La noche de los diablos
Night of the Devils
Režie:
Giorgio FerroniScénář:
Eduardo Manzanos BrocheroKamera:
Manuel BerenguerHudba:
Giorgio GasliniHrají:
Gianni Garko, Agostina Belli, Umberto Raho, Rosita Torosh, Teresa Gimpera, Tom Felleghy, Stefano Oppedisano, Maria Monti, Luis Suárez, Renato Turi (více)Obsahy(1)
Patriarcha se obává, že brzy přijde den, kdy se promění v upíra. Varuje proto svou rodinu, že pokud k tomu dojde, musí ho neprodleně opustit a ponechat ve svém domě, bez ohledu na to, jak moc je bude prosit o pomoc. (Epistemolog)
Recenze (13)
Žádné béčko, a už vůbec ne euro-trash. Giorgio Ferroni zde rozehrává chytlavé drama členů prokleté rodiny, žijící na statku v jugoslávských lesích. Respektive drama ztraceného kolemdoucího, který je požádá o pomoc s opravou auta. Všechno - od obsazení a vykreslení postav, přes odhalování následků kletby, ke které jsme spolu s hlavním hrdinou zpočátku skeptičtí - tady funguje natolik dobře, až ty ryze hororové gore scény svojí přímočarostí vlastně překvapí. Ale příjemně - ve starých italských hororech, které na gore více méně stojí, je podobně kvalitní drama soukolí postav vzácné, neli výjimečné. Samozřejmostí je zde gotická atmosféra místa, krásné ženy a živočišnost, a taky jemný milostný motiv, který prohlubuje závěr filmu, takřka předznamenávající kultovní vyvrcholení některých kinematografických majstrštyků (nechci spoilovat). Holt kvalitní románová předloha. ()
Hrůza a děs ... se bohužel nedostavily. Zpočátku jsem si i říkal, že by to mohlo klapnout, neboť exteriéry jihoevropského venkova na mě ve starých hororech pravidelně jakýmsi záhadným způsobem fungují a pomohou tak i jinak průměrnému filmu. Ale tohle prostě nešlo. Za prvé je to neuvěřitelně pomalé, takže napoprvé jsem u toho zhruba v polovině usnul. Druhou polovinu jsem následujícího dne zvládl již bezespánku, no k mému zděšení byla ještě horší než ta polovina předchozí. Závěr vůbec nefungoval. Boj se zombíky srandovní. ()
Velmi vzrušující obskurní lahůdka, od italského, ve své době, velmi talentované a nadějného tvůrce Ferroniho, jehož filmografii se od roku '60 rohodně vyplatí mapovat. Škoda že šlo v tomto případě o jeho předposlední film, o film natočený podle Tolstého adaptace "Lu Famille du Wurdulak" (předtím ve filmu "I tre volti della paura" od Bavy). Základ úspěchu filmu byl bez debat skvěle napsaný příběh, točilo se někdě v bývalé Jugoslávii a prostředí samo o sobě přispělo rovněž velkou měrou k celkové velmi dobré atmosféře. "Night of the Devils" je vskutku vynikající upírsko/čaroděnický horor s velmi sugestivní, mrazivou a znepokojující atmosférou, a především nádherným, melancholickým, téměř ukolébavým hudebním doprovodem, který tomuto filmu, jeho atmosféře (etc), rovněž velice napomohl. Nechybí zde ani nějaké menší gore (ucházející Rambaldiho speciální efekty v uvozovkách na rok '72 a nízký rozpočet) a kus ženské nahoty (Belli). Příběh se tu odvíjí jako retrospektiva, film má velmi pomalé tempo, ale nenudí, budování atmosféry je velmi efektní, napětí tu postupně roste a houstne. Posledních cca 15. minut je naprosto skvělých. Nezapomenutelné je tu především samotné bolestivé a kruté, ale bohužel i nevyhnutelné finále, odehrávající se v sutérénu psychiatrické léčebny, ale i to co mu krátce předtím předcházelo, šlo o velmi strašidelnou scénu; kdy hlavní herec Garko se ocitá sám v noci ve svém autě, uprostřed temného lesa, kdy ze všech stran se lesem rozprostírá velmi efektivní hlasitý dětský smích, a za nedlouho následuje atak od zombíků. Škoda že film je i nadále tak málo známý, ale jinak jde vskutku o vynikající neprávem podceňovanou záležitost, takový malý osamocený klenot. Doporučuji všemi desíti, především všem hororistům-euro-maniakům:-) Tady dám tentokrát za 5*, a to naprosto s klidným svědomím, mě se tenhle druh filmu prostě líbí a stále baví. Líbil se mi dokonce víc, než slavná verze od Maria Bavy a to už je co říct! Od Ferroniho jinak doporučuji perfektní gotickou vecičku "Mulino delle donne di pietra". ()
Další zapadlá raritka. O ději jsem dopředu nevěděl zhola nic, o to větší překvapení mě pak čekalo. Snímek je vlastně celovečerní verzí Tolstého povídky, kterou zfilmoval už Mario Bava ve své povídkové antologii Black Sabbath. Ta se mně sice líbila možná o něco víc, ale to neznamená, že tahle španělská je hned horší. Není, jen má lehce delší stopáž, než by jí slušela. To jsou však jen moje bezvýznamné rozmary. Každopádně je tenhle kousek naprostou lahůdkou pro milovníky starého eurohorroru: má výbornou atmosféru (prostředek trošku drhne, ale závěrečná půlhodina maže), nějakou tu nahotu a dojde i na slušné gore efekty. Takže palec nahoru, tohle mě bavilo. ()
Tuhle lesní ghotiku jsem si opravdu užil, byť jde spíše o psychologické drama rodiny sužované kletbou (podle A.K.Tolstého). Stačí porouchané auto uprostřed pustiny a hlavní hrdina Nicola má o problémy postaráno. Rodina, která jediná přežívá uprostřed ruin, střeží děsivé tajemství. Jakmile se setmí, k jejich domu přichází vurdalak - hm, to by měl být vlkodlak, ale zde se jedná o jakousi kombinaci čarodějnice, upíra a zombie. Nicola, jako správný obyvatel velkého města (má nejen auto, ale i televizi), na nějaké pověry nedá. Příliš pozdě zjišťuje, že skutečnost je mnohem horší. Fajnové efekty (ne zcela dokonalé, leč milejší než digitální) krví nešetří - vyrvané srdce, probodnutá hruď špičatým kůlem či prokousnutá krční tepna. A do masakru se zapojují i děti. Samotný konec je báječnou tečkou za touhle ponurou vyprávěnkou, co není prvoplánově strašidelná, ale hezky se na ni dívá. Stylová kamera, krásné exteriéry a klasická horrová italská hudba potěší. ()
Tak tenhle kousek mě silně zaujal hned od úvodních minut. Říkal jsem si, že jsem narazil na zapomenutej klenot. Film měl totiž neskutečně hutnou atmosféru kterou by mu mohl závidět lecjakej novější snímek. Vše ještě víc umocnila hudební složka filmu a kupodivu i celkem obstojný herecký výkony. Jenže postupem času to začíná haprovat a napětí začíná pozvolna upadávat a hutná atmosféra se pomalu ale jistě začíná vytrácet. Závěrečný souboj s nemrtvými působí spíš komicky než aby vyděsil. Úplnej závěr je tak spíš už jen výstřelem do prázdna. Škoda, skoro 3/4 stopáže filmu to vypadalo hodně slušně. Závěrečná čtvrtina však snímek ( Alespoň v mých očích )poslala do průměru. ()
Tolstého "Semja vurdalakov" zasazená do Jugoslávie roku 1972. Hlavní postavu italského cestujícího, který náhodou se svým autem uvázne v lese, představuje chorvatský herec Gianni Garko. Příběh začíná v psychiatrické léčebně, kam se dostal. Neumím přesně vyjádřit, co mi na tomto zfilmování nesedělo. Snad ta současnost, nezajímaví herci, slabší atmosferičnost, zbytečná krev? Ze tří známých zpracování (Bava, Šavlak, Ferroni) se mi zdá toto nejslabší, přesněji 2,5.. ()
Širokoúhla kamera dáva tomuto komornému príbehu na epičnosti. Je to dieťa sedemdesiatok a má klady, ale aj mínusy tej doby. Eurohorror zbožňujem, mal väčšie gule ako Hollywood a učilo sa od neho vo svojom neskoršom období aj štúdio Hammer. Takáto ponuka, ako je LA NOTTE DEI DIAVOLI, sa proste neodmieta. Gore, gothic a mystery...výdatný olovrant pre moju hororovú dušičku. ()
Italsko-španělský snímek „La notte dei diavoli“ má velmi dobrou atmosféru a je na něm vidět, že zachází trochu dál. Kdyby tohle točili Britové, nebude to tak drsné a nebudou tu tak odhalené ženy. I když v 70. letech už možná ano. Tvůrci se do toho ale pustili celkem explicitně, a díky tomu snímek funguje a zaujme i po dlouhé době, která od vzniku uplynula. Alespoň hororového fanouška zaujme. ()
Krásná, ale opravdu krásná hororová záležitost! Kletba starého rodu v plné parádě! Scénář napsal E.M.Brochero, který se podílel na Martinových filmech La coda dello scorpione a Lo strano vizio della Signora Wardh. Hlavní postava Nicola někde v jugoslávských lesích zabloudí, přes cestu mu přeběhne podivná žena a on strhne volant na stranu a auto mu vypoví službu. Jde hledat pomoc a mezitím narazí na podivný pohřeb, kterého se účastní hrstka lidí. Vezmou ho přespat k sobě na statek v hlubokých lesích a další podivné události na sebe nenechají dlouho čekat. Začíná se rozpoutávat atmosféra upírského gotického hororu a poslední dvacetiminutovka je přímočará děsivá jízda, za zvuků chechtajících se děcek. Překvapily mě i některé gore efekty a krásný melancholický závěr. Melancholie prostupuje celým snímkem i díky překrásné hudbě a kameře. Jsem velmi příjemně překvapen a poohlédnu se po další Ferroniově tvorbě. ()
Výborný horror, který ovšem začíná docela tuctově, což ve mně příliš důvěry nevzbudilo; v nemocnici je pacient a trpí naprostou ztrátou paměti. Když jej ale navštíví jedna tajuplná žena, začne se rovzpomínat, co že se to s ním vlastně stalo… Hlavnímu hrdinovi se porouchá auto kdesi uprostřed hlubokých jugoslávských lesů a od té chvíle se začíná odvíjet jeho hrůzostrašný zážitek. Po čase nalezne dům, lidé jej ubytují ale jsou mu podezřelí svým chováním a svými zvyky, po šesté hodině večerní nechodí ven a tvrdí, že by je venku čekala jistá zkáza… Drama uprostřed lesů je krásně pomalu stupňováno, až vyvrcholí vynikající závěrečnou čtvrthodinkou s patřičnou dávkou morbidity a gore, ale i skvělou atmosférou. Jediným mínusem těchto scén je, že víme, že hlavní hrdina se z toho „ve zdraví“ dostane do civilizace, ale v úplném závěru se to ještě parádně vyhrotí. Velmi dobrý film. (S filmem Maria Bavy bych moc nesrovnával, přeci jen je od sebe dělí skoro deset let.) ()
Dzordzo Ferroni ako reziser mi toho vela nehovori, a film je to slusny. Taky stary taliansky goticky horor, Karlos80 pise, ze sa to odohrava niekde v Juhoslavii, co ja viem, ani som poriadne nezachytil lokalitu. Pomo tiez cosi pise - tak asi to mteda bude ta Juhoslavia, ale hovorim, ja som lokalitu nezachytil. Mam rad exteriery Juznej Europy, niektore posobia vyslovene hororovo. Pribh filmu si plynie pozvolna, nikam sa neponahla, a to je dobre, pomaly vsak hustne atmosfera, nie vsak tak ako to mam rad u povedzme Hitcha. Ono zase Ferroni nie je ziadny Hitchcock, majster hrozy a napatia bol len jeden, ze jo. Axte hororovy fanda a milujete stare horory, toto je povinna jazda : 77 % ()
Nicola při své cestě autem narazí na slečnu co se zničehonic vynoří v lesnaté cestě a on se kvůli ní vybourá. Brzy při hledání pomoci narazí na dům jehož obyvatele se chovají věru zvláštně, v noci zabarikádují všechna okna, dveře a ignorují podivné bouchání na dveře. Brzy se ale zjistí že v noci za dveřmi číhá něco nebezpečného. Co se mi právě na celém filmu líbilo, byl opravdu pomalý rozjezd a pečlivé budování postav a jejich vztahu. Do toho hlavní hrdina jako cizinec naprosto nechápe o čem celá rodina mluví a o co jde - jako sám divák- A i když je opravdu první část filmu velice pomalá, tak mě upřímně to bavilo a těšil jsem se na každou novou informaci či vyústění celého příběhu. A ono to ve výsledku stálo za to (i když je konec lehce předvídatelný). Celá poslední patnácti minutovka je v podstatě odměnou za to že jste s filmem drželi celou tu dobu. Ale krom konce, těch odměn je více, jako například naprosto úžasný soundtrack, jehož hlavní znělka je naprostá krásná či nádherná romance mezi hlavním hrdinou a Sdenkou. Jo, tohle bylo krásný. ()