Klíč k vraždě

Poměrně poutavý kriminální příběh s dobrým tempem děje a zaplétáním a zajímavým leč ne zcela originálním scénářem, oceňuji práci kamery a střih, i když to mohlo být ještě lepší, děj mne celkem upoutal, konec se mi však již tak nelíbil, není moc povedený. Přesto po delší době mírný nadprůměr kriminálek. Hodnocení: 75 % (08.04.2009)

Obsahuje to všechny základní ingredience dobrého thrilleru: zločin z minulosti; vražda ze současnosti, jejíž nitky vedou k ústřední postavě; městskou atmosféru (v tomto případě osvědčené noir město San Francisco) a kupu podezřelých. Jenomže v tomto případě se jedná o ženský thriller, tudíž to je hlavně o tom, jak chtějí všichni muži s hrdinkou spát, jak jim ona nevěří a jak to mají ženy u policie těžké. A když nakonec dojde k odhalení totožnosti zabijáka, je to ta druhá nejočekávanější varianta, která diváka, zběhlého ve sledování Obvyklých podezřelých a Vřískotů, nemůže absolutně překvapit. (13.05.2005)

Jessica je policejní Einstein, kterého netrkne, že pokaždé, když se napijje - což dělá každý den po práci - padne náhle jak podťatá, přičemž si nepamatuje předešlou noc, že by teda v pití mohlo něco být. Probírá se až ráno zprávou o mrtvole, z které se vždy vyklube její "známý". A přestože ona je navenek chladná a drsná, uvnitř ranec nervů a materiál pro psychiatra, film tyto vlastnosti nemá, naopak je velmi fádní a na detektivku velmi nevzrušující. (30.07.2005)

Obvykle si půjčím detektivku, když vím, že intelektuálně víc nezvládnu ( třeba po denní fajrotě), nebo když mě ji někdo vážně doporučí, nebo když si přečtu kontroverní názory na ni. Teda pardon, thriller si půjčím. Klíč k vraždě je totiž asi thriller, či co. A musím podotknout, že tentokrát jsem zůstala rozladěna (ale jaksi bivalentně). Děj se totiž snaží hrát si na sondu do hlubin rozladěné duše policajtky (velmi povrchně podotýkám), čímž se stává velmi fádním, klišovitým a naprosto předvídatelným, prostě je scénáristicky nezvládnutý. Ale i přesto mě tenhle film dokázal trochu namlsat, načež mě vzápětí přesvědčil, že jsem opět američany příliš přecenila. A proč ... vizuálno, hudebno, herečno. Ona totiž hned první scéna je velmi -jak to říci pregnantně- etérická, režijně velmi povedená, hudebně výtečně zvládnutá... A najde se jich víc (návštěva baru, sem tam nějaká ta chlast párty). Takže jsem si nakonec kladla otázku, proč vlastně vznikají taková dílka??? Vždyť nedokážou nadchnou nikoho. Částečně jsou povedená (po stránce formální), dějově jsou příšerná, ale ve skutečnosti nejsou tou klasickou podprůměrnou masovou zábavou. Vidím v tom trochu tendenci přežívajícího systému Hollywoodu (asi, aby práce nestála). Na nudný a nepovedený scénář jsou nasazeni známější obličeje herců a výteční řemeslníci (v minulosti s tendencemi uměleckými), jako třeba pan režisér (Quils a Nesnesitelná lehkost bytí přeci nejsou jen ledajaká díla), nebo jazzman Mark Isham, který dělat soundtrack. Suma sumárum u mě tohle všechno evokuje jiný "skoro nepovedený" počin z poslední doby - Zloděje životů (ta hudba od Glasse především). Dokonce nelze říci, že by film zásadním způsobem ničily herecké výkony, ba naopak já jim to docela zbaštila i se stupidními dialogy a psychedelicky se opakujícím dějem (viz ztřískat se až do němoty s pomocí rohypnolu, sam tam někoho vojet a pak eventuelně kuchnout). (05.08.2005)

Podivný film. Přesně jako název, je to překroucené moc. Policajtka, která nepozná ani to, že ji pětkrát nasypal někdo do vína Rohypnol je těžko uvěřitelná, místo překvapujících zvratů a napětí na mě film nefungoval a dostavila se jen zívačka. Film se zpočátku snaží rozhodit vaše mínění a v půlce si opravdu nejste jistí, zde honba za vrahem není zbytečná, ale lepších krimi filmů tu jsou mraky. (29.01.2005)