Poslední dopis

Za věčného vyhrávání orchestrionu, se v jednu chvíli rozpadne celý pečlivě budovaný příběh, celé skvostně vystavěné vyšetřování. Josef Abrhám a Jan Tříska hrají výborně, ovšem Josef Somr je svým výkonem prakticky zastíní. Hraje totiž natolik dokonale, že jsem mu věřil každé slovo, gesto. Hraje totiž tak dokonale, jak by měl léty zkušený vojenský zvěd hrát! Nepochopitelný a nereálný příběhový zvrat mě velice mrzí a to i přesto, že tato scéna je ozdobou filmu, navíc opět skvostně zahranou. Jenže, proč jít dobrovolně rychle na smrt, když stačí jedna malá lež? Malá lež, jakých jsou v životě vojenského zvěda spousty... 60% (26.06.2018)

Drama o smyslu života, svědomí a pocitu viny z Velké války. Tehdy to naši filmaři uměli. Jen studio, kvalitní scénář, profesionální herecké výkony (a to včetně Františka Viceny, kterého musím zmínit). Jak může se životem zamávat taková drobnost jako poštovní známka, co? Spoiler: Spoiler: Původně mi vadil ten plán infiltrace, ale proto se to vlastně jmenuje Poslední dopis. Takže šlo o sebevražednou misi s cílem získat a předat co nejvíc informací. (01.09.2017)

Naše malé filatelistické Stezky slávy. Komorní drama z francouzských zákopů, kde vládne podezíravost, otravný zvuk orchestrionu a bolestné vědomí, že když se ocitnete ve špatný čas na špatném místě, není prostor pro presumpci neviny a moc logiky a rozumu je jen omezená.. Spoiler: Nářky směrem ke zvratu v ději se mi zdají poněkud nekorektní. Somrova postava neměla do slyšení u podplukovníka tušení o existenci důkazu v podobě známky a předtím dvakrát odmítla možnost, že by šacovala nějakého německého vojáka. Obhajovat se tímto směrem poté bylo zbytečné, jen by to vzbudilo další podezření a nakonec by stejně došlo k odhalení. V tu chvíli bylo prioritou napsat poslední dopis znovu. Korigovaný vědomím neodvratného konce a s nadějí, že bude doručen. Snad v něm nebyly zašifrované francouzské pozice a Třískův kapitán Billard nešel za pár dní taky ke zdi.. (18.08.2017)

Československý televizní film podle povídky F. Langera odehrávající se na západní frontě v roce 1917 na francouzském polním velitelství. Před místní důstojníky je předveden ztracený voják Canivet z jiné posádky, jenž je poté pokládán za německého špiona. Na základě jediného důkazu, a sice německé známky, kterou měl při sobě a jejíž existenci nebyl schopen vysvětlit, je odsouzen k nejtěžšímu trestu. Nastává velké morální dilema, zda je možné odsoudit člověka k trestu smrti, existuje-li jakákoli pochybnost o jeho vině. V hlavních rolích tohoto dramatu se představili J. Tříska, jako kapitán Billard, jehož filatelistické znalosti poskytly jediný důkaz k popravě a jenž po vyřčení rozsudku prožívá pravé morální peklo a vynikající J. Somr, jenž disponuje dle mého názoru nedostatečně oceněným talentem k dramatickým rolím, v roli tajemného Caniveta. Kromě nich můžeme v menších rolích sledovat elegantního J. Abrháma, generála F. Vicenu či nižší šarže B. Rösnera a J. Havla (ostatní vyšší důstojníci pro mě byli neznámí). Snímek určitě zaujme i závěrečným překvapivým rozuzlením, jenž má však skutečně scénaristické vady v logických souvislostech. Obávám se, že toto dílo neshledávám natolik mimořádným, v mírném nadprůměru tento snímek drží pouze výkony hlavních postav a ústřední téma dramatu. (13.10.2015)

Taky se řadím k těm, kterým se výsledná pointa zdála poněkud méně věrohodná, podobně jako uživatelům 6thSun či Stegman. Nic to ovšem neubírá na strhujících hereckých výkonech tří hlavních představitelů a na síle úvah o vině a trestu a nesmyslnosti veškerých válečných šarvátek, které přitom člověku probíhají hlavou. (01.11.2014)