Melinda a Melinda

Jeden z nejslabsich filmu, co jsem od Allena videl. Napad na zpracovani jednoho pribehu jako komedie i tragedie je sice fajn a i kdyz se bez nejaky vetsi logiky tyhle dva pribehy proplejtaj, clovek se v tom neztraci. Jenze problem je, ze kolikrat ta tragicka varianta zas tak tragicka neni a zaroven ta komicka neni tak komicka, takze to oboje vypada misty prakticky stejne. Navic ani jeden z tech pribehu cloveka poradne nezaujme a nenabizi nic originalniho. Vsechno to vlasne zachranujou jen herci, paradni Mitchell, Ferrell podavajici asi nejlepsi "nekomedialni" vykon, ale i ostatni. Akorat mi tu trosku chybel samotnej Woody, kterej by se sem hodil. Celkove jsem se ze zacatku docela dost nudil, nastesti ke konci uz film drobet nabral na obratkach a nakonec to na ty 3* bude. (25.05.2008)

Scénář: Woody Allen .. Podstata života není komická. Je tragická. Na hrozné pravdě lidské existence není nic zábavného… Stačilo prvních pár minut, jen lehká vstupní konverzace, nástin a rozjetí zápletky .. no a Woody Allen mě pro tentokrát měl zcela ve své hrsti! Tvůrčí rozkol, jak pojmout jeden námět, je nám zde obrazně realizován v rovině tragické a komediální (symbol divadla). Povedené jsou obě roviny, i když tragická je svojí naléhavostí silně poutavá od začátku, ta romanticko-komediální nemá v úvodu tak slibné momenty. O to grandióznější a zcela typicky Allenovsky inteligentně vtipná je její poslední třetina. Skvělé a bohaté obsazení v každé roličce je samo o sobě dostatečnou zárukou poctivé podívané. Zvláštní vyzdvihnutí si přesto zaslouží Chiwetel Ejiofor, Will Ferrell (jenž zde dokonale zastupuje Woodyho archetyp smolařských postav) a zejména dvojitá Radha Mitchell, která zvláště svoji neurotickou polovičku zvládá perfektně. Žádná nadpozemská pecka, ale chytré, poctivé příběhy ze života nás, lidí. Lusk 85%. (29.10.2007)

V životě nemůžeš jen třít lampu a přát si. Scénáristé jsou osoby, které si s divákem mohou dělat co chtějí. A s tímhle faktem si Woody vytvořil v úvodu filmu dvě podosobnosti, charakterizující právě jeho. Vždyť právě on dokáže z jediného námětu udělat jak velmi osobní a zneklidňující drama (nezamilovaně působící vztahy jsou daleko vřelejší než ty vysněné), tak romantickou komedii plnou nervózních poznámek a zmatených uvědomění. Will Ferrell je v tomto případě velmi věrná kopie Allenova mladšího filmového já a jeho slovní kulomet přesně sedí k obvyklému shazování nechtěných konkurentů. To jen dokazuje, že se Mistr poučil z toho, že není nutné obsazovat respektované divadelní či méně známé, ale o to cennější herce a že když najde talent v představitelích čistě komerčních, dopadne to dokonce mnohem svižněji. (04.12.2007)

Konečně dostala Radha Mitchell pořádný prostor, aby se herecky trochu předvedla. Woody Allen jí dává šanci hned dvojí a Mitchell jí využívá vrchovatě. Allen se tentokrát rozhodl pro dva příběhy, které oba defakto pojednávají o tomtéž, ale jsou podávány jinými vypravěči. Tím na jedné straně vzniká dramatický, a na té druhé komediální příběh. Zároveň v tomto filmu Allen konečně našel plnohodnotnou hereckou náhradu za sebe a sice Willa Farrella, který se na sarkastické, neurotické a zmatkující Allenovo alter ego dokonale hodí. Ve výsledku dávám "pouhé" 4 jenom kůli tomu, že zpočátku ona dramatická rovina byla slabší, než ona komediální a snímek mírně zbržďovala v rozjezdu. Celkově za 4 1/2 hvězdičky... (24.03.2005)

„Ale když jsi někdo, kdo je nikdo, nechceš mít kolem sebe nikoho, kdo je někdo“ Unavená komedie unaveného režiséra, která bude svým pozvolným tahem na bránu vyhovovat postarším divákům. Je zvláštní, že jsem instinktivně napsal „komedie“, neboť by mělo jít o dvě verze (komedii a tragédii) téhož příběhu, jež si – po vzoru Dannyho Rose z Broadwaye – vypráví u stolu v restauraci partička newyorských intelektuálů. Jenže čára dělící komedií a tragédií není dost výrazná, v obou příbězích jsou momenty vtipné i méně vtipné (ty především) a momenty zcela vážné. Už samotná struktura vyprávění je pochybná a občasné stmelování jednotlivých scén za využití komentáře „vymýšlejícího“, působí zoufale. Myšlenka o vzájemné determinaci tragického a komického a jejich neoddělitelnosti by jistě šla odprezentovat šikovněji. Občasné úvahy nad životem, který je krátký a o ničem, jsou příliš násilné, jen aby se neřeklo, že Allen natočil banální vztahovou (dvoj)historku. Kdyby to natočil jiný režisér, méně zvučného jména, do kin by to nejspíš šlo pouze kvůli hereckým výkonům. Radha Mitchell zde poprvé dostala roli rozsahem odpovídající jejímu talentu a z příležitosti, která by se nemusela opakovat, vytřískala maximum. Obě Melindy dokázala řadou jemných nuancí odlišit, je přirozená, vtipná, milá… no prostě úžasná! Miniskupinu pohledných hereček doplňuje francouzsky půvabná (to není urážka) Chloë Sevigny a Amanda Peet. Roli, na kterou je sám již příliš starý, svěřil Allen Willu Ferrellovi a také v tomto případě měl šťastnou ruku. Scény s Ferrellem, jenž vystřídá podstatně míň šklebů, než je u něj obvyklé, patří k těm zdaleka nejzábavnějším z celého filmu. S trochou nadsázky, dalo by se napsat, že je Allenem lepším než Allen. Melinda a Melinda, ač není prostá pár pěkných momentů, v mých očích do puntíku naplňuje hlášku ze sebe samé: „Nemohla jsem se rozhodnout mezi klavírem a cellem, takže hraji mizerně na obojí“. 65% Zajímavé komentáře: nunka, Wormboy (03.09.2007)