Ocelové magnólie

Skoro se stydím, že se mi ten totálně ženský film vlastně moc líbil. Přestože jsou tu chlapi odsunuti do určitých zosobnění mužských stereotypů (nejlepší je Skeritt) a vládnou zde baby, příjemně to ubíhá. Protože i přes to drbání a tlachání mají ty ženský prostě smysl pro humor a bláznivý scénky. Všechny zde hrají naprosto přirozně a v pohodě, nejvíce se mi ale líbilo neustálé hašteření Dukakisové a MacLainové. A přestože film dokáže být nečekaně hodně smutný, netlačí se tu na pilu patosu ani sentimentu. Je to prostě jen tak nějak... hezký. (11.08.2009)

„Je to pravý gentleman. Vsadím se, že si vyndá nádobí z dřezu, než se do něj vyčůrá.“ Citové peripetie několika žen v malém městě, které je jinak plné střelených lidí, kdy mnoho z nich se zúčastní chystané svatby budoucí herecké hvězdy. Přelom osmdesátých a devadesátých let byl totiž přelomem i v kariéře Julie Roberts, která v konkurzu porazila mladší a zkušenější kolegyně, a roli urvala pro sebe. A to křehké jižanské krásky, která se následně rozhodne mít dítě i navzdory tomu, že jako těžká diabetička ohrožuje vlastní život. Julia se nenechala zastínit slavnými kolegyněmi a role jí dokonce vynesla Zlatý glóbus. Tři hvězdy a kousek. (05.09.2020)

Vlastně jde hlavně o příběh několika žen, které se v jednom zapadlém městečku někde v americe 80let připravují na svatbu krásné Shelby (J.Roberts-nominace na oscara). Jejich životy jsou takřka od narození propleteny a tak se neustále povídá,vzpomíná,drbe a zase povídá. Ale jejich neustále klábosení Vám kupodivu na nervy nezabrnká, je povětšinou příjemné, roztomilé až vtipné. Zejména role Shirley MacLaine Vám hodně přiroste k srdci, je opravdu skvělá! A ačkoliv jde o komedii střiženou dramatem, jde hlavně o příjemnou a pohodovou zábavu. (09.07.2004)

Je to babský film - takový ten o ženských, třeba i různého věku, kteří se někde potkávají (zde sousedky - v salónu krásy jedné z nich), povídaj si, "řeší" menší i větší starosti všedního dne, stane se nějaká tragédie, ale ony to zvládnou - hodně právě proto, že se vzájemně mají. A celé je to vyplněné příjemným, laskavým humorem, tunou smíchu a pár slzami, má to pěkné kulisy a plno báječných hereček a celé je to nakonec obrovsky optimistické, dodávající energii. A takové filmy mám ráda, moc, když přijde chuť a je jich třeba. (22.04.2012)

Nevím proč, a je to nejspíš zavádějící asociace, ale při tomto filmu mi přišli na mysl Dubliňané Jamese Joyce. Smíchaní se seriálem Byl jednou jeden dům. Stylové jižanské charaktery. Film balancuje na rozhraní komedie a dojáku, ale dialogy jsou skvělé, vtipné, a obsazení je excelentní. Několikrát jsem se srdečně smál. Pro mě příjemné překvapení. (20.01.2011)