Melinda a Melinda

Allen a jeho filmy mi nikdy k srdci nepřirostly! Nejvíc se mi většinou líbila díla "nejjednodušší" a nejstravitelnější, které zároveň Allenovští pravověrní fanoušci kritizují (Darebáčci, Všichni říkají:Miluji tě)! No a Melinda a Melinda je další z této řady a mně se líbila moc! Z Allenových filmů zatím nejvíc!....Will Ferrell dokáže hrát, aniž by ze sebe dělal trapáka a Chloe Sevigny je ještě hezčí než byla v Kids! Povedené dialogy, které mi občas zapříčinily výbuch smíchu, já se bavil!...."Je to lepší než aerobik, jaký sport děláš ty?".."Hraju cvrčky a občas mám záchvaty úzkosti!"...8/10 (06.01.2008)

V životě nemůžeš jen třít lampu a přát si. Scénáristé jsou osoby, které si s divákem mohou dělat co chtějí. A s tímhle faktem si Woody vytvořil v úvodu filmu dvě podosobnosti, charakterizující právě jeho. Vždyť právě on dokáže z jediného námětu udělat jak velmi osobní a zneklidňující drama (nezamilovaně působící vztahy jsou daleko vřelejší než ty vysněné), tak romantickou komedii plnou nervózních poznámek a zmatených uvědomění. Will Ferrell je v tomto případě velmi věrná kopie Allenova mladšího filmového já a jeho slovní kulomet přesně sedí k obvyklému shazování nechtěných konkurentů. To jen dokazuje, že se Mistr poučil z toho, že není nutné obsazovat respektované divadelní či méně známé, ale o to cennější herce a že když najde talent v představitelích čistě komerčních, dopadne to dokonce mnohem svižněji. (04.12.2007)

To paralelní vyprávění jednoho příběhu ze dvou perspektiv, respektive ve dvou odlišných verzích, je asi filmařsky zajímavé a opět potvrzuje, že Allenova kreativita měla vždy bezedné zdroje, nicméně přesto si vlastně nejsem jistý, jestli se mi to líbilo nebo ne. Už ta výchozí nepravděpodobná situace (respektive rámování celého filmu metodou příběhu v příběhu) mě poněkud iritovala, protože si nedovedu představit, že by si někdo u večeře dokázal takto odvyprávět souvislý příběh (a ještě u toho vést  hlubokomyslné diskuse o tom, zda je podstata života tragická nebo komická), a považuji to pouze za tradiční literární techniku (Dekameron, Canterburské povídky), kterou si zde Allen jen vypůjčil a o kterou vlastně zas tak nejde, protože stěžejní je zde využití jedné postavy - ztvárněné stejnou herečkou - ve dvou odlišných příbězích, z nichž jeden má být tragický a druhý komický. Osobně by mi to takto napsané bez znalosti filmu asi přišlo jako docela působivý nápad, ale v tomto konkrétním zpracování musím říct, že mi to přišlo bohužel divácky docela odtažité, a osobně jsem se dost ztrácel v té změti postav (k obsazení ale výtky nemám, vadil mi tam snad jen krajně nesympatický zjev Brooke Smith), jejich nezapamatovatelných jménech a nepřehledných motivacích - dokonce jsem měl problém se vůbec orientovat v tom, zda zrovna sleduji komickou nebo tragickou část (!), což je možná moje chyba, ale fakt je ten, že film to svému divákovi skutečně nijak neulehčuje. A když si člověk odmyslí všechny ty blbinky s formální stránkou, zůstanou mu vlastně jen notoricky známé Allenovy motivy, servírované zde ve stopadesáté variaci, což se někomu může stále líbit, ale mně osobně to v tomto případě spíše jen nudilo, a vybavovaly se mi jiné Allenovy filmy, které osobně považuji za zdařilejší. Titulní postava mi navíc nebyla moc sympatická a už jsem u Allena zažil mnohem hezčí herečky v hlavní roli, takže hlavně to srovnání s jinými Allenovými filmy je pro mě asi hlavním zdrojem přesvědčení, že už jsem od něj prostě viděl lepší věci, byť možná odvyprávěné zcela konvenčně. (11.07.2021)

"Nevěřil bych, že republikánka může být tak sexy." Už dlouho jsou slyšet hlasy tvrdící, že už nějakou dobu prochází Woody Allen tvůrčí krizí. Začalo to u Darebáčku a od té doby si vždycky ty hlasy rýpnou (až na Match point), že Woodymu dochází dech. Mně to tak tedy vůbec nepřijde, z té poslední řady filmů mi jenom trochu nesedlo Cokoliv, ale jinak jsou mi ty filmy sympatické a drží si svůj styl. Když Woody natočí žánrový film, tak se strhne kritika, že by měl zůstat u svých vztahových propletenců a když se k nim vrátí, tak se všichni ozvou, že svá předchozí díla už nedožene. Melinda a Melinda nepřináší nic nového, ani nemá tolik přehnané ambice. Sice chvilku trvá než si zvyknete na vyprávění na přeskáčku a hranice mezi komedií a tragédií v druhé půlce začnou mizet, ale musím říci, že právě vzniklý tragikomický tón mi připomněl Hanu a její sestry. Scénář napsal Allen za měsíc, je to někdy trochu znát a uznávám, že dramatická linie později trochu nudí, ale to protože nemá Willa Ferrella. Jako náhrada za Woodyho se tedy opravdu vyvedl, nikde jinde jsem ho neviděl tak umírněného a díky němu se tam taky v několika momentech mihne Steve Carell. (26.10.2007)

Radha Mitchell je fajn v obou případech, nikoliv přímo Allen, který pořádně nerozvine ani jeden z nich a nejen kvůli tomu se divák cítí o něco ošizen. Z komediální alternativy předchozí tragédie Allen těží jen zpočátku a pak už se žádné překvápko nekoná, i když o svůj standard prosycený typicky vytříbenými dialogy fanoušci nepřijdou. P.S. Will Ferrell je Allenovy lepším alter egem než Jason Biggs a Scarlett Johansson dohromady, originál je ale bohužel stále jen jeden. (07.11.2008)