Kafe a cigára

Příjemná oddychovka, na kterou ovšem musí být ta pravá "jarmuschovská" nálada. Poklidné, až líné, minimalisticky uchopené, s několika vizuálními prvky, jenž se pravidelně objevují i v dalších povídkách (kárečkový vzor ubrusu nebo stolu, všudypřítomné přiťukávání etc.) a které baví znovu a znovu objevovat v následujících minutách. Osobně mně nejvíce bavily závěrečné povídky, v nichž probleskávaly myšlenky těch předešlých a ve kterých se především objevovaly odkazy na další filmové reálie; viz povídka Bratranci? se Stevem Cooganem a Alfredem Molinou - odvolávky na Sama Mendese, Spike Jonze, Spike Lee či na snímky NONSTOP PÁRTY (2002) a HŘÍŠNÉ BOOGIE/HŘÍŠNÉ NOCI (1997). Shrnuto a podtrženo: Kvalitní, dobré, na úrovni... nepouštějte si pokud máte právě chuť na něco akčního. Se zlou se potážete. ;o) (22.01.2005)

Jarmusche mám rád, ale za tohle by zasloužil pár facek. Kafe a cigára jsou snímány třemi druhy statických záběrů ( polocelek, polodetail, pohled seshora ) - proto si rovnou škrtneme zajímavou vizuální stránku. Tudíž by měly minipříběhy stát na postavách a jejich dialozích. Jenže herci a jsou vě většině případů křečovití a jejich postavy až nesympatické, některé z nich jsem měl chuť nakopat...vy víte kam. "Dialogy o ničem" jsou až na pár výjimek nezábavné ( když si jen vzpomenu na perfektní úvodní dialogovou kafařskou scénu z úvodu Gaunerů ). Neznám přesně poetiku posezení u kafe ( ani nekouřím ), ale pokud to jso takhle křečovité session, tak o ně ani nestojím :)) 50% (18.07.2006)

Celou hodinu jsem se u těch to krátkých povídek nudil, Dvě třetiny filmu mě to vůbec nebralo a přesto jsem s hodnocením nešetřil. Poslední třetina totiž přinese spoustu výborných povídek. Jedná se prostě o galerii. Argumentem většiny je, že by se měli 2-3 povídky vyšrtnout, aby byl film ucelenější. Jenže tohle je o vkusu, protože kdyby šrtala většina, tak já se své nejoblíbenější (No Problem) ani nedočkám. V mé galerii pak hodně svítí i povídka s Iggym a Tomem Waitsem, Cate Blanchettová (úžasná myšlenka a závěr povídky) a jedna, kterou tu vyzdvihují všichni - Bratranci? Z té jsem tak nadšený nebyl, ale pořád je hodně dobrá. Závěr už opět patří tomu, že dva staré pány by spousta lidí škrtala a přitom mě sedí skoro nejvíce. Každá povídka má svojí poetiku a proti gustu. Jen musím říct, že nebýt závěrečné titulkové písničky, dával bych 3 hvězdy a asi bych to tu zkritizoval silně, jenže ona mě donutila kouknout na film úplně jinak a pustit si ho celý znovu. Jinak, kdyby tady uživatelé získávali podpisy za své komentáře, tak se podeíši pod starbrejkra a Mattyho. Vystihující. Navíc jsem před tímto snímkem koukal na sérii Alien versus Predátor a to jsou pak Kafe a cigára krásným pohlazením......and now, the news! (27.11.2008)

Cyklus jedenácti krátkých epizod se odehrává v kavárnách a bistrech. Americký nezávislý tvůrce Jim Jarmusch začal v roce 1986 točit původně nezamýšlený cyklus miniatur, v nichž nechal nad šálkem kávy a popelníkem s cigaretami vést spontánně mystifikační banální hovory rockové muzikanty a kultovní herce. Ke třem dřívějším anekdotám v roce 2003 dotočil v podobné poetice, ve stejně minimalistickém duchu a znovu na černobílý materiál osm nových epizod. Objevuje se v nich opět excelentní herecké obsazení a některé známé tváře vystupují jako by "samy za sebe". Nicméně štiplavý cigaretový kouř vytváří natolik nedýchatelný filmový vzduch, až jsem ve filmových bistrech a kavárnách netrávil nijak příjemný čas, ale pořád jsem z toho smogu pokašlával a slzely mně oči. Byl jsem pak rád, že film měl svoji zavírací dobu, a já jsem mohl vyrazit za jiným filmovým zážitkem, aniž by bylo ohroženo moje zdraví. 40% (20.03.2013)

Kafe a cigára jsou prazvláštní směsou, kterou nespojují jen ony dva předměty z názvu, ale hlavně styl komunikace - který obvykle končí nějakým tím faux pas nebo trapasem. Tohle dílko Jima Jarmusche lze lehce rozdělit na dvě velké a jednu malou část - povídky s herci, povídky se zpěváky a povídky s neherci. Každá část má svůj smysl a kouzlo, ale přece jen o stupínek lepší jsou ty vypointované herecké exhibice (výteční Bratranci, směšně trapná Sestřenice, dobro-zlá Dvojčata, vtipná neřeč Roberta Benigniho, otec, co si platí lásku syna...). Pak jsou tu povídky se zpěváky, mají také pointu, ale ta obvykle není tak zjevná, což je samozřejmě dáno spíše civilnějším výrazivem (Iggy a Tom, RZA a GZA, Jack a Meg). Kafe a cigára jsou nevyrovnaným šťůčkem, každopádně nenudí a hlavně každý si najde své oblíbené cosi. U mě převažuje spíš pozitivní dojem z dobrého a originálního záměru posadit dva lidi ke stolku a nechat je povídat o něčem či o ničem, ze zajímavého obsazení, z dobře zvolené hudby, z černobílé hravosti... I kdybch hodnotila jednotlivé povídky zvlášť a pak je zprůměrovala, nevyšlo by mi míň než ***, takže 70%. (21.11.2006)