Hra o jablko

Co bych za to ve svých třiceti letech dal, kdyby se kolem mě bláznila taková ženobytost s tváří Dáši Bláhové, jako byla Anna. Jenže mechanika pohybu mužů a žen má stejné zákonitosti, jako ta planetární. Takové ženy přitahují zmetci. Nejspíš jim ty nevěry a podrazy, neochota se vázat a zdomestifikovat signalizují, že jde o exkluzivní zboží. Jenže pravdou je, že jsou to jen shnilá jablka. Přiznám se, že mi byla postava Johna protivná....ale nemůžu Chytilové zazlívat, že mnohé muže vidí právě touto optikou. Sobecký, sebestředný a nechápající prevít, který bere ženy jako uspokojovatelky a později chrličky dětí. I proto rozumím těm nepříjemným záběrům z porodů, zvukům sténajících žen... . Ale tvůrci tady ženám nenadržují. Postava nevěrné manželky zosobňuje ženy chycené v pasti manželství a své sobeckosti. A vlastně i Anna se stala obětí svých her, protože byla příliš mladá, aby pochopila, že....muži ženám většinou nerozumí, že hrají podle jiných pravidel a hlavně...za výhru považují něco úplně jiného, než většina žen. Ženy Chytilové jsou opravdu jako z jiné planety. Ukazuje je v celé své kráse a mystickosti, která z nich často vyprchává soužitím s mizernými muži. Myslím, že i o tom tento film je. Komedii jsem v tom nezahlédl, v mých letech něco objevného taky ne, ale z Dáši/Anny jsem nemohl oči spustit. A rozhořčení, že si vyhlédla takového pazgřivce, se taky dostavilo. Takže dobrý. PS: mnohokrát jsem se vymezil vůči moderní podobě feminismu, protože mladé aktivistky, štěkny mají plná usta rovnostářství a v tom zápalu se připravily o ženskost. Chytilová pomáhá nám mužům pochopit, že ženu není možné držet v zajetí vztahu, že děti nejsou rukojmí a že pokud se rozhodne stát muži po boku, je to dar. Často velmi nedoceněný. To dělá z Chytilové vic, než jen režisérku, ale i arcifeministku, která na to jde velmi chytře. (27.12.2023)

Vztahy mezi lidmi, muži a ženami, kamarády, rodiči, dětmi, emoce, životní příběhy, psychologie různých typů postav..., to všechno se dá nejlépe zobrazit právě v nemocničním prostředí. Vzniká ovšem tolik filmů a seriálů právě z nemocnice, ale v žádném nejsou tyhle věci ukázány tak dokonale, jako právě ve Hře o jablko. Tolik režisérů se pokouší ozvláštnit své filmy i po střihové stránce, přitáhnout divákovu pozornost co nejzajímavější obrazovou i zvukovou střihovou skladbou, tak dobře jako Chytilové (zejména úvodní scéna na porodním scéně je vážně dokonalá) už v sedmdesátých letech se to podaří málokomu. Každý režisér se snaží o zajímavé nápady, chytlavé vyprávění, přirozené vedení herců - prostě o co nejlepší film, tahle režisérka má tohle všechno v sobě jaksi přirozeně. Takový cit pro režii, jako má ona, se jen tak nevidí. (17.08.2010)

Takhle že by měla vypadat za socialismu morálka? Paní Chytilová už tímto filmem potrápila soudruhy a měla štěstí, že jí film nestrčili do trezoru. Hra o jablko je první " normálnější " snímek ve filmografii Věry Chytilové a už jasně udává svůj nezaměnitelný rukopis a témata, jaké rozehrávala už v Sedmikráskách nebo třeba v Ovoce stromů rajských jíme. Roli naoko ztřeštěné, přitom zodpovědné Aničky si zahrála krásná Dáša Bláhová - její kukuč je roztomilej a prsa, která odhalí jsou překrásná. (25.11.2016)

Hodinu a pol sa riešia interpohlavné problémy, kto s kým spáva, kto s kým skončí, kto s kým bude mať dieťa. Do toho občas vidno nejaké kozy, odvážne zobrazené pôrody a všade sa zakotúľa symbolické jablko. Kto by to nepochopil, tak pre toho je spomenuté aj v názve. Pomerne neznáma Chytilovej ambiciózna sonda do moderných duší, ktorá by si zaslúžila častejšie opakovanie v televízii, aby sme sa mohli utešovať tým, že nie všetky nešváry modernej doby sú iba záležitosťou súčasnej vzťahovej povrchnosti, ale skôr ľudskej prirodzenosti. Len ten jej štýl mi nie vždy sadne... (03.02.2014)

Chytilová je pro mě těžký oříšek. Hru o jablko jsem viděl mnohokrát po kouskách, dnes konečně celou. Rukopis režisérčiných filmů je mi znám, obsah tohoto jsem objevil dnes. Příběh záletného doktůrka, kdy padne kosa na kámen, zodpovědnost,  vztahy. Semtam zajímavé, občas vtipné, někdy příliš naturalistické. Jiná díla autorky jsou mi bližší. (28.01.2024)