Post Coitum

Jednu hvězdu za krásnou erotiku. (29.01.2019)

Viděl jsem víceméně omylem. A od odpadu tenhle "film" zachránilo jen to, že jsem se občas (hodně zřídka) zasmál. Ale ne stupidnosti děje či stupidnsti scénáře (čimž bylj inak film prosycen) ale skutečnou okamžitou situací vtipu. Proto alespoň ta jedna hvězdička.... (17.02.2019)

Poprvé jsem český snímek Post Coitum viděl nedlouho po jeho natočení v roce 2004 a tehdy jsem vůbec nepochopil o co v něm režisérovi Juraji Jakubiskovi vlastně šlo. Na začátku obsahu k tomuto filmu se píše o orgasmu, po němž je člověk ve zvláštním rozpoložení. Směje se tomu, pro co by před chvílí vraždil, říká věci, o kterých by normálně nemluvil. Já tedy nevím, jestli pan Jakubisko podobné pocity po souloži zažíval, ale já takové pocity opravdu nemám. Zdá se, že takových nás většina, protože hodnocení filmu je velice nízké a ta menšina nemá tolik hlasů, aby jej na žebříčku filmů zde na ČSFD vyzdvihl výše. Uběhlo pár let a řekl jsem si, že když s léty člověk mění některé názory, zkusím se na Pos Coitum podívat znova a třeba v něm moudřejšíma očima najde něco víc, něco co změní můj názor a změní mé původní hodnocení z jedné hvězdy na větší počet cípatých. Při druhém sledování jsem sice na průběh filmu hleděl s otevřenou pusou, ale nikoli proto, že by se na něm něco změnilo ve prospěch pana Jakubiska.S nepochopením jsem zíral na snímek, v němž se souložilo a souložilo, ženatí střídaly partnerky jako na běžícím pásu a všech devět hlavních postav prožívalo sex mezi sebou, přičemž jsem marně hledal nějaký hlubší smysl. Devět hlavních postav čtyři muži a pět žen v tomto filmu dvacetkrát mezi sebou souložilo a na nic jiného tedy nezbylo moc času. Sice tím vzniklo mnoho zajímavých situací od policejní honičky přes první soulož nejmladší účastnice trapného filmového počinu k intrikám a smrti jednoho z nich. Kromě nějakého hlubšího smyslu ve filmu chyběla také láska, zato lží, nechutností a sprostých slov zde byl přehršel. Celý propletenec vznikl díky intrice ambiciózní asistentky ředitele Sabriny (Eva Elsnerová), která cítila, že její biologické hodiny již bijí na poplach. Rozhodla se ulovit svého šéfa Zikmunda (Jiří Langmajer) a strhla tak lavinu událostí, která postupně smetla všechny aktéry příběhu, počínaje bezelstnou Zikmundovou partnerkou Violou (Beata Greneche) a poživačným stárnoucím hipíkem, fotografem Bakchusem (Franco Nero), přes naivního Jarouška (Mira Nosek) a jeho manželku, barmanku Messalinu (Mahulena Bočanová), až po zmatenou pannu Kristýnu (Lucie Vondráčková), otrlou studentku medicíny, přivydělávající si prostitucí Kleopatrou (Sandra Pogodová) a pak překvapivě i zdánlivě neprůstřelného bohéma, rockera Adama (Richard Krajčo). Devět rozdílných charakterů se svými potřebami a touhami rozpoutalo na filmovém plátně hru, která se zpočátku jevila jako komická fraška, ale postupně mne z ní začínalo mrazit v zádech, jelikož jsem měl pocit, že jsem právě promrhal - a to už podruhé - 90 minut svého života. Hrůza a děs, tento film, v němž několik pěkných zadků a prsou nemohlo nahradit nicneříkající průběh...Suma sumárum, jelikož jsem žádný orgasmus při sledování filmu neprožil, Post Coitum ode mne získalo pouze jednu orgastickou hvězdu *. (27.05.2019)