Skřítek

Tak jsem se včera koukla na Skřítka. Říkala jsem si i předem, že to možná bude divné. Film, kde se vůbec nemluví, maximálně se vydávají citoslovce a podivné pazvuky prostě nemůže být dobrý. Může být zajímavý, ale dneska se prostě nedělají filmy, které jsou němé, takže na to lidi nejsou zvyklí a ani se jim to nelíbí. Ono jako pokus to možná bude dobré, ale jinak podruhé bych to už nepraktikovala. Sice třeba hned první scéna se mi docela líbila, ten příběh až na debilní happy-end taky docela dobrý, ale jinak byl film spíše nuda. Mi to připadalo jako experiment, navíc tou délkou byl film až nudný. Zkrátila bych to na 30, max 45 minut, to by bohatě stačilo... (26.06.2013)

Brutálne švacnutá groteska, ktorá síce miestami veľmi bystro paroduje dnešnú spoločnosť a uťahuje si z nej najdrsnejším spôsobom, predsa na to však používa niekedy až príliš primitívny humor. Zo začiatku som prekvapene pozerala, čo je tento film zač, potom som si zvykla a pomaly sa začala aj smiať. Napriek tomu je dojem z filmu trochu rozpačitý a aj keď som sa zabavila, nemôžem mu dať viac než 2 hviezdičky a nepredpokladám, že si ho ešte niekedy pozriem. (29.08.2005)

6/10 - Jelikož mám Pražskou pětku rád a povídka Směr Karlštejn je po Na brigádě! má nejoblíbenější, na Skřítka jsem se docela těšil. Po jeho zhlédnutí z něj mám ale smíšené pocity a je to asi tím, že groteska coby celovečerák je daleko nevděčnější - co bylo vtipné a osvěžující u krátké Směr Karlštejn, může se změnit u devadesátiminutového snímku v nevyrovnanost a občasnou nudu... Vzhledem k tomu, že Vorlův novější film Gympl jsem viděl dříve, bavilo mě pozorovat, jak určité prvky Vorel použil i v Gymplu (zejména vše, co se točilo kolem Vorla mladšího). Takže dávám tři a je mi to líto, ale tentokrát nemohu jinak. (28.12.2008)

Škoda, že většina dobrých momentů je soustředěna pouze do expozice. Postupně satiru a ironii nahrazují obludarizující záběry z jatek a nezajímavá manželská krize. Při druhém sledování jsem si u závěru filmu uvědomila, že se vlastně koukám na jakýsi sentimentální těžkopádný dojezd, ve kterém se není čemu smát ani nad čím plakat nebo skřípat zuby. Což je velká škoda, protože film obsahuje spoustu dobrých ironizujících nebo mysteriózních náznaků, nic ale není dovedeno do konce. Vorel pořád zraje a už teď můžu říct, že se těším na jeho majstrštyk. (19.11.2006)

Nejedná se přímo o film, ale dle mého názoru zde jde jen o jakýsi experiment. Experiment, který měl ukázat jak se zachovají lidé po shlédnutí „celovečerní filmové grotesky“. Tomáš Vorel asi věděl co dělá, protože ač jsem to ani tak nečekal, tak se mu docela zadařilo. Film (experiment) rozhodně nepatří k nějakému odpadu, či něčemu podobnému. Režisér se snažil celou dějovou linku vyjádřit jen pomocí obrázku – bez zvuku. Jednoduše se vrátil o to jedno století v čase nazpět, kdy se točily němé, černobílé filmy, kde se veškerý děj jinak než pomocí obrazu vyjádřit nedal. Za to tedy poklona. Dále chválím také pěkné dobarvování instrumentálním podkladem hudby MIGu 21, který si občas poslechnu a do tohoto filmu se hodí znamenitě. Přímo jako groteska, jak si tvůrci myslí, bych to nenazýval. Groteska má být plná GAGů, a jeden navazovat na druhý aby divák nestíhal popadat dech, což se zde příliš nepovedlo. Občas se člověk zasměje, to ano, ale natýrav dílo groteskou mi přijde poněkud přehnané. Ačkoliv by si někdo mohl myslet že cpaní takovýchto filmů do dnešní doby je blbost, já zastávám spíše názor opačný. (26.10.2005)