Hodný chlapec

Aneb jak se Igor Bareš lituje. A kdo nám vlastně měl být sympatický? Snad ne "hodní" rodiče. Nebo nikdo? A proč teda potom ten pěkný, přeslazený, do čista vypulírovaný konec? Jako sociálně-psychologické drama to nestálo za nic, protože to bylo nepravděpodobné a nikdo by se právě tak v dané chvíli nechoval. Možná tak dobré jako nakoukání do české kultůry. Přístě bych ale na obědnávku prosila něco jiného. Moje máma to zhodnotila slovama: "Ty Češi jsou fakt mimo." (10.07.2012)

Na naše televizní poměry vydařená záležitost. Film bodá do bolavého místa tak ostře, že jsem v něm poznal povahové rysy tak typické pro náš národ. Sobeckost, vztahovačnost, škodolibost, lhostejnost, neupřímost a mnoho dalších výživných antischopností... jediná věc, která celý film sráží je místy hluchý scénář, ve kterém je pár děr. (21.04.2008)

Mám rád Igora Bareše, ale tady jsem mu nevěřil ani slovo. Zbytečně přitažené za vlasy, zbytečně chtěné, i když samozřejmě je sympatický pokus vyjnádřit se k problémům současnosti. Herecky nevyvážené, scenáristicky předvídatelné a nudné. A mimochodem, co to je za zlozvyk v českých filmech řešit problémy u stolu u večeře nebo oběda? U nás si jeden syn vezme jídlo k televizi, kde mu běží Simpsonovi, žena k počítači, a já se najím v poklusu při cestě do práce. (04.06.2012)

Ani při té nejlepší vůli se k vám nemůžu přidat. Cožpak zpracování, to se u televizních filmů přeci jen krapet pouští, ale co ten scénář, prosím vás?! V něm se skákalo jako ve Velké pardubické, a když už se děj na chvilku uklidnil, přišlo z ničeho nic oraniště. Rozumím tomu, že pan Sovjak (autor onoho scénáře) nám chtěl dát nahlédnout do běžné rodiny a vykreslit situace, které se mohou stát každému. To nebylo zas tak těžké pochopit. Jenže to na mně působilo až moc prvoplánově, povrchně a hlavu s patou aby také jeden pohledal. Nehledě na to, že pan Bareš nezahrál nic, co by nesvedl ochotník z Horní Dolní. Na závěr zdravím autora oficiálního textu distributora a doporučuji mu přiložení studené hadry k čelu, pokud si vážně takhle představuje dobře fungující harmonickou rodinu. (03.06.2012)

Jako odraz v zrcadle se nám zde zobrazuje lehce dojemný příběh na první pohled normálně fungující rodiny, jejíž hlavní síly se upínají na nadějného zástupce rodu. Ne vše je jak se zdá a i v tom nejdokonalejším rodinném kruhu se vyskytnou problémy. Chlapec se nešťastně zamiluje a tropí hlouposti, nechodí do školy, bojkotuje přemíru péče, kterou mu rodiče vynakládají. Jeho pocity a dojmy jsou v neustálém zmatku, je ve stádiu dospívání, hormony se bouří. Láska je láska, on neunese rozchod s Monikou a zavraždí ji. V momentě se rozjede nekonečné kolo problémů, potyček a výčitek. Ideje se bortí a ve hře je pevnost rodinných pout, které musí odolat náporu médií a hlavně společnosti, která je tak krutá a my můžeme sledovat, jak se k nim otáčí zády. Musí čelit neustálým útokům ze strany sousedů, přecházet pozorování skrz prsty. V éteru je spousta nevyřčených otázek, na které se oba rodiče snaží najít odpovědi.. Jak selhali v roli rodičovské? Snad nedostatečná komunikace, snad nadbytečná péče... Další televizní film, díky němuž jsem nelitovala jeho zhlédnutí. Abych se však přiznala, nevyvolal ve mně nějaké hlubší emoce, ale za příjemný filmový zážitek ho rozhodně považuji. Dobré herecké obsazení, udělal na mne dobrý dojem a jako dobrý ho i hodnotím. (20.04.2008)