Vamos a matar, compañeros

Lehce zběsilá , chvílemi až lehce ztřeštěná, westernová jízda zasazená do prostředí mexické revoluce s opět ( jak jinak) lehce dokonalou hudbou "M". Lehce potrhlý Franco Nero, lehce přitroublý Tomas Millian, lehce šílený Jack Palance, lehce naivní Fernando Rey a lehce grandiozní křivák Jose Bódalo, tihle všichni se vaří v kotli Corbucciho vynikajících špaget. Lehce dokonalý film ! (24.11.2013)

Při sledování tohoto, musil jsem (kvůli ústřední dvojici) myslit na Leoneho Hlavu dolů (Kapsy plné dynamitu). Tam evropský revolucionář revolucionuje neuvědomělého mexikánského vesničana, zde mexický revolucionář revolucionuje evropského obchodníka zbraněmi. Nevím však, zda skeptický film Leoneho byl odpovědí na toto Corbucciho agitačně - revoluční dílko. Každopádně je Leone (opět) znatelně lepší, ne tak prvoplánovitý. Jinak je toto napínavý kousek s mnohou akcí, příslušnou hromadou mrtvol a slušnými, t. j. žánru odpovídajícími, hereckými výkony. (19.05.2013)

"Můj táta čistil hajzly ve Španělsku. Přišel sem s velkejma nadějema. Chtěl, aby se v Mexiku za záchody platilo." Satirický špageťák z tolik oblíbené vlny revolucionářsky uvědomělých z období revoluce v Mexiku. Ovšem po více než solidním rozjezdu to na dlouho ztrácí dech; a ostatně i ten osvěžující sebeshazující nadhled. Druhý dech to totiž chytí až během stylové finální třetiny (vesnice versus Nero s kulometem bránící mexického Gándího²) a to už je pozdě. Hluché výplňkové pasáže tak zachraňuje jen Ennio, který to sice tentokrát také trochu odflákl, ale chytře si vypomohl chytlavým levičáckým titulním songem, který se tu (nad)užívá kde může. (26.01.2013)

Kosení mexičanů po desítkách. No proč ne, když hlavní hrdina vždycky narazí na volný kulomet v tu správnou chvíli. Průměrné béčko s nic moc hudbou sráží patetická a moralizující závěrečná půlhodinka. Dobro zvítězilo, zbloudilí a chamtiví byli napraveni. Ale možná třeba v Magionu, nebo v jiném pásmu pro děti a mládež by se tenhle film prosadil. (07.07.2011)

Sergio Corbucci špageťáky točiť vedel, o tom žiadna a Companeros sú toho dôkazom. So scenárom si tentokrát veľa práce nedal, nakoľko sa s menším obmenami jedná o príbeh totožný s tým, ktorý nakoncipoval v o dva roky staršom Zapata westerne Žoldnier. Súhra hereckej dvojice Franco Nero - Tomas Milian, občasne dopĺňanej postavou záporáka v podaní charizmatického Jacka Palancea však funguje výborne a Companeros najmä vo svojej druhej polovici naberú grády aj čo sa akčných sekvencií týka. Jediné, čo ma tu mierne sklamalo bol soundtrack. Od spolupráce dvojice uznávaných fachmanov Ennio Morricone & Bruno Nicolai by človek očakával vznik poriadneho evergreenu, chlapci sa však tentokrát nepretrhli a použili akýsi druhoradý hudobný motív, zrejme uložený na horšie časy na dne pracovného stolíka. (07.02.2018)