Režie:
Věra ChytilováKamera:
František VlčekHudba:
Miroslav KořínekHrají:
Dagmar Bláhová, Jiří Menzel, Jiří Kodet, Evelyna Steimarová, Nina Popelíková, Bohuš Záhorský, Jiří Lábus, Jana Synková, Kateřina Burianová, Jitka Nováková (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Film Hra o jablko režisérky Věry Chytilové se pokouší komediální formou zachytit podstatu neustálého sporu mezi mužem a ženou a zároveň najít odpovědi na otázku, do jaké míry je možná hra s lidskými city a kdy a jak přestává být hrou. Hrdiny příběhu jsou porodník dr. John, svobodný muž po třicítce, v soukromém životě značně sobecký, a mladá zdravotní sestra Anna Šímová, která vzdor svému na pohled ztřeštěnému chování má k životu mnohem odpovědnější přístup. John k dívce naváže, jako před tím k tolika jiným, povrchní vztah. Jeho hra na lásku se však tentokrát obrátí proti němu. Když se pokusí napravit svou chybu, je už pozdě. Lze si totiž hrát v životě, ale nelze si hrát na život. Proto na Johnovo: "Ale já už si nechci hrát" Anna odpoví: "To je škoda, my právě hledáme někoho, kdo to umí". Motiv jablka, provázející příběh, je symbolem poznání charakteru lidí, symbolem ovoce lidského konání i symbolem plodu lidské lásky - dítěte... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (124)
Je úžasné sledovat, jak Věra Chytilová předběhla (českou) dobu a ve filmu pokládá otázky, na které mnoho lidí tehdy neumělo ani pomyslet. Trochu nervní snímek, paní režisérka ráda a často diváka zneklidňuje a k tomu všemu předkládá řadu nesympatických mužských postav. Není to objektivní, to ale ani nemusí. 70%. ()
U tvorby Chytilove jde temer vzdy nametem poznat, ze film natocila zena. Jeji zpusob zpracovani je ale natolik osobity, ze by me zenska v rezijnim kresle nikdy nenapadla (pokud bych neznal jine jeji filmy). Hra o jablko je film o vztazich, osobne me ale moc nezaujal, Menzel ve sve roli je nevyrazny. Na rozdil od vyborneho Kodeta, ktery bohuzel nedostane takovy prostor. Zabery z porodniho salu byly pro me desive a musel jsem odvracet hlavu:-). ()
Nekonvenční, ale typicky chytilovsky defektní snímek s několika sžíravými pohledy na smysl lidského bytí. Chytilová ukazuje pouť životem jako cestu Očistcem, kdy prvotní hřích je alfou, jež definuje náš život a nejprve je třeba jej smýt, postavit se démonům a pak teprve okusit poznání (Ráj obráceně?). Neexistuje nic jako nevinnost dětství, zrození je Peklo bolesti, krve a slizu a pro každého se otvírá jeho vlastní Pandořina skříňka s démony. A stáří? Stáří je jen odrazem předchozího života, nepřichází moudrost, ale jen pasivita a neochota čímkoliv se zabývat (excelentní Bohuš Záhorský). V Očistci produktivního (opravdu?) života nás pak čekají jen démoni z oné Pandořiny skříňky pojmenovaní lež, přetvářka, falešná morálka, nuda, vyhoření, nezodpovědnost a mnoho dalších, s nimiž je třeba svádět boj nebo jim stále a znovu podléhat. Ale někdy může, ale nemusí, vylétnout i naděje. Kousek pozitivismu, který mě v závěru u jinak cynické autorky vcelku mile překvapil. "Největších chyb se dopouštíme sami na sobě a nejsmutnější je, že většinu z nich se ani nesnažíme řešit" Skvělé pro nonkonformisty a deformované (deformita myšlena jako odlišnost, nikoliv zrůdnost). Pro nedeformované a z pohledu Chytilové buď pokrytce, blázny či sprostě řečeno konvenční masy, neuchopitelné. A pro mě? Inu, ta holka je holt krapet jiná, že? Tři. ()
Co bych za to ve svých třiceti letech dal, kdyby se kolem mě bláznila taková ženobytost s tváří Dáši Bláhové, jako byla Anna. Jenže mechanika pohybu mužů a žen má stejné zákonitosti, jako ta planetární. Takové ženy přitahují zmetci. Nejspíš jim ty nevěry a podrazy, neochota se vázat a zdomestifikovat signalizují, že jde o exkluzivní zboží. Jenže pravdou je, že jsou to jen shnilá jablka. Přiznám se, že mi byla postava Johna protivná....ale nemůžu Chytilové zazlívat, že mnohé muže vidí právě touto optikou. Sobecký, sebestředný a nechápající prevít, který bere ženy jako uspokojovatelky a později chrličky dětí. I proto rozumím těm nepříjemným záběrům z porodů, zvukům sténajících žen... . Ale tvůrci tady ženám nenadržují. Postava nevěrné manželky zosobňuje ženy chycené v pasti manželství a své sobeckosti. A vlastně i Anna se stala obětí svých her, protože byla příliš mladá, aby pochopila, že....muži ženám většinou nerozumí, že hrají podle jiných pravidel a hlavně...za výhru považují něco úplně jiného, než většina žen. Ženy Chytilové jsou opravdu jako z jiné planety. Ukazuje je v celé své kráse a mystickosti, která z nich často vyprchává soužitím s mizernými muži. Myslím, že i o tom tento film je. Komedii jsem v tom nezahlédl, v mých letech něco objevného taky ne, ale z Dáši/Anny jsem nemohl oči spustit. A rozhořčení, že si vyhlédla takového pazgřivce, se taky dostavilo. Takže dobrý. PS: mnohokrát jsem se vymezil vůči moderní podobě feminismu, protože mladé aktivistky, štěkny mají plná usta rovnostářství a v tom zápalu se připravily o ženskost. Chytilová pomáhá nám mužům pochopit, že ženu není možné držet v zajetí vztahu, že děti nejsou rukojmí a že pokud se rozhodne stát muži po boku, je to dar. Často velmi nedoceněný. To dělá z Chytilové vic, než jen režisérku, ale i arcifeministku, která na to jde velmi chytře. ()
Nejde o komedii, divák se za celou dobu skoro nezasměje, nýbrž satiru. Tento film je primárně o vztazích-přišly mi poněkud mdlé (myslím tím na někoho, jako je paní režisérka) a vykreslení charakterů obou pohlaví- ty mužské (hlavně John) jsou na rozdíl od těch ženských docela nezvládnuté. Menzelova postava sice celkem baví, ale je to jen figurka, ne živý lidský hrdina. Se Šímovou je to už podstatně lepší (a ne, nepíšu to kvůli scéně u ohýnku). Celkově mi přijde, že film zůstal někde na půl cesty, nebo jako zástupce pánské části publika tam nejsem schopen najít to co dámy (nepopírám), takže to vidím na průměr. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (21)
- Podle vlastních slov měl hlavní roli hrát Bronislav Poloczek. Režisérka Chytilová ho ovšem vzala k porodu a Poloczek scénu nezvládl a zvracel, a tak bylo po roli. (sator)
- Podľa jednej z verzií sa Chytilová mohla vrátiť k filmovej réžii vďaka svojmu potenciálu oživiť klesajúci záujem domácich divákov (aj zahraničných festivalov) o československú tvorbu. Podľa iného výkladu išlo zo strany vedenia filmovej výroby o reakciu na vyhlásenie roku 1975 Medzinárodným rokom ženy. Nový film známej filmárky mal poslúžiť ako doklad, že aj v socialistických krajinách môžu umelkyne slobodne tvoriť. (Raccoon.city)
- Natáčení probíhalo na Liberecku a v Loděnicích. (M.B)
Reklama