Jatka č. 5

Kurt Vonnegut jr., jeden z mých oblíbenců a spisovatel, jehož dílka se ne zrovna jednoduše zfilmovávájí. Jatka č.5 jsou pro člověka, který knižní předlohu nečetl hůře stravitelná a pravděpodobně vyjdou naplano stejně jako například Snídaně šampionů s N.Noltem a B.Willisem. Je to vše nebo nic. Buď se líbí nebo je zatraceno. Nic mezitím. (09.12.2005)

Zvlastni film. Nejde tak ani o to, ze to je mix sci-fi, cerny komedie, drama, valecnyho filmu a buhvi ceho jeste, tady jde spis o styl natoceni. Kde se neustale ruzny etapy zivota hlavniho hrdiny stridaj, takze je zenatej, najednou skok a je mladej ve valce a zase skok a zase a tak furt az do konce filmu. Film je proste jen nasekanej nahodnej sled scen, ktery ale na sebe prekvapive docela slusne navazujou, at uz co se tyka toho, ze postupne se odvypravi celej jeho zivot, tak ruzny provazani scen (vojaci rvou - tleskaj mu k prevzeti ceny). Akorat jsem teda nepochopil, jestli se mu to jen zda nebo vzpomina a jaka je teda pritomnost a nebo jestli skutecne lita v case, ale o to tu nejde, tady je to hlavne o skvely atmosfere a zajimavym pribehu. (11.10.2009)

Čekala jsem, že to dopadne mnohem hůř. Snídaně šampionů byla pro mne hrůza. Jatka č. 5 jsou myslím přijatelné i pro diváky, kteří předlohu neznají. Knihu jsem četla dávno, takže jsem shovívavější k nedostatkům a film jsem si užila. Dost mě překvapilo, když jsem ve filmu poznala lokace z místa mého bydliště :-) Drážďanská jatka jsou natočena v Holešovické tržnici ( také bývalá jatka ) a jsou zde i jiná pražská zákoutí. Po skončení jsem si přečetla, že za kamerou stál Miroslav Ondříček. (04.11.2012)

Takhle to dopadne, když svébytné dílo vezme do ruky nějaký upocený řemeslník s americkým patriotismem v srdci a vše, co je v románu ironické a sarkastické, se pokusí převést na div ne slapstickové prvky. Není divu, že Vonnegut proti adaptaci později protestoval (navzdory tomu citátu tupě převzatému na Wikipedii) - absolutně neodráží to, oč mu v knížce šlo. Tedy o jistou nepříjemnou, byť jemnou, kritiku americké politiky a toho cukrkandlového života, který je v přímém rozporu s tím, co lidé zažívali a zažívají. V České republice bychom také mohli mluvit o mnoha Američany prý omylem vybombardovaných městech, kdy se strefovali nejen do cirkevních památek, ale i civilního obyvatelstva. Dodnes si Američani stojí - přes veškeré práce historiků i mnohá svědectví - za tím, že ta jatka, která provedli v Drážďanech, jsou ospravedlnitelná. Kurnik, nejsou. Nejsou, stejně jako americká jatka v Hirošimě a Nagasaki, nebo v nedávné době v Jugoslávii, kde povraždili hromadu civilistů, po nichž průměrná, tlustá Američanka za svůj dlouhý, pitomoučký život ani nevzdechne. Pan režisér měl zůstat u jednoduchých příběhů s černobílými postavami zlodějíčků, to mu šlo, ale tady by se musel dopustit hlubšího myšlenkového uvažování, na což evidentně neměl kapacity. Celá ta scéna odklízení mrtvol pak bohužel působí chladně jako psí čumák, i když se Ondříček snažil, seč mohl. Taky vydávat za Drážďany Prahu a starý Most nebylo moc chytré vzhledem k tomu, že se vypráví o východní Evropě, tudíž mohl tušit, že Východoevropané tak nějak ten švindl poznají a nemusejí jej akceptovat. Jo, a kam zmizel kurnik šopa Kilgore Trout?! Ostatně v knize i ta linie s mimozemšťany má daleko větší přesah. Podle mne je filmový přepis prostě povrchní a klišovitý, bez jemných nuancí knihy a jejích filozofických přesahů. Asi jako kdyby někdo vzal dejme tomu knihu Želary a natočil ji jako milostný příběh stylu červené knihovny z války... Oh, wait... (24.02.2021)

Film bez pointy. Nevim, ale jediný, co mi na tom přišlo trochu zajímavý, byl způsob vyprávění (pohyby nebo že by cestování v čase?). Jinak je to fakt hodně divný. Většinu času jsem si říkal, proč na to vůbec koukám. Já mám rád filmy s příchutí divnosti, ale tohle byla fakt divná divnost. Taková blbá. Možná je to kvůli předloze, nečet jsem. Jak po stránce příběhové, tak po stránce zpracování se mi to bohužel nelíbilo, protože jsem od toho čekal víc. Ono se tam v podstatě nic neděje a jestli jo, tak dost pomalu a mě je to stejně všechno dost jedno - šlo to prostě absolutně mimo mě. Furt mi tam chybí ta pointa. (04.05.2008)