Neviditelný

Bohužel tady jsem byla trochu zklamaná. Většinou nejdřív vidím film a pak si přečtu knižní předlohu. Tentokrát to bylo naopak, Jaroslav Havlíček byl mistrem ve svém oboru. Co se psychiky postav týče, a jejich psychologických portrétů, přirovnala bych ho k ruským spisovatelům. Bohužel ve filmu se nepodařilo zachytit hlavní postavu tak, jak vystupuje v románu. Luděk Munzar nedokázal zahrát člověka natolik zkaženého, člověka bez citu, jakým Švajcar byl. Ústřední postavou je Neviditelný v podání R. Hrušinského, který zde bohužel nemá mít jen roli duševně narušeného člověka, ale je to určitá symbolika prokletí rodiny. J. Havlíček ve svém díle mistrně popsal strach hlavní hrdinky z generace na generaci předávaného šílenství, zde to byl jen slabý odvar. A Luděk Munzar se mi na Švajcara prostě nehodil. Na to má moc milý obličej a příjemné vystupování. Škoda, mohl z toho být moc dobrý film. (26.01.2012)

Od prvního okamžiku jsem seděla před obrazovkou jako přikovaná a čekala jsem jak to dopadne. Musím říct, že šlo o velmi hutnou nálož. Před Jaroslavou Tvrzníkovou smekám a totéž platí pro Rudolfa Hrušínského. Atmosféra v domě továrníka byla taky pěkné psycho. To by mě zlikvidovalo. Opravdu výživný materiál. Nebylo mi z toho moc dobře po těle. Hodně sugestivní snímek. (22.06.2020)

Jaroslav Havlíček v hrobě nerotuje, ale rozmrzelé kroucení hlavou si asi neodpustí. Ne snad že by Bělkovo pojetí Hajnovy vily postrádalo patřičně nepříjemné napětí a úžasnou kameru, která svými "ručními" záběry navodí dokonale děsivou atmosféru. Jenže co se dostává tady, ztrácí adaptace na postavách. Taková Soňa si totiž svůj klíčový a v předloze pečlivě budovaný psychický vývoj odbude za slabou půlhodinku (nemluvě o tom, že Jaroslava Tvrzníková zkrátka Soňa není...) a Petr Švajcar, jakkoli ho Munzar svým sveřepým pohledem ztvárňuje víc než dobře, je tady převážně jen panem inženýrem s několika nešťastnými životními otočkami. Jeho prospěchářská část osobnosti hodně chybí. Když byla pak ve finále zkrácena až opomenuta ona osudová a komplexní tragika, musel jsem sám sobě přiznat, že mě toto ceněné televizní dílo zklamalo. Pro neznalce předlohy může jít o atraktivní podívanou, ale já si ho užít nedokážu. (20.10.2011)

Po Bellevue a kraťasu Aksál jsem se ještě zuby nehty držel akce nekomentovat dílo "neznámého" režíséra Jiřího Bělky. Po Neviditelným se už těžko udržím. Jednoduše řečeno - výše zmíněný byl mistr psychoanalytik za kamerou. A hlavně: Šlo to levně, účelně podmanivně a trefně na dlouhou dobu dopředu ,né-li navždy. Platinová šedesátá made in Bělka... (04.02.2011)

Po dokoukání filmu (podle knižní předlohy Neviditelný) Prokletí rodu Hajnů(1988) jsem byl nadšenej. Zároveň jsem ale zjistil, že knižní předloha Neviditelný už jedno filmový zpracování se stejným názvem jako kniha má. Navíc dle zdejšího hodnocenej ještě líp hodnocenej než Prokletí rodů Hajnů. Takže to nešlo nevidět. Samozřejmě se neubráním srovnání těchto dvou filmů. Neříkám, že je tohle filmový zpracování špatný ale u mě ve všech směrech vyhrává Prokletí domu Hajnů. Neviditelný má sice trumfy v podobě hereckých es ale ani to nestačilo. Třeba v roli tetičky u mě jasně vítězí Valerie Kaplanová z filmu z roku 1988 nad Leopoldou Dostálovou. Neviditelný mělo sice celkem ucházející atmosféru ale zdaleka né tak hutnou jako v Prokletí rodu Hajnů. A určitě jsem při sledování neměl tak znepokojivej pocit jako u Prokletí rodiny Hajnů. Závěrem z toho vyplívá, že nesouhlasím se zdejším hodnocením. Prokletí rodu Hajnů vs Neviditelný 5⭐ku 3,5(slabší 4)⭐ (22.02.2023)