Má je pomsta

Sympathy for Mr. Vengeance je prvním z Parkovy trilogie filmů zabývajících se pomstou (druhým filmem je Oldboy, třetí myslím teprve vzniká). A ačkoliv se mi Oldboy jako film líbil více po všech stránkách (měl zajímavější zápletku, větší spád, více napětí, lepší herecké výkony, skvělou hudbu,..), tak myslím, že samotný motiv pomsty je mnohem lépe rozebrán zde. Jinak všechno podstatné již napsal Lhurgoyf (i když IMHO až moc prozradil o vývoji děje, téměr polovinu). (21.02.2005)

Spíš zpruzeně uznalé než potěšené třihvězdičky. Možná jsem na takto rozvláčný asijský thriler jen dnes neměl náladu, možná není Park můj šálek kávy (což je pravděpodobnější). Uvědomuju si, že v průměru na mě mnohem víc působí asijské romance, než asijské thrillery, což je - vzhledem k mému jinak temnému filmovému zaměření - celkem překvapující... (29.12.2011)

Zoufalí lidé dělají zoufalé činy. A v tomto filmu si jednotlivé ústřední postavy užijí zoufalství z bezmocnosti do sytosti. A právě jeden zoufalý čin roztočí kolotoč násilí a pomst. Film je rovněž velmi silně kritický k poměrům v jihokorejské "demokratické" společnosti, kdy lidem z nejnižších sociálních vrstev nezbývá nic jiného než se uchýlit na cestu zločinu, protože je to jediná zbývající možnost k přežití. (18.03.2006)

Silný film, v podstatě sociální drama, syrově reflektující bídný a zoufalý život lidí na okraji společnosti, vedoucí některé z nich k fatálnímu porušení norem a následné cestě k sebezáhubě. Tempo filmu je pozvolné, atmosféra dusivá, formální stránka brilantní, herci bravurní a konání pár jimi zahraných postav šokující a brutální, až se z toho mohou citlivým povahám zvedat žaludky. Na filmu mě nejvíce zaujal hlučivý a klustrofobický svět, ve kterém žije hluchoněmý Ryu. Ze svých osobních zkušeností můžu říct, že jeho podání ve filmu naprosto odpovídá realitě. 9/10 (03.12.2005)

Mistrně zkonstruované vyprávění o několika různých mstitelích, z nichž každý si z jistého úhlu pohledu zaslouží pochopení či sympatie, jejichž úsilí však směřuje k podobně marným koncům. Režisér diváka nešetří - od začátku do konce se kupí jedna lidská tragédie za druhou, přílišné ponurosti se však Parkovi podařilo vyhnout, zejména díky černočernému humoru a smyslu pro bizarní detail. Násilí je někdy pouze naznačeno, jindy je zobrazeno nemilosrdně naturalistikcy, vždy je však podáno originálně, nápaditě a účelně. Samotný závěr pak úspěšně korunuje dílo jednoho z nejoriginálnějších režisérů posledního desetiletí. Mimochodem - ten zdejší plakát je spoiler jako prase! (11.05.2009)