Pavouk se smaragdovýma očima

Tajemství, dobrodružství, intriky, předsudky, kouzla, láska a sourozenecké vztahy na malém prostoru kulis tří místností královského hradu. Krásná rozvážná královna a její malá sestra, která všechno zamotá do klubíčka, aby to potom zase rozmotala, moudrý zakletý král Jan a tajemné (z)rádcovské portréty. Kdyby tam byla nějaká vysvětlení, jako třeba co ty báby představující živé portréty byly zač, proč se vzepřel král otec a proč byl král Jan zakletý, tak je ta pohádka dokonalá. Takhle jí nějakých pět minut vysvětlení k dokonalosti chybí. (10.07.2011)

Na bohatost děje je pohádka dost krátká, a tak mnohé zůstává jen v náznacích. Zajímavý je tu vztah královny a její sestry - o dost mladší princezny, který je vystaven mnoha zkouškám. Další zajímavost: když si nechával muž radit od ženy, vedlo to k jeho záhubě, ale když si nechává žena radit od muže, království vzkvétá :-) Moudré rady pavouka se smaragdovýma očima by naši dnešní politici (a spolu s nimi i my) také potřebovali - ale ruku na srdce, nechali bychom si poradit? Zajímavý komentář: Jezinka.Jezinka (30.11.2012)

Zajímavá pohádka s působivou atmosférou a na svůj žánr docela netypickými prvky (šílenství královny). Paradoxně se mi na ní nejvíc líbilo to, co tady někteří považují za nedostatek – že se divák vůbec nedozví, jak to bylo s těmi divnými portréty ani s královým zakletím. Kdybych ji viděla jako malá, možná bych ji hodnotila i výš, ale takhle mi tam příliš vadily některé herecké výkony (pořád se nemůžu rozhodnout, jestli byl horší král Jan nebo ta malá sestra). (21.02.2013)

Československá televizní pohádka o královně Anně (M. Steinmasslová), jež se zamilovala do prince Jana, zakletého do pavouka se smaragdovými očima, nechutné svítící obludy. Z tohoto docela děsivého stvoření se každou půlnoc na hodinu do lidské podoby, avšak s pitomým výrazem ve tváři, proměňoval D. Vejražka. Láska mohla být naplněna a prokletí zlomeno, kdyby nebylo zvědavosti královniny mladší sestry, zrzavé princezny Kláry v podání dětské herečky, v současnosti lékařky K. Urbancové. Zásadní význam v pohádce mají tajné, zapečetěné nechvalně proslulé prostory zvané Galerie portrétů s podivnými našeptávačkami, jež měli na svědomí nevysvětlený a nešťastný skon otce obou královských sester a jež se při prvním vstoupení mladé zrzavé princezny do těchto tajemných komnat podíleli na nejzajímavějším momentu celé pohádky. Hlavní záporná postava celé pohádky K. Fialová v roli Pavoučí královny se vyskytovala v tomto souboru podivných, vykřikujících osob a pokusila se zničit vztah mezi zamilovanými, krále Jana natrvalo proměnit na odporného členovce a královnu Annu uvrhnout do neštěstí. V malé roli královského rádce ve velmi bizarním netopýřím kostýmu se ukázal M. Masopust. Pochopitelně v krátkém, pouze šestatřicetiminutovém, studiově jednoduchém, ale díky tajuplné Galerii portrétů docela dobře působícím filmu V. Jordánové všechno dopadne dle pohádkové tradice. (17.02.2017)

Krátká stopáž je výrazným pozitivem pohádky - protože podobné náměty jsem viděl roztahané na hodinu, a člověk se u toho pak nudil. Tady má každá scéna svůj smysl, posouvá děj dál, nešla by vystřihnout. Co mi poněkud vadí, že vlastně nevíme, odkud se najednou ten pavouk u mladé královny vzal a jak to, že každou půlnoc mohl být opět na hodinku člověkem. A potom jsem nepochopil, ač se to stále opakuje, že je dítě a mladičká, proč mladá princezna, když věděla, že tatínek zahynul na moři po špatné radě jedné - vidíte, ani to není vysvětlené, co jsou ty báby v obrazech zač - snad sudičky? - tak proč mladá princezna, když ví, že její otec zahynul na moři po špatné radě sudičky z obrazové galerie, si vybere sudičku, která tatínkovi radila? Starší sestra jí to říkala den předtím, a ona si vybere fakt tu, která mohla za smrt jejího otce? A oč té zlé sudičce šlo? Udělat ze světa pavoučí Bohnice, nebo co? Ale jinak to má atmosféru, nezdržuje se to zbytečnostmi, skutečně škoda, že nebylo o trošku více vysvětlené pozadí celé té "temné síly". (13.10.2016)