Režie:
Jean-Jacques AnnaudScénář:
Gérard BrachKamera:
Claude AgostiniHudba:
Philippe SardeHrají:
Everett McGill, Ron Perlman, Rae Dawn Chong, Franck-Olivier Bonnet, Peter Elliott, George Buza, Joy Boushel, Matt Birman, Stéphane Drouet, Hélène GrégoireObsahy(1)
Jeden z nejambicióznějších experimentů 80. let, kterým se u diváků i kritiky proslavil tvůrce i u nás známých filmů. Podobně jako později v Medvědovi se ve filmu vůbec nemluví (když si odmyslíme umělou "řeč" pralidí a jeho gestické vyjadřování). Ve jménu symbolické zkratky Annaud konfrontuje typy člověka, vzdálené 10 000 let (australopitekus žije s neandrtálcem a mají za sousedy obyvatelé z dob neolitu), nechce být archeologickou rekonstrukcí. Strastiplná cesta trojice pravěkých lidí za získáním ohně není jen snahou o přežití, ale i cestou za "polidštěním". Trojice hrdinů začíná chápat pojmy jako láska, přátelství či smích. Vedle velkorysé režie (technicky obtížný film byl natočen za pouhých 13 týdnů) patří ke kladům díla výrazná patetická hudba, krásná kamera (kanadské, skotské a keňské exteriéry) a starostlivě vybraní herci. Film byl natočen podle románu J. H. Rosnyho a z oscarového klání roku 1983 neodešel nadarmo - získal Oscara za masky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (263)
Dobrodružný příběh, býť jednoduchý, tak podmanivý a surový. Trojice neandertálců na cestě za ohněm- aatrr si v průběhu filmu získá vaše srdce. Dnes by tento film byl přeplněn specialními efekty a asi by měl slabší příběh, ale náštěstí se natočil v roce 1981 a s režíserem Jeanem - Jacquesem Annaudem. Kritika, že by se jednotlivé lidské druhy nemohly setkat, již neplátí, protože vývoj lidského rodu není přímá linka, ale rozvětvený strom. A nakonec je to film u kterého nepotřebujete titulky ani dabing. ()
Hodně neokoukaný námět.Na to, že se ve filmu nemluví, to má celé obdivuhodné napětí a u obou neandrtálců i dobré herecké výkony. K tomu se přidává i bezva práce s kamerou a hudbou. Vážně jsem celou dobu těm dvěma fandil, aby oheň donesli, jako málokterým filmovýmj hrdinům. Poznámka: Jediná konkurence v téhle oblasti je snad jen Bartoškův pračlověk z Osady Havranů. ()
annaud s desetinovým rozpočtem dává sice stařičkým snímkem na prdel o čtvrtstoletí mladším emmerichovým deseti tisícům, ale pořád to nějak není ono... nad některými scénami jsem trochu nevěřícně kroutil hlavou - nechci se přít s oním významným etologem, který se na filmu podílel, ale (spoiler alert) ochočit mamuta, vyrobit šípy nebo provádět taktické organizované útoky bez znalosti řeči před 80.000 lety (spoiler alert end) mi přišlo prostě trochu divné... nutno však dodat, že některé chování je oproti tomu velmi autentické a absence řeči ve filmu mu zas tak moc na spádu neubírá... nicméně klidně to mohlo být o čtvrthodinku kratší... 60% ()
Zatím poprvé a naposled jsem viděl takhle dobře udělaný pravěký film. Režisér si sice nehraje na nějakou věrnou antropologickou rekonstrukci, ale jen k dobru věci. To, že se zde stýkají lidé (pravěké tlupy) na různé vývojové úrovni, nemůže vadit. Narozdíl od českých štorchovských pokusů se zde šlo cestou co největšího přiblížení pravěkého člověka, tak jak skutečně asi žil, vypadal, jaké měl zvyky, dovednosti či myšlení. Tito pralidé tedy nemluví. Aspoň my jim nerozumíme a oni se dorozumívají pouze gesty a skřeky. Všude sálá primitivismus, ale primitivismus krásný, pro nás romantický (zejména doma v teple). Vidíme, že víno, ženy, zpěv v pravěku existovalo jen v trochu modifikované formě: žrádlo, ženy, oheň. Oheň to je síla, kdo ho má, je pánem. Zároveň i zde však platí štorchovská pravda: ráno nikdo neví, bude - li večer živ. Záměrně srovnávám se Štorchem. Přestože jsou jeho knihy, co se historicko-archeologické věrohodnosti, na to dost bledě, přesto v sobě skrývají nejedno kouzlo, které přitáhne spoustu lidí k zájmu o prehistorii. A proto bych byl rád, kdyby se někdy natočili Lovci mamutů trochu "annaudovsky". ... Krásná kamera, nádherná příroda, úžasné herecké výkony, co víc chtít. Maximální spokojenost, v rámci žánru neoddiskutovatelných 100%. ()
Annaud nikdy netočil jen tak obyčejné filmy, vždycky se jedná něco výjimečného, ne-li přímo přelomového. Příběh pralidí rozdělených na různě vyspělé kmeny bojujících a oheň, který znamená obrovskou moc a lepší život je bez debat fascinující. Hlavní hrdinové si vás získají, ač jsou bez příkras ztvárněni jako opravdoví primitivové s jasně pudovým chováním (obvzlášť se mi zamlouvala scéna, kdy se jeden z party hrdinů nadrženě vrhne na ženu, která se k nim připojila, načež ho „hlavní“ hrdina okřikne, aby toho nechal…vzápětí ženu oklátí sám). Přesto z nich občas vykoukne jasný náznak prostého lidství, abychom si uvědomili, že do obyčejných zvířat již mají daleko.Vizuálně bezchybné, přímo nádherné. …Jak já se bojím těch Emmerichových vymydlených dredařů, kteří se jistě budou domlouvat lámanou angličtinou a prožívat hluboké emoce. ()
Galerie (57)
Photo © AMLF
Zajímavosti (18)
- Hlavní hrdinové jsou klasickými představiteli Homo neanderthalensis, zatímco zachráněná dívka a její kmen, který je technologicky vyspělejší, patří mezi Homo sapiens. (Landauer)
- Michael D. Moore byl pomocným producentem, který měl na starosti akční a zvířecí scény. Cirkusoví sloni byli šest měsíců cvičeni, aby se chovali jako mamuti. Když přišel čas natáčet je na Islandu, přísné zákony o přepravě čtyřnohých zvířat do země jejich příjezd zdržely. Pak poblíž ranče, kde měli pobývat, vybuchla sopka, která by zvířata zabila, kdyby tam byla. (classic)
- Hudba Philippa Sardeho hraje v dramaturgii filmu významnou roli, přispívá k atmosféře epického dobrodružství a doprovází film téměř po celou dobu. Byla nahrána v Londýně ve studiu Abbey Road v kompletním obsazení Londýnského symfonického orchestru (LSO), doplněného o Percussions de Strasbourg (devět hráčů na bicí nástroje, 35členný sbor, Michel Sanvoisin na zobcovou flétnu a Syrinx na panovy dudy). (classic)
Reklama