Lavina

Otomar Korbelář obsazený do své klasické role tvrdého despoty, necity a workoholika. Navíc zapletený do vraždy své ženy. Neochvějná víra, že pravda nakonec vždy vyjde najevo, vede policejního komisaře k vytrvalosti, pronásleduje Korbeláře dlouho, nastraží na něj dokonce past, nelituje času ani prostředků. Chce donutit Korbeláře k přiznání. Ten tak trochu vrávorá mezi Dobrem a Zlem. Staré filmy však nekončí špatně, anebo když, tak mají alespoň optimistické poselství. Tento není vyjímkou. 70% (13.04.2012)

Tato retro kriminálna je spíše zaměřená na psychologii postav než na pátrání po zločinu samotném. Není tak působivá, jako ta podobná, ze stejného roku - "13.revír". Zaujme zde půvabná Marie Glázrová, která předvádí dobrý herecký výkon, naopak Medřická zde moc neoslní (ani moc nemůže, na tak malém prostoru). Co se týče ženských rolí, civilní výkon ještě předvedla Helena Bušová, škoda jen, že tak brzy odchází ze scény, a to jak v tomto filmu, tak ve filmování samotném. Naposledy se objevila ve filmu o dva roky později, následně emigrovala, pro českou kinematografii je to velká škoda. (12.11.2013)

OBSAHUJE SPOILER: Vcelku působivý raně poválečný film. Snaha režiséra se ovšem nemohla opřít o silný scénář, kde bijí do očí některé nelogičnosti (Oba policisté jsou naprosto přesvědčeni o nevině hlavního podezřelého pouze na základě výpovědi jeho manželky.), naivita hlavní hrdinky (Z nejlépší přítelkyně zavražděné se stane manželkou Herana a nakonec, když zjistí, že vraždil, se ho pokusí zachránit.), neuvěřitelná až nadpozemská Průchova zarputilost, kdy jde po Heranovi jako ohař. Průcha je doma spíše v heroických a (bohužel také) v budovatelských rolích. Kdyby byl film natočen o několik let pozděj, byl by mezi ostatními skvostem. V krátkém poválečném období 1946-8 však působí průměrně. (14.01.2014)

Holt Cikán není Frič, a tady je to dobře vidět, když porovnáme vedle sebe ve stejném roce uvedené tento film a 13. revír, kde dokonce také hraje Marvan, Medřická a Nedbal. První půlhodina filmu je čiré zlo. Přehrávané, patetické herectví, které pan režisér hercům dovolil (srovnejme s poměrně civilním herectvím 13. revíru), a ta hromada náhod - na sekundy přesně jde vrátný pomoct služce s košem prádla a dokonce i podruhé se vrahovi podaří nepozorovaně zmizet. Protože jde o kriminální drama (v kriminálce víme, kdo je vrah, už dopředu, v detektivce ne), nadchází čekání na zajímavé pátrání. To však není naplněno. Místo toho dojde v oné 30. minutě k takovému nepravděpodobnému a z charakterů postav nevycházejícího zvratu, že bych si nafackoval, být scenáristou, a pokračuje to zcela nepravděpodobným posunem vraha směrem k vyděrači. Chápu, že se tvůrci snažili vykreslit bezcharakterního člověka, který snad díky tragické okolnosti aspoň trochu prozře, ale to by mu nesměli umetat cestičku a dát Otomaru Korbelářovi do cesty nějaké skutečné střety, kde by naplno projevil své bezcitné chování a chybějící emoce. Ale vše je jen deklamováno, a tak, jak je zde Korbelářova postava režírována, by mu člověk zfleku odpustil i atentát na ministerského předsedu.Ke konci jde film konečně trochu nahoru, protože holt musí představit nějaký střet - i když na to jde obezličkou s lavinou. A opět scenáristická schválnost a náhoda - ve sněhové bouři zabloudí manželka jedné z postav imrvére zrovna do toho srubu, kde se on nachází. Sice se zde objeví pár zajímavostí - zvuk kapajícího kohoutku je využit dvakrát, a potřetí s přesahem na tikot hodin; objeví se myšlenky o moderních manželstvích a dokonce první filmové varování o škodlivosti kouření (!), Jaroslav Průcha naprosto exceluje (což mi připomíná, že k dokonalosti filmu chybí i závěrečná scéna, kde bývalý policista prodává s Medřickou v krámku květiny); Marie Glázrová byla supr čupr holka; pobaví i tehdejší výslovnost "panzion" místo penzion - ale to je tak asi vše. (18.04.2019)

Toto zřídka v televizi uváděné psychologické drama s kriminální zápletkou je dokladem toho, že domácí násilí existovalo i v období první republiky. V roli tvrdého a bezohledného advokáta Herana, který se své ženě sice nevěnuje, ale není schopen se ji ani vzdát a vyžaduje její bezvýhradnou poslušnost se Otomar Korbelář předvedl jako dokonalý záporák. Inspektor Ptáček se svou buldočí policejní zarputilostí je mu v duchu svého přesvědčení důstojným protivníkem, který se ho přes nedostatek důkazů snaží dotlačit k přiznání. Důležitou roli zde hraje svědomí. Vzhledem k době natočení, zajímavému příběhu a dobrým hereckým výkonům, je to celkem zdařilý pamětnický film, který ale v konkurenci dnešních detektivek sotva obstojí. (20.03.2016)