Pohrdání

Oficiální text distributora psal nejspíš člověk, který se vyzná ve filmu asi jako můj praprapraprapraděd, který zemřel v roce 1885. Paul totiž není ani tak filmař, jako spíš spisovatel. Klesající respekt své dosud milující ženy neztrácí ani tak se stoupající kariérou a s úrovní filmů, ke kterým píše scénáře. Je to spíše tím, jak málo projevuje svobodnou vůli a tím, s jakými lidmi na filmu spolupracuje (těch důvodů by se našlo víc). Hudba byla příliš sentimentální, stejně jako Godard, jemuž vzkazuji: Nebuď tak sentimentální, každou vteřinu někdo vybouchne. V průběhu filmu se Godard taky dost opakuje. Největším kladem tak je Fritz Lang, se kterým muselo být hodně obohacující spolupracovat. (06.02.2009)

Když Godard prohlašuje, že film neměl nikdy vzniknout, je to stejný výkřik do tmy jako když Lennnon tvrdil že nenávidí Abbey Road. Možná za tím není nic jiného než studená večeře a tichá domácnost. (V hlavní ženské roli není obsazena očekávatelná Karina ale sexbomba BB, která nakonec vybuchla u godárdů v ložnici)._____Možná jsou za tím skutečně kontroverze mezi americkým komerčním pojetím filmu a uměleckou svobodou, kdy se ústupky produkci autor umělecky dostává do podobné situace jako hlavní mužská postava z předlohy Alberta Moravii._____První Godardův barevný film s trademarkově experimentálními prvky, promyšlenou mizanscénou, skvělou kamerou i nadčasovým obsahem lze celý sledovat se zatajeným dechem. Film byl avantgardou před půl stoletím a je jí i dnes, takže vnímavý divák bude nakonec u konce s dechem. Vysoce doporučeno. Produkce: Compagnia Cinematografica Champion (04.11.2020)

V skratke k jednej ploche rozprávania: Kľúčom otvárajúcim dvere k mnohoznačnej podstate tohto Godardovho filmu (ktorý, ako je preňho i ďalších tvorcov nouvelle vague typické tematizuje samotný povrch a teda filmový jazyk - ono „ako“, ktoré je tu naďalej rozvíjané do vnútorného metafikčného rámca príbehu scenáristu) je, zdá sa, farba. Výrazná umelecká výtvarná stránka sa v každej scéne a sekvencii dočkáva jemných obmien v kontrastnej farebnosti prostredia a šiat, ktoré postavy nosia. Jednotlivé farby pritom zastávajú rolu nositeľov určitých významov a emócií, ktorá sa však neprestajne mení a vytvára tak dynamický systém, kde je potrebné variabilné detaily interpretovať na základe vyznenia, vzťahov a vnútorného napätia jednotlivých precízne aranžovaných momentiek zo života jedného partnerského vzťahu („posteľová“ scéna z úvodu, ktorú postupne napĺňa modrý, biely a červený filter býva vysvetľovaná ako francúzska trikolóra, iné výklady to zasa spochybňujú). Ona mnohoznačnosť v kontraste s jednoduchosťou prisudzovanou príbehu a predlohe, ktorú samotný Godard s úsmevom označil v podstate za lacný romantický brak, ale po predchádzajúcich finančných problémoch potreboval látku odobrenú štúdiom, tak vlastne odráža mnohorakosť a komplikovanosť skutočného života. A čo viac si od filmu ako umeleckého diela priať? 80%_____P.S.: Pôvodne som hodnotil slabšie vplyvom okolností, ktoré so samotnou snímkou nemajú nič spoločné, ale po zrelej úvahe ho mením na spravodlivejšiu známku. (18.05.2015)

... z marn/iv/osti mámivého p/r/ožívání. Kostýmy předstírání v partnerském představení. Provokuje, zlobí, hraje si, vrhá se do obrazců, románků imaginací. Nahá, měnící se v barevných clonách, v erotických polohách, jinak. Modelka - panenka, vdaná paní. Má takt. Mate svými akty ale i tak. Nakrátko, nadlouho. Tu v letních šatičkách, tu v hebkém župánku, vleže jen tak stvořená, pózuje vlněnému "beránku." Dává se na odiv na dotek dovolenkovému vánku. A pak se v ní vyznejte, v bohyni, v nostalgii mladého věku silně smyslné Venuše blondýny, mořské panny Sirény, báječné Brigitty, horkého zboží doby. Protagonistce intelektuálního snažení. Těle "ve službách" umění... Na vaše myšlenky, pane Godarde. Viděné perly, skrytě rozprostřené za samotným dialogem, které nelze pustit k vodě. (22.04.2018)

Byl jsem uchvácen a hlavně po celou dobu ponořen do velice zvláštní atmosféry snímku. Oslnivá Brigitte Bardot je hlavní vizuální magnet filmu. K tomu všemu chytré dialogy ale bez větších emocí. O ty se na druhou stranu stará neskutečná, několikrát se opakující ústřední skladba, která ve mě ke konci vzbudila prvotní pocit, že se koukám na něco výjimečného. A taky, že jo. Godard je génius, natočil jednoduchý film a skryl do něho tolik krásy a myšlenek, že s jeho rozebíráním se může strávit pěkně dlouhou dobu. Ten pocit bezmoci při jedné ze závěrečných scéně nezapomenu už nikdy. (28.11.2017)