Většinou to byli hloupí a nevzdělaní lidi, kteří se rádi honosili funkcí pomáhat členům VB... Lubomír Lipský je poměrně slušně karikoval, i když jinak to byl film čistě průměrný. Člověk se však dobře pobavil. (12.07.2019)

Bizár z českého filmového archívu. 1) Nejvíc mě dojala světovost mezinárodního hotelu, v němž si zahraniční návštěvníci čtou v novinách l´Humanité (vydavatel Komunistická strana Francie), Daily Worker (vydavatel Komunistická strana USA) a Neues Deutchland (vydavatel Sjednocená socialistická strana Německa - něco jako Rudé právo v NDR). 2) Zazpíváme si? Všechno, co je podezřelé, odhalí mé oko bdělé: neznámého pachatele, temné rejdy nepřítele, tajné písmo, otisk palce, stopu, která mizí v dálce. Rozhazuji svoje sítě hbitě, skrytě, ostražitě._____ 3) Vtipný koment: vypravěč*. (13.08.2019)

Tento udivující pokus o komedii, jejímž hrdinou je notorický fízl, vznikl překvapivě již v pražském předjaří, a ne až za normalizace, kdy by to bylo přirozenější, a potvrzuje tak výstižnou a nadčasovou charakteristiku tuzemského osídlení, kterou Egon Bondy předeslal svou skvělou prózu Šaman: „Obyvatelstvo je povahy zblblé a televizemilovné. […] je tradičně tak profízlované, že jeden udávaje druhé prostřednictvím třetího už udává sám sebe.“ Lipský sice aktualizuje hlustvisihákovskou grotesknost nepoučitelně sebezahleděného blbství ironickými gesty, které ono nadšené práskačství trochu zesměšňují, nicméně sama podstata slídivého jáství, neutěšitelně poučujícího, k újmě nedochází. Plácačka je vždy potřebná – a much je dost. (08.02.2019)