The Jester and the Queen
Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jan MalířHudba:
Jiří BulisHrají:
Bolek Polívka, Chantal Poullain, Jiří Kodet, Vlastimil Brodský, Jiří Pecha, Vladimír Leraus, Marie Rosůlková, Gustav Nezval, Jiřina Steimarová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Hradní kastelán se ve svých divokých snech proměňuje v opovrhovaného, ponižovaného šaška, jehož deptá panovačná královna. Režisérka Věra Chytilová si tu pohrává s téměř dokumentárním vylíčením "reality" a divadelně stylizovanými vizemi, v nichž vládne červená barva. Námět poskytla stejnojmenná divadelní hra Bolka Polívky, jejíž podobu však režisérka často přesahuje, zvláště pak k satirickému vyhrocení, v němž nahlíží naši nedávnou minulost, ztrapnělé poklonkování před mocnými a bohatými tohoto světa. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (104)
„Je to už dlouho, co musím bavit, ačkoliv mě to nebaví...“ Je to skutečně už déle, asi tak 5 let, co jsem tenhle film viděl poprvé, vůbec jsem tenkrát nepobral jeho smysl a narozdíl od jiného vysoce stylizovaného podobenství Věry Chytilové Ovoce stromů rajských jíme jsem se tady (snad kvůli minimu scénické hudby) ani v čistě pocitové rovině nedočkal silnějšího zážitku. S odstupem pár let jsem se dočkal překvapení, protože najednou připraven jsem v Šaškovi a královně od počátku plně vnímal i výraznou vztahovou rovinu, rozvíjející otázku manipulace, nadvlády, využívání, v protikladu k vynucené poslušnosti na straně podřízeného. Což jsou témata, která zde Chytilová poměrně chytře zabalila do divadelní hříčky předvedené na plátno s excelentní výtvarní stránkou, a zakomponovala do toho i nejednu hořce vtipnou politickou narážku na tehdejší dobu nebo národní minulost („Jsou tady Němci, bude se zase střílet!“). Vedle skutečně neobyčejných stylizovaných kreací poslušného šaška Bolka Polívky a démonické královny Chantal Poullain je pak určitě zajímavé sledovat v jednotlivých výjevech i zmíněná rozehraná témata v rámci trojuhelníku německého krála (výborný Jiří Kodet !), francouzské královny a českého šaška, přičemž v jedné chvíli se tu situace ve věci mocnosti a podřízenosti v rámci hry i nečekaně obrátí. Rovněž originální je nepochybně i propojení současností s klasickým středověkým příběhem, nebo mysteriózní vyvrcholení propojující v závěru sen a skutečnost. Spomezi domácí tvorby 80. let jde dle mého názoru určitě o jeden z nejpozoruhodnějších artových snímků, byť některé dlouhé pantomimické pasáže byly pro mě občas náročněji ztrávitelné a celý film mírně zdlouhavý, abych dokázal být plně nadšen po celý čas. Ale tak co už, jak říká jeden ze štamgastů přímo v tomto filmu, když už není pivo, pořád máme alespoň ten rum. :o) [75%] ()
Přes několik pokusů, dnes už je zřejmé, že marných, mě filmové zpracování Věry Chytilové neoslovilo. Lezlo mi to na nervy. Dvě za Bolka. Jeho pohybové výrazové prostředky jsou parádní. ()
Pozoruhodný, vizuálně opulentní převod kongeniálního divadelního představení Bolka Polívky a Chantal Poullain. Silně a nezvykle působí "těkavá" kamera stejně jako barevně výrazné a fantaskní kostýmy. Podobně jako hirnlego jsem film viděl kdysi před mnoha lety jako malý kluk a zažral se mi velmi hluboko pod kůži. Až o mnoho let později jsem vidět přímo divadelní představení (ze záznamu ČT) a opět jsem byl nadšen. Nyní se ty dvě vzpomínky novým shlédnutím filmu spojily a musím říci, že můj původní dojem se potvrdil jen z části. Divadelní představení hodnotím přecejen výš a nově doplněný "současný" děj mi připadá místy poněkud jalově zahraný (vítání hostů, ožralý myslivec, atp). Na druhou stranu oceňuji to, že se Chytilová pokusila převést divadelní představení tvůrčím a zároveň ryze filmovým způsobem, přičemž kontakt s publikem v divadle nahradila (respektive, možná šlo o nápad Bolka Polívky, který na scénáři spolupracoval) kontaktem s "realitou", s níž se střetávají snové vize. Excelentní je herectví Chantal Poullain i Bolka Polívky, kterým rozhodně nechybí obrovské nasazení, silný výraz a bezprostřednost. Škoda, že roli manžela nehrál nějaký skutečný Němec. Jiří Kodet se sice snaží a například scéna na posedu je skutečně výborná, ale kromě toho, že evidentně vůbec neumí německy má i dosti příšerný přízvuk, což vedle vybroušené francouzštiny Chantal Poullain působí zvlášť markantně. Také herecký výkon Vlastimila Brodského je poněkud nevýrazný. Působivé jsou zato "kulisy" hradu Švihova, kde se drtivá většina filmu natáčela (Kromě toho spatříme také scény točené v nádvoří a ochozu hradu Zvíkova). Celkový dojem: 85% ()
For ME 74% ()
Divadelní hru jsem naneštěstí ještě neviděl. K filmu jsem přistupoval s jistými rozpaky, které však byly po pár okamžicích zahnány do kouta. Hodně se v jeho souvislosti (a vůbec Šaška a královny jako celku) hovoří o Polívkovi, kterému jako divadelnímu herci, komikovi a hlavně mimovi role v obou jejích polohách opravdu sedla (však si ji taky pro sebe napsal, že ano), ale u mně jej o dost převyšuje Chantal - obě polohy její role jsou hereckým koncertem s graciézní artikulací v obou jazycích, uhrančivými a nenávistnými pohledy, nádherným smíchem a živočišnou (přesto aristokratickou a elegantní) erotičností sršící z každého jejího pohybu, pohledu či slova. Nádherná role pro nádhernou ženu a skvělou herečku. Dobře a nápaditě zpracovaný příběh o moci, bezmoci, lhostejnosti a potřebnosti. A Kodetův němec je fakt k popukání. "Klesám k zemi, jíž zároveň opouštím!" ()
"Sakra, teď vážně nevím, kde jsem !! Kdy je co.." ()
...je to už dlouho, co si mně osud vybral, abych dělal šaška na tomhle dvoře... Bolek Polívka a Chantal Poullain zde vizuálně dramatizují divadelní hru Šašek a Královna. Myslím si však, že Bolek ( Šašek ) zde má více tvůrčího prostoru a Chantal ( Královna ) se jen " veze " ...hrrrrej!!!! Miluji citáty, ale citovat z tohoto snímku, třeba jen Bolka Polívku by zabralo spoustu prostoru a tak se budu krotit. CITÁT : Ferry, do hospody !! Ožralej hajnej je taky borec : a to slunce, pere a pere a všichni se perou... Zajímavě vypadá i to prolínání minulosti ze současností podpořené krásnými dialogy a dramatickou hudbou. Jeden dialog musím zmínit. A to konkrétně ten, kdy na scénu přichází paní Maňasová. KRÁLOVNA ( Chantal ) - zabít !! JÁRIN - No to snad ne, to je paní Maňasová. Dobrý den, to nebylo na vás, to bylo na střevlíka. MAŇASOVÁ - On vás Járin ochrání, to von umí, on je šikovnej, jó to jó. JÁRIN ( Šašek alias Bolek ) - Ona vám nerozumí, paní Maňasová, ona je Francouzka. MAŇASOVÁ - To sis vybral pěknou fiflenu, Járine. Ta tě přivede do hrobu. Přebíral, přebíral až sis vybral. KRÁLOVNA - Formy ( mravenec ) Mám rád humor Bolka Polívky a viděl jsem i divadelní představení. Nedá se to srovnávat, ale oba počiny jsou podařený. Hudbu k filmu dělal Jiří Bulis. CITÁT : Tis unaven, tis unaven !!!! ()
V době ,kdy film vznikl jsem moc nechápala ,že to Věře Chytilové mohlo projít. Chápu, že dovolili Bolkovi divadelní hru, přece jen šlo o menší cílovou diváckou skupinu, ale přenos na filmové plátno..... Skvěle zabalená satira......pod maskou šaška se ukrývá tehdejší bolest národa......... ()
Netradiční dílko Věry Chytilové s Bolkem Polívkou v hlavní roli. Přiznám se, že z upoutávek na tento film jsem byla dost na rozpacích, ale po shlédnutí jsem musela uznat, že je to velmi dobré jak dějově, tak i výkon Bolka byl skvělý. ()
Film stavim výš jak divadlo, nejen zde, ale i obecně. Radši se kouknu na film než pudu do divadla. Divadlo je hlavně disciplína snobů, film je pro všechny. Šašek je věřin top, buhvíproč to ale málokdo chápe. ()
Je to už dlouho, co musím bavit, ačkoli mě to nebaví . Mám rád snové filmy a kombinaci reálného a fiktivního světa. Námět o setkání s osobou ze snů mi přijde papírově úplně skvělý. Jenže tohleto je ta svérazná Chytilová...u které si nejsem jistý, jestli jsem to dobře pochopil. Ale Chytilová pro mě dokáže být stejně tak odtažitá jako fascinující. Však snovým scénám mezi šaškem a ponižující královnou Chytilová dát pěkně hustou atmosféru, díky které skutečně mohou připomenout nějaký nesmyslný sen, jaké zažil asi každý, zároveň je z nich zřetelné to zamýšlené podobenství a souboj muže a ženy. Z hudby také místy až mrazí. Realita dokáže být pořádně reálná, zároveň si v některých momentech na oplátku ponechat tu bláznivost a některé civilnější scény (řízky) z té reálné linky jsou zase v tomto blázinci fajn osvěžení.. Polívka na vrcholu (minimálně fyzických) sil a v reálné lince zase místy příjemně nezvykle civilní mladík (v těchto částech se mi líbil nejvíce), přesto mě taky dokázal bavit i nebavit. Jeho pohybové úmění bylo tehdy na špici, ale mně ty jeho fórky stejně pořád pobavily tak půl na půl, asi mám radši jiné klauny, sám si taky někdy připadám jako takový klaun. A Chantal....určitě lepší než v Kopytem sem, kopytem, tam, ale pořád netuším, co je na ni krásného, tu by mě fakt nebavilo bavit. Přesto se podívám i na (v některých komentech vychvalovanější) komornější divadelní verzi a pak si třeba udělám větší jasno. ()
Jak tento film mohli zařadit do "Zlaté kolekce českých filmů" ? Kvůli výkonu Bolka POLÍVKY? No to je trochu málo. Jinak dějově je to zmatené, ačkoliv v jiných filmech paní CHYTILOVÉ velmi dobře rozumím. ()
Geniální podobenství v režii geniální Věry Chytilové. Odzbrojující herecké výkony Bolka Polívky, Chantal Poullain, Jiřího Kodeta, Vlastimila Brodského a Jiřího Pechy. Perfektně doplňující hudba Jiřího Bulise. Klasická, skorodokumentární kamera Jana Malíře. Věra Chytilová je nezaměnitelná režisérka (bohužel 12.3.2014 zemřela) a tenhle film, (pominu-li Dědictví), mám od ní nejradši. " Středověký šašek je potenciální kuřák...tak jako každý člověk je potenciální šašek. " Mazec hláška... ()
Ve své době to byl velký tahák. U mě umocněné, že jsem viděla představení. ()
Zabity vecer, dividlo je dividlo... ()
S Věrou Chytilovou jsem nějakou chvíli měla trochu problém, její filmy nejsou pro každého, člověk se v nich musí najít, musí jim přijít na chuť. Jednou padla moje volba právě na Šaška a královnu a musím říct - nelituji. Nejvíce se mi líbil Bolek Polívka, jeho některé kreace byly až artistické, předvedl svoje herecké umění, předvedl i svoje šaškovství, a přesto to byla úplně jiná role a herecké poloha. S Chantal se dobře doplňovali, Chytilová dodala osobitý styl, záplavu červené barvy, satiru, komiku (ale ne tu, kdy se za břicho popadáte). Šašek a královna se mi jako film líbil. ()
Před těmi víc než dvaceti lety jsem ani nezaregistroval tu (záměrně nevytěsněnou) teatrálnost, která, ač potenciálně rušivá, přirozeně podtrhuje celkové vyznění popisovaného vztahu muže a osudové ženy. Zapomněl jsem též na lehkou křečovitost projevu některých neherců i některých herců. Ale zato mi utkvěla v paměti ta atmosféra potrhlé naděje, poněkud děsivého humoru a funkční tvůrčí symbiózy dua Polívka-Poullain. Vlastně mi to, nevím proč, uvízlo kdesi v hlubokých kobkách paměti jako prastará píseň smrti. Což mi teď po letech kupodivu nepřijde nijak zvláštní. Mohl bych se zmínit o zejména v úvodu do očí bijícím protitotalitním podtextu šaškových monologů, ale sám Polívka se vyjadřuje v tom smyslu, že v té době svobodomyslně tvořit samo sebou, i bez konkrétního záměru, skoro vždy znamenalo působit dojmem satiry. Takže to vynechám. Ostatně osudový vztah šaška a královny obsahuje kromě mnoha jiných věcí i temnou podobu lásky (snad spíš potřeby lásky?), což je jev, jenž v rámci úvah o (politické) totalitě hodlám vynechat. Leda že bych mluvil o stockholmském syndromu a nebo naivitě, a to se k tomuto Chytilové filmu rovněž nijak zvlášť nehodí. Co se ale hodí dobře, je doporučit komentář uživatele Adam Bernau, jenž je v komentování Chytilové mým nedostižným šampionem. Čímžto tak činím. ()
Vo filmografii pani Very Chytilovej ide len o znesitelny priemer. Nic viac. 66 % ()
Vadila mi ta tématická rozháranost. Chytilová tady rozebírá více věcí (mocnost, podřízenost, zvláštně propojený vztah napříč staletími...), ale v případě tohohle filmu bych řekl, že méně je někdy více. Pak bych to ještě o nějakých 15 minut zkrátil, ale jinak se mi to moc líbilo a nebýt těchto mínusů, asi bych ten plný počet dal. Vizuálně je ten film totiž jednoznačně za 5* a už dlouho mě takhle nějaký československý film po téhle stránce neuchvátil. Hodně se mi zde líbila především kamera, ale i celková výprava, výběr kostýmů, střih... Skvělé zde jsou i herecké výkony a i vyvíjení děje, dokonce bych i řekl, že to měla Chytilová dobře promyšlené. Ono vůbec, celkově se mi to líbilo, jen škoda těch mnou výše napsaných mínusů, bez nich bych možná byl i nadšen. Stále si ale stojím za tím, že nejlepším filmem Chytilové je - zatím bezkonkurenčně - Vlčí bouda. 4* ()
Film s příliš vysokou frekvencí rádoby umělecko - estetických prvků. V jejich vršení se totiž ztrácí to,co mám na mých oblíbených filmech Chytilové (Kalamita, Panelstory, Kopytem sem, Faun) nejradši - ucelený obraz, zasazení, jednotný styl... Mě přišli Šašek s královnou bohužel trochu roztříštění... Možná by trochu odlehčení ve formě humoru také pomohlo... ()